Monthly Archives: Leden 2014

Konkurs (Ōdishon) – Romantika s překvapením – recenze

Published by:

Pokud se rádi necháváte překvapovat šokujícími zvraty, nebo si chcete pustit něco neobvyklého a nevídaného, pak si film Konkurs sežeňte a nečtěte dál následující řádky. A držte ho mimo dosah vašich žen a přítelkyň. Pro ty ostatní následují zásadní spoilery:

Hlavní hrdina Shikeghara je podnikatel středního věku a vdovec. Jeho dospívající syn mu radí, aby si našel novou ženu. Jenže najít mladou, hodnou, inteligentní a kultivovanou manželku není snadné. Svěří se tudíž se svým problémem kamarádovi z filmové branže a ten uspořádá falešný konkurs na televizní seriál, aby si Shikeghara vybral z případných uchazeček vhodnou adeptku na snoubenku. Už při probírání prvních přihlášek v něm zanechá hluboký dojem mladá bývalá baletka, tiché a chytré děvče. Ačkoli ho přátelé od kontaktu s ní odrazují (protože z ní nemají dobrý pocit), naváže s ní Shikeghara romantický vztah a po čase se rozhodne požádat jí o ruku. Jenže pak zjistí, co se ve skutečnosti skrývá pod slupkou citlivého a na pohled plachého děvčete…

audition

Abych to zkrátil – z té dívky se v posledních třiceti minutách filmu vyklube nebezpečná psychopatka, která muže, kteří ji balí za účelem sexu, trestá tím, že je paralyzuje a zapichuje jim do těla jehly a přeřezává končetiny ocelovým lankem. S úsměvem na tváři u toho deklamuje vřelé věty, jako: „Slova vytváří lži. Jen bolest je důvěryhodná.“

Otázka zní, jak by se na tento japonsko-korejský film tvářil někdo, kdo by vůbec netušil, o čem to je (a uposlechl tím pádem mou radu v úvodu recenze). Kdo nezná úchylného režiséra Takashi Miikeho a neviděl od něj nic dalšího (např. Ichi the Killer, který je ovšem mnohem extrémnější). U takového diváka může film vyvolat dojem, že jde o nějaké asijské festivalové drama okořeněné netradiční romantickou zápletkou s příměsí občasné bizarní a nervózní atmosféry, jakou známe z filmů Davida Lynche, Davida Cronenberga, a tak podobně. Takový divák ale může klidně film vypnout už v polovině (když je hodně podezřívavý), nebo nejpozději ve dvou třetinách (poté, co dostane plnou nálož).

adi

Pokud jste ale s tímto extravagantním tvůrcem seznámeni a dokážete si představit, co to znamená, když se řekne „japonská úchylárna“, případně „korejská úchylárna“, musíte být nutně zklamáni z prvních dvou třetin filmu, kde se neděje prakticky nic extrémního v žádném smyslu toho slova. Děj ubíhá loudavě pomalu a na krvavé žně si po masakru lačnící divák musí chtě nechtě počkat až do úplného závěru. Předtím je ještě něco jako halucinogenní snová pasáž, která je opravdu bizarní a která mě bavila, přestože trvala přes dvacet minut. Do té doby plyne veškeré napětí z drobných detailů a náznaků, u kterých si neznalý divák nemůže být jist, jestli opravdu viděl to, co viděl, a jestli to znamenalo to, co to znamená. Např. když hrdinka sedí vedle velkého pytle a ten se najednou z ničeho nic pohne.

Konkurs je prvním známějším filmem Takashi Miikeho, se kterým se mezinárodně proslavil a získal za něj několik ocenění na světových festivalech. Jeho pozdější filmy se vyznačují přehnanou brutalitou (až je to místy vtipné). Jeho příspěvek do televizního seriálu Mistři hrůzy byl dokonce pro extrémní násilí stažen z vysílání. V posledních deseti letech ale v tomto ohledu režisér polevil a kromě několika samurajských řezničin (13 samurajů) se pustil i do projektů, jako jsou duchařské horory či infantilní zábava pro děti nesoucí název Malí ninjové.

Jde sice o velice zajímavý, netradiční a výrazný počin (místy trochu nudný), ale jeho hlavní problém tkví už v základu. Přijde mi totiž jako vyloženě nešťastný nápad skloubit do sebe dva tak odlišné žánry, jakými jsou nenápadné romantické drama a brutální gore krvák, a vytvořit tak film, který by rád oslovil dvě různé skupiny diváků, přičemž ale ani jednu z nich plně neuspokojí.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Japonsko / Jižní Korea, 1999, 115 min
Režie: Takaši Miike
Hudba: Kódži Endó
Hrají: Rjó Išibaši, Ren Ósugi, Šigeru Saiki, Eihi Šiina, Rendži Išibaši, Ken Micuiši

TV tip: Člověk – neuvěřitelný stroj

Published by:

Strhující dokument mapující každodenní činnosti lidského těla.

Co všechno musí za jeden den vydržet lidské kosti a svaly? Jak funguje náš mozek? Jak důležitou roli v našem organizmu sehrává krev? Na tyhle otázky a mnohé další vám odpoví dokument z dílny National Geographic, který detailně zkoumá kompletní fungování uvnitř lidského těla během čtyřiadvaceti hodin od hlavy až po paty, včetně kůže a všech pro život a zvládání každodenních činností nezbytných orgánů.

clovek

Režiséři Arthur F. Binkowski a Chad Cohen nám přibližují nejen způsob rutinního chodu lidského organizmu, ale za pomoci slavných zpěváků, běžců, atletů, olympioniků, doktorů, vědců a mnoha dalších podrobně studují možnosti, které lze v dané oblasti dosáhnout – vyvinout obrovskou sílu, rychlost, vytrvalost, ale i schopnost odolnosti či regenerace. To vše vidíme na příkladech pacientů, kteří úspěšně překonali dočasnou ztrátu zraku nebo pohybu. Vydejte se na nezapomenutelnou pouť a poznejte běh vašeho těla během jednoho dne.

Pátek 31. ledna, ČT2, 21:00

CSFD IMDb

Jonathan Banks v prequelu Breaking Bad a Peter Capaldi v kostýmu Doctora Who

Published by:

Jonathan Banks nebude chybět v novém seriálu Better Call Saul a na světě je první fotografie Petera Capaldiho v kostýmu Doctora Who.

banks

Jonathan Banks se připojil k Bobu Odenkirkovi v chystaném prequelu mnohonásobného seriálového držitele ceny Emmy Breaking Bad (Perníkový táta), který se zaměří na Odenkirkova ledově klidného trestního obhájce Saula Goodmana. Banks bude patřit ke stálému hereckému obsazení seriálu Better Call Saul od tvůrce Breaking Bad Vince Gilligana a producenta a scenáristy Petera Goulda. Prequelová série bude sledovat Saulův postup, než se stal obhájcem Waltera Whitea a na AMC začne být vysílána letos v listopadu. Dohoda s Banksem znamená, že Saul bude mít svého důvěryhodného soukromého vyšetřovatele Michaela „Mikea“ Ehrmantrauta k ruce. Banks byl stávajícím členem osazenstva Breaking Bad a hrál Ehrmantrauta tři sezóny, poté co se poprvé představil ve finále druhé série. Za svůj výkon byl v roce 2013 nominován na cenu Emmy, jednu ze dvou pro hereckého veterána (první byla za jeho roli v sérii Wiseguy v roce 1989). Odenkirk a Banks jsou prozatím jediní potvrzení herci pro Better Call Saul. Gilligan v rozhovoru řekl, že Mike je postavou, kterou chce v nové sérii vidět. Mluvilo se i o Jessem, Aaron Paul a Bryan Cranston se veřejně vyjádřili, že by se rádi stali součástí spin-offu.

who1

Televize BBC konečně odhalila první oficiální vzhled Petera Capaldiho jako 12. Doktora pro nadcházející osmou sérii moderní éry populárního seriálu Doctor Who. Kostýmní návrhář Howard Burden oznámil, že kostým obsahuje tmavomodrý kabát značky Crombie s rudou podšívkou, tmavomodré nohavice, bílou košili a černé boty Dr. Marden. Záměrem bylo docílit dojmu něčeho ostrého, elegantního a stylového.

Přehled premiér – 30. ledna 2014

Published by:

První na řadě je tento premiérový čtvrtek dokument Spirit of 45, film režiséra Kena Loache (Andělský podíl) o událostech roku 1945 ve Velké Británii. Tehdejší atmosféra konce druhé světové války je navozena pomocí dobových filmů zapůjčených z britských regionálních a národních archivů, autentických nahrávek a rozhovorů.

spirit

Na plátna vybraných kin se dostává i umělecký dokument Koyaanisqatsi z roku 1982, který uvádí Asociace českých filmových klubů. Jde o debut režiséra Godfreyho Reggia, ve kterém bez dialogů, bez příběhu a bez postav, pouze za pomoci hry obrazů, scenérií a hudby Philipa Glasse znázornil kontrast klidu panenské přírody a shonu civilizovaného světa. Snímek je první částí pomyslné trilogie, do které se řadí i podobně stylizované dokumenty Powaqqatsi a Naqoyqatsi.

Po dlouhé době přichází do našich končin zástupce indické kinematografie – Cizí oběd vypráví komediálně laděný příběh o tom, jak záměna dvou obědových kastrůlků náhodně svede dohromady vdanou ženu v domácnosti a staršího úředníka, který si s ní začne dopisovat poté, co omylem obdrží oběd, který uvařila pro svého manžela. Příjemná oddechová záležitost, na kterou se s prázdným žaludkem dívat nevyplatí.

ko

Ondřej Sokol, herec, komik a divadelní režisér se vytasil se svým celovečerním debutem Krásno, přičemž kromě režie se podílel i na tvorbě scénáře a navíc ve filmu, který dostal nálepku černé komedie, hraje jednu z hlavních rolí. Spolu s Martinem Fingerem ztvárnili dvojici kamarádů, kteří se vrací do rodného Šumperka, kde v nedalekém jezeře Krásno utonula před lety matka jednoho z nich. Potulují se po městě, hádají se s místními, vzpomínají na dávné časy, potkávají bývalé spolužáky, filozofují a zároveň se snaží najít důkazy potvrzující, že ona tragická smrt možná nebyla tak úplně sebevražda. Ve vedlejších rolích se můžete těšit např. na Janu Krausovou, Ondřeje Malého, nebo Karla Rodena.

Dvěma Oscarovými nominacemi (Meryl Streep za hlavní roli, Julia Roberts za roli vedlejší) se může pyšnit americké drama Blízko od sebe, filmová adaptace stejnojmenné divadelní hry, za níž její autor Tracy Letts (a zároveň autor scénáře) získal Pulitzerovu cenu. Film nešetří vyhrocenými konflikty, hádkami a ostrými slovními výměnami mezi členy jedné americké rodiny, která po smrti dědečka tráví čas v rodinném domě na sluncem zmítaném americkém středozápadě. Bezútěšná, téměř konverzační podívaná nabízí skvěle napsané postavy, břitké dialogy, celou řadu zvratů a výtečné herce, mimo jiné i Chrise Coopera, Ewana McGregora, Abigail Breslin, či Benedicta Cumberbatche.

frank

Akční fantasy Já, Frankenstein vypráví o Frankensteinově monstru Adamovi (Aaron Eckhart), který se v současnosti zaplétá do neutuchajících bitev mezi andělskými chrliči v čele s královnou Leonore (Miranda Otto) a satanskými démony, vedenými temným princem Naberiem (Bill Nighy). Americkou trikovou podívanou natočil Stuart Beattie, mimo jiné scénárista Collateralu a 30 dní dlouhé noci.

Jack Ryan: V utajení je volný prequel k filmům Hon na ponorku, Vysoká hra patriotů, Jasné nebezpečí a Nejhorší obavy, kde také figuroval hlavní hrdina Jack Ryan, postava z románů Toma Clancyho. Tento akční thriller ale nevychází z knižní předlohy, režisér Kenneth Branagh ho natočil podle původního scénáře, ve kterém jsme svědky začátků tohoto agenta-analytika CIA a jeho první mise. Chrisi Pineovi v hlavní roli zdatně sekundují Kevin Costner, Keira Knightley, nebo samotný režisér v roli ruského padoucha. Zápletka, připomínající křížence Bournea, Bonda a Mission Impossible slibuje zábavnou podívanou. Jestli nejde jen o klamavou reklamu, se ale musíte přesvědčit na vlastní oči.

Vejška – Osvobozující síla graffiti – recenze

Published by:

V kinech od: 23. ledna 2014

Dlouhých sedm let trvalo, než „sklepácký“ režisér Tomáš Vorel st. (Kouř, Cesta z města) po komerčně úspěšném, ale kriticky rozpačitě přijatém Gymplu uvedl do kin pokračování s názvem Vejška, ve kterém hlavní role opět ztvárňují Tomáš Vorel ml. a Jiří Mádl. Ačkoliv se k pokračováním divácky úspěšných snímků nezřídka vážou spíše negativní hodnocení a soudy, tak Vejška příjemně překvapuje svým odklonem od souboru (ne)vtipných karikatur středoškolských stereotypů v Gymplu k detailnějšímu zaměření na některé problémové aspekty uvnitř života mladých lidí. Snímek tak není generační výpovědí (jakkoliv se toto tvrzení objevuje v některých ohlasech), která by se divákům snažila ukázat veškerou „pravdivou“ situaci dnešních mladých, ale dobře odvedeným pokračováním osudů dospělejších postav – byť se znepokojivě jednoznačnými hledisky.

vejška1

Pravděpodobně nejpozitivnějším posunem od Gymplu je rezignace na čistě epizodickou strukturu vyprávění, která jen volně řadila noční dobrodružství Petra (Tomáš Vorel ml.) a Michala (Jiří Mádl) spolu s jejich následnými patáliemi ve škole do nepříliš soudržného příběhového celku plného „hláškovitých“ výkřiků bez výraznějšího vývoje postav a gradace příběhu. Vyprávění se tentokrát zaměřuje výhradně na Petra, jehož opakovaná snaha o přijetí na UMPRUM rámuje celý film a spolu s milostným vztahem mezi Petrem a Julií (Eva Josefíková) tvoří hlavní linii snímku. Zároveň však ještě kontrastuje s doplňující linií Michala studujícího na VŠE a řešícího všechny své potřeby otcovými penězi a kontakty. Jejich paralelní linie však komunikují na více úrovních než pouze na té školní, přičemž některé z nich variují či převrací motivy načrtnuté v Gymplu.

vejška

V osobních motivech se navrací motivy nevěry či problémů v rodině, ke kterým je ale u každého z hrdinů přistupováno značně odlišně. Zatímco Petrovy konflikty (s přítelkyní či matkou trpící alkoholismem) jsou rozvíjeny v důsledku vztahu příčina-následek, tak Michalova linie působí ve své nárazovosti víceméně staticky a plní tak především podpůrnou roli pro závěrečné vyvrcholení. Nejsilnější interakce mezi oběma hrdiny tak vzniká při společných snahách dostat svou writerskou činnost na respektovanou a komerčně přijímanou úroveň, přičemž se naplno dostává do popředí problematika zakázkové výroby a konflikt ve vztahu umělce (Petr) a obchodníka (Michal). Vorel se bez většího překvapení staví na stranu umělecké invence, která se snaží vzdorovat chladně smýšlejícímu modelu prodeje tvůrčích schopností jako pouhého prostředku pro obchodnické účely. Problémem však je, že snímek nabízí pouze jednostrannou optiku, což je důsledek poměrně důsledné charakterové hloubky na straně Petra a výrazné plochosti na straně Michala. Podobně jednostranná stanoviska pak zaujímá Vejška i v dalších motivech (především v pojetí ženských postav, které jsou buď neuvěřitelně naivní a slabé nebo zcela bezcitné).

vejška2

Pokud lze Vorlovi v některých ohledech vyčítat významově jednoznačná hlediska vycházející z motivů a konfliktů napříč několika úrovněmi, tak stylisticky jde o hravý počin oscilující mezi všední rutinou ve dne a noční nevázaností a tvůrčí svobodou. Pakliže jsou denní scény snímány bez výraznějších stylistických prostředků a jejich umírněnost je podporována umísťováním děje do světlých prostor, tak noční sekvence si užívají svou nespoutanost pomocí práce s barevnými filtry, dynamickým střihem závislým na pohybu uvnitř rámu (především pak při honičkách policistů s writery) umocňovaným synchronizací s beaty hiphopového soundtracku, který pro snímek obstarali Vladimir 518 a DJ Mike Trafik. Ačkoliv se občas objevuje výtka, že soundtrack filmu stále dokola opakuje jednu ústřední skladbu Zdrhej a stává se tudíž neinvenčním, tak k těmto opakováním je potřeba zmínit, že se váže k opakujícímu se motivu ilegálního sprejování. Tudíž stejně jako jsou jednotlivě sprejerské akce variovány, je variován i komentující hudební podklad, díky čemuž se snímku daří tyto scény gradovat. Na vyšší úrovni pak plní podobnou úlohu jako ústřední skladba Gymplu, která nese název Z tvojí 1/4 (Indy a Wich feat. Vec, LA4 a Rytmus) a která reflektuje přímo dění na plátně. Zatímco se ale z Z tvojí 1/4 stejně jako Gympl uzavírá do vlastního uzavřeného světa několika obyvatel, jejichž rozhled končí na hranicích nejbližšího sousedství (resp. města), tak Zdrhej se nadneseně ztotožňuje s dalším znepokojivě zjednodušujícím hlediskem na problémy hrdinů. Vorlův film totiž vidí u systémových potíží naší společnosti jako jediné správné řešení opuštění domova a začátek nového života v zahraničí.

Vejška tak sice na významové rovině nepodává přesvědčivou komplexní reflexi současných poměrů, nýbrž se spokojí s poměrně přímočarým vývojem vyprávění svého příběhu. I díky tomu ale může diváka překvapit svým svižným tempem a hravou prací se stylistickými prostředky, jež ze snímku činí svěží podívanou. Bez problémů tak lze nejnovější Vorlův počin označit za vydařený snímek, který víc než solidně navazuje na svého předchůdce.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Česko, 2014, 85 min
Režie: Tomáš Vorel st.
Scénář: Tomáš Vorel st., Pasta Oner
Kamera: Tomáš Vorel st.
Hrají: Tomáš Vorel ml., Jiří Mádl, Eva Josefíková, Marie Kružíková, Zuzana Bydžovská, Jakub Kohák, Jan Kraus, Ivana Chýlková, Filip Vorel, David Vávra, Petr Čtvrtníček, Tomáš Vorel st., Václav Marhoul, Jan Slovák, Radomil Uhlíř, Tomáš Vaněk, Martina Gasparovičová-Bezoušková, Sabina Skalická, Vladimir 518, Jiří Fero Burda

TV tip: Velmi nebezpečné známosti

Published by:

Adaptace slavného de Laclosova románu v dopisech nás zavede mezi bohaté americké teenagery do prostředí newyorské střední školy.

Román Nebezpečné známosti se dočkal už několika filmových adaptací. Na konci osmdesátých let vznikly takřka souběžně Frearsovy Nebezpečné známosti a Formanův Valmont. Velmi zajímavá je jihokorejská verze z roku 2003 (Scandal – Joseon namnyeo sangyeoljisa). Velmi nebezpečné známosti z roku 1999 upravují předlohu asi nejradikálněji. Hlavními hrdiny jsou pohádkově bohatí američtí teenageři, nevlastní sourozenci Sebastian Valmont (Ryan Phillippe) a nejpopulárnější dívka ve škole Kathryn Merteuil (Sarah Michelle Gellar). Kathryn se chce pomstít svému bývalému příteli tím, že zkazí pověst jeho nové lásky, naivní Cecílie (Selma Blair). Sebastian zase touží svést nepřístupnou Annette (Reese Witherspoon), která si podle svého manifestu hodlá zachovat panenství, dokud nepotká skutečnou lásku.

znamosti1

Velmi nebezpečné známosti patří rozhodně k těm zdařilým teenagerským verzím klasiků, stejně jako například shakespearovská adaptace Deset důvodů, proč tě nenávidím. Pokud se vám podaří překonat pózu, že americké teenagerské adaptace jsou a priori zlo, můžete si tento film skutečně užít. A to nejen díky tehdy vycházejícím hereckým hvězdám, ale i díky soundtracku plnému skvělé hudby (Blur, Skunk Anansie, Fatboy Slim, Placebo atd.)

Čtvrtek 30. ledna, Nova Cinema, 21.45
Pátek 31. ledna, Nova Cinema, 0.30

CSFD IMDb

Sběratelka (La Collectionneuse) – Tři týdny prázdnin – kritika

Published by:

Režisér Eric Rohmer patří do „velké pětky“ zakladatelů francouzské nové vlny (dále Jacques Rivette, Claude Chabrol, Jean-Luc Godard, Francois Truffaut). Je znám tím, že své filmy dělil do tematicky spřízněných cyklů a právě Sběratelka náleží do šestidílného cyklu tzv. morálních povídek. Předcházela jí krátkometrážní Pekařka z Monceau (1963) a středometrážní Suzannina kariéra ze stejného roku. Ústředním tématem Rohmerových filmů jsou mezilidské vztahy a to zejména vztahy mezi mužem a ženou. Pokud si připomeneme, že režisér během své tvorby natočil více než dvacet filmů, je nabíledni, že toto téma prozkoumal ze všech možných úhlů. Francouzská nová vlna je především díky Godardovi proslavená formálními experimenty (např. Bláznivý Petříček), ale u Rohmera s jeho jednoduchým realistickým stylem nic takového nenajdeme. Přesto Sběratelka do tendencí francouzské nové vlny zapadá, velmi vychytrale si totiž pohrává s konvencemi žánru (např. americké gangsterky v notoricky známém U konce s dechem), který bychom mohli v tomto případě obecně označit jako „romantický“, ironizuje jej a typicky rohmerovsky moralizuje.

sberatelka1

Film se odehrává během přibližně tří týdnů na francouzském pobřeží, kam si na prázdniny zajedou dva kamarádi. Když hlavní hrdina Adrien (Patrick Bauchau) přijede do domu svého přítele, doví se, že kromě nich zde bude bydlet ještě velmi promiskuitní dívka Haydée (Haydée Politoff). Avšak ještě než začne samotný příběh, předcházejí tři krátké prology, z nichž každý se týká jedné z hlavních postav a do jisté míry je obecně charakterizuje. První prolog, představující Haydée je bezeslovný, dívka jde po pláži a kamera postupně střídá detaily jejího těla, což implikuje důraz na tělesnost. Daniel (Daniel Pommereulle) se v dialogu zmíní o tom, že „slova jsou žiletky“ a tak je také používá. Adrien se loučí s přítelkyní Carole (Mijanou Bardot) a ani její naléhání jej nepřesvědčí, aby jel do Londýna s ní, což naznačuje jeho cílevědomost a schopnost dotahovat svá rozhodnutí do konce.

sberatelka2

Klasickým schématem romantických či vztahových filmů je většinou různorodý vývoj vztahu během filmu a ustanovení páru v závěru. Rohmer ironicky postupuje opačně – jediný pár, tj. Adrien a Carole, je na začátku rozdělen dívčinou cestou do Londýna a ustanovení dalšího je dopředu signalizováno jako nereálné. Když Adrienovi Daniel dívku popisuje a říká, že si do domu neustále vodí různé muže – je to jejich sběratelka – Adrien znuděně odpovídá, že jej takové dívky nezajímají. Celý zbytek filmu je pak zvláštní neprůhlednou hrou mezi třemi hlavními postavami, k nimž se pak přidá ještě Adrienův známý, sběratel čínského umění (Eugéne Archer). Vše je ještě téměř absurdně komplikováno tím, že se Adrien pokusí podle svých slov dosáhnout „co nejvyššího stupně nečinnosti“. Několik let pouze pracoval a dlouho chybějící volný čas chce tedy nyní naplnit jenom odpočinkem.

sberatelka3

Jednoznačné rozšifrování filmu je dále ztíženo tím, že Rohmer nevypráví pouze obrazem, ale vložil do svého filmu téměř neustále přítomný voiceover. Hlas patří právě hlavnímu hrdinovi Adrienovi, z jehož pohledu jsou inkriminované události vyprávěny a interpretovány, což naznačuje možnou nespolehlivost vyprávění. Dění v obraze a zejména chování jednotlivých postav by bylo bez doprovodného Adrienova proudu myšlenek nelehké rozřešit – je příznačné, že mimo jiné právě Adrienovo jednání by bylo téměř nemožné správně interpretovat. Složitost celé vztahové hry ještě nekončí, jelikož Rohmer se rozhodl vše ještě více zneprůhlednit. Když se Adrien rozhodne ke své absolutní nečinnosti, myslí tím i to, že nebude přemýšlet. V domě náhodně najde sebrané spisy Jeana-Jacquese Rousseaua (titul knihy je důsledně zobrazen v detailním záběru) a začne si je číst. Následně Danielovi na jeho námitku, že čtení je také činnost, vysvětluje, že mnohem jednodušší než myslet sám, je nechat si od knihy vnutit její myšlení. Jedná tedy Adrien po celý zbytek filmu pouze na základě Rousseauových myšlenek? Rohmer nám tuto možnost nabízí na podnose, Adrien si totiž stejnou knihu čte v průběhu celého snímku.

sberatelka4

Styl Sběratelky je velmi čistý (klasický), zaměřený zejména na vytvoření dojmu realistické atmosféry a tudíž na sebe nijak výrazně neupozorňuje. Rohmer film natočil s několika přáteli a minimálním rozpočtem, což mělo na výsledné dílo v tomto případě paradoxně velmi pozitivní vliv. Přesto však film není určité stylizace zcela zbaven, o což se zasluhuje zejména vynikající kameraman Néstor Almendros (mimo jiné pozdější držitel Oscara za Nebeské dny Terrence Malicka), který poté s režisérem pravidelně spolupracoval. Už úvodní titulky doslova hýří barvami a přesně taková je i vizualita celého filmu. Přirozená barevnost letního francouzského pobřeží (často je zachycováno také podvečerní slunce, nasycující obraz do oranžova) je ještě podporována pečlivým výběrem kostýmů a prvků mizanscény, které se neustále střídají a vyznačují se často sytými barvami. Kromě barevnosti a několikrát využité série velkých detailů jako podkladu pro Adrienův voiceover zde však žádné výraznější formální výstřelky nenajdeme.

I pod velmi jednoduchým a dokonale čistým stylem, prostých jakýchkoliv výraznějších experimentů, se tedy skrývá velmi mnohoznačné a komplikované vyprávění a Sběratelka tak může i po několikerém zhlédnutí v divákově mysli vyvolat minimálně stejně podnětnou intelektuální debatu, jako formálně progresivní filmy Alaina Resnaise nebo Jeana-Luca Godarda.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Francie, 1967, 89 min
Režie: Eric Rohmer
Scénář: Eric Rohmer
Kamera: Néstor Almendros
Hrají: Patrick Bauchau, Haydée Politoff, Mijanou Bardot, Dennis Berry, Donald Cammell, László Benkö, Néstor Almendros

TV tip: Perníková věž

Published by:

Nemilosrdná sonda do nelehkého života mladých lidí ve velkoměstě nebo přehlídka promarněných talentů a ztraceného času?

vez1

Milan Šteindler patřil kdysi ke slibným režijním talentům. No vážně! Natočil třeba dnes už téměř kultovní film Vrať se do hrobu! nebo o něco slabší ale o to oceňovanější Díky za každé nové ráno. Perníková věž ale ukázala, kde jsou hranice jeho talentu. Hlavním kamenem úrazu se stal scénář hudebníka Martina Němce, v němž se neústrojně mísí drama, bláznivá komedie, gangsterka, parodie a bůhvíco ještě. Ano, samotná hluboká zkušenost s užíváním drog bohužel nestačí… Ovšem nejhorší ze všeho jsou dialogy. Znáte tu strašlivou trapnost, kdy vám v kině postarší filmaři předvádějí, jak mluví a jak se chová ta vaše generace? V případě Perníkové věže si jí užijete měrou vrchovatou. Na druhou stranu je třeba přiznat, že film s časem ztratil hodně ze své hrůznosti. Od té doby totiž v kolonce „špatný český film“ vzniklo tolik hrůz, že se Šteindlerův opus jeví ve srovnání s nimi jako vlastně celkem obstojné, i když nevyrovnané umělecké dílo.

vez2

Perníkové věži se nedá upřít řemeslná úroveň. Martin Němec možná není dobrý scenárista, ale je výborný hudebník. Právě hudba spolu s kamerou a hereckými výkony dělá z Perníkové věže film, který stojí alespoň za to jedno zhlédnutí v televizi. Šteindler tu mimo jiné pro film objevil talent Jana Dolanského. A není jeho vina (tedy doufám), že se ten talent Dolanský snaží usilovně prošustrovat v nejrůznějších Babovřeskách a podobných veledílech.

Perníková věž, přehlídka ztracených talentů v poměrně lákavém filmovém balení, dnes večer na ČT2.

Středa 29. ledna, ČT2, 21.55

CSFD IMDb

Prohlédněte si redakci a vytvořte uživatelský profil – Aktuality

Published by:

Pokud jste si v posledních dnech kladli otázku, kdo vlastně stojí za chodem našeho webu, nyní se díky odkazu vpravo úplně dole (nebo rovnou zde) můžete podívat na seznam redaktorů. Tým Obrazoru sestává z bývalých redaktorů Filmweb.cz a FanMovie.cz, takže dostanete to nejlepší, na co jste byli z obou webů zvyklí a ještě něco navíc!

Na našich stránkách je nyní možnost si založit uživatelský účet, což vám zajistí snadnější komunikaci s redaktory i jinými uživateli. Budete tak blíž redaktorům i hodnoceným filmům. Registraci lze velice snadno provést na stránkách v pravém sloupci. Těšíme se na vaše komentáře.

TV tip: Ať vejde ten pravý

Published by:

Mrazivý švédský horor situovaný do osmdesátých let.

Švéd Tomas Alfredson je považován za jednoho z nejzajímavějších a nejtalentovanějších filmových tvůrců současnosti. Osobitý režisér se svérázným, pomalým a chladným stylem vyprávění, s důrazem na detaily a propracovaný scénář, který má na kontě na Oscara nominovaný špionážní thriller Jeden musí z kola ven, v roce 2008 prorazil a získal věhlas i v cizině svou mrazivou adaptací hororového románu Johna Ajvide Lindqvista Ať vejde ten pravý.

pravy

Hlavním hrdinou filmu je dvanáctiletý Oskar. Ve škole je šikanován, nemá žádné přátele a cítí se sám. Jednoho dne však na hřišti před svým domem potká přibližně stejně starou dívku jménem Ela, která se přistěhovala teprve nedávno. Oskar cítí, že je na ní cosi zvláštního, začnou se pravidelně setkávat a nakonec se do ní zamiluje. A zakrátko dojde k děsivému odhalení – tajemná Eli je totiž upírka.

Úterý 28. ledna, ČT art, 22:45

CSFD IMDb

Přejít k navigační liště