Monthly Archives: Duben 2014

Láska, soudruhu! (Mieletön elokuu) – Retro vymývání mozků, nadržená modistka a velryby – recenze

Published by:

V kinech od: 24. dubna 2014

Taru Mäkelä přináší ve filmu Láska, soudruhu! „finský“ pohled na Finsko jako nezávislou západní demokracii v první polovině šedesátých let, která ale nesmí moc provokovat Moskvu, mající v plánu rozšířit sovětskou propagandu na Západě. Daří se jí zkombinovat stereotypy života v socialismu a kapitalismu takovým způsobem, až vzniká nebezpečná retro-dimenze, která má sama pro sebe jediné posuzující kritérium: líbivost. Zatímco však bývá měřítkem kvality filmu jeho způsob vyprávění a styl, retro-dimenze dokáže kompletně tuto analytickou logiku zcela pohltit, čímž zůstává prostý výběr mezi líbí – nelíbí. Ani jedna z možností však nenabízí kritický přístup, kterým by se dalo vysvětlit, proč vlastně by se mělo něco takového divákovi líbit. Kromě důvodu, že to prostě vypadá hezky, propracovaně a řemeslná práce se zdá uspokojivá. V opačném případě se film divákovi líbit nemusí, což zase souvisí s jiným vkusem, ale už ne s posuzováním dějových linek nebo dramaturgické snahy předložit konfliktní situaci. Spokojeně lze konstatovat, že v kombinaci s humorem už by se dalo retro akceptovat, kdyby to ale nebylo to jediné, co drží celek pohromadě. To by ale nesměl být vyprávěn příběh, na němž retro pouze parazituje. Dějová linka milostného vzplanutí je příliš slabá, než aby utáhla celý děj, a tak se důležitou oporou stává ideologicky nadsazený humor.

Continue reading

Festival v Cannes zveřejnil porotu

Published by:

Dvanáct dní po vyhlášení oficiálního soutěžního výběru 67. Filmového festivalu v Cannes jsme se dočkali i oznámení, týkající se výběru hlavní poroty. Pod vedením novozélandské režisérky, scenáristky a producentky Jane Campionové (Piano, Jasná hvězda) se bude porota sestávat z dalších osmi členů.

Continue reading

Láska je chladnější než smrt ( Liebe ist kälter als der Tod) – Mnichovské hrátky trojice malých ryb – kritika

Published by:

Rainer Werner Fassbinder je jedním nejvýznamnějších německých režisérů druhé poloviny 20. století a zároveň čelním představitelem obrody německého filmu v 70. a 80. letech. Fassbinder byl i přes svou poměrně krátkou tvůrčí kariéru (1969-1982), zapříčiněnou brzkou smrtí, neuvěřitelně činným režisérem a zanechal za sebou přibližně čtyři desítky celovečerních filmů. Láska je chladnější než smrt je jeho dlouhometrážním debutem, před kterým natočil ještě dva krátké snímky, na něž do jisté míry navazuje. Tyto první počiny se vyznačují pohráváním si gangsterským žánrem, resp. estetikou tohoto typu filmů, sahající od klasických noirů až po málomluvné kriminální filmy francouzského tvůrce Jeana-Pierra Melvilla (Druhý dech, Samuraj, Osudový kruh).

Continue reading

Orphan Black – Klony útočí na patriarchát – seriály

Published by:

Ke kanadskému seriálu Orphan Black lze přistupovat z mnoha hledisek. Mohla bych psát o rychlém sledu vyprávění, o překvapivých pointách a zvratech nebo o hereckém umu Tatiany Maslany. Jenže pravda je taková, že na Orphan Black mě nejvíce těší skvělé ženské postavy, a to jakými způsoby obohacují reprezentaci žen v současné televizi. Druhá série začala minulý týden, tak proč si nepřipomenout výbornou sérii první právě z tohoto hlediska?

Continue reading

Přehled premiér – 24. dubna 2014

Published by:

Společnost Sony má zřejmě nemalé ambice. Konkurovat Marvelu ve spuštění komiksové franšízy na základě fikčního světa jednoho superhrdiny je odvážný tah a trailery na Amazing Spider-Man 2 dokazují, že spin-offy se spidermanovskými padouchy se dočkají určité podpory. Je zřejmé, že podobně jako momentálně kralující „avengerovská“ série cílí na rozšiřování možností svého fikčního světa přes nadsazený vědecko-technický pokrok. Lákavější, než otázka kvality samotného druhého Spider-mana je úvaha, zda se podaří vytvořit kvalitní franšízu, nebo něco, na co se bude vzpomínat jako na „Avengers pro chudé.“

Continue reading

Transcendence – Láska vs. věda – recenze

Published by:

V kinech od: 17.4.2014

Renomovaný kameraman Wally Pfister, nyní zařadivší se do stejné kategorie jako jeho stálý spolupracovník Christopher Nolan, započal svou režijní kariéru vskutku ambiciózním způsobem. To učinil vstupem na v současné době jedno z nejoblíbenějších tematických polí vlivných hollywoodských režisérů: umělé inteligence. Pfister se se svou Transcendencí zařazuje po bok jmen jako je Andy a Lana Wachovští s trilogií Matrix (1999-2003), Steven Spielberg se svým A.I. Umělá Inteligence (2003) či Joseph Kosinski s pokračováním „protokyberpunkového“ Trona (1982) Stevena Lisbergera s názvem Tron: Legacy (2010). Takové srovnání je ovšem čistě povrchní a jedná se čistě jen o žánrově kontextové vymezení. Nehledě na fakt, že výběr výše zmíněných filmů je čistě nahodilý. Co nejobecněji se ale můžeme ptát na otázku: v čem je Pfister jiný, resp. do jaké míry se vydává vlastní cestou žánrového uchopení? Pro začátek nám vystačí jediná indicie: jinakost v Transcendenci tkví v technokratickém „romantismu“. Láska k vědě je tu totiž ve stejně důležitá jako láska k člověku.

Continue reading

Dvojník (The Double) – Odcizení postav v podivném světě – recenze

Published by:

V kinech od: 17. dubna 2014

O zalíbení filmařů v adaptování klasických i současných literárních děl není třeba příliš pochybovat. K přenesení literární předlohy na filmové médium se odhodlal i Richard Ayoade, který natočil snímek Dvojník podle stejnojmenné novely F. M. Dostojevského. Mladý režisér, známý spíše jako herecký představitel Mosse z populárního britcomu Ajťáci, měl doposud na svém kontě pouze svůj celovečerní debut Jmenuji se Oliver Tate (2010), a tak Dvojník představuje jeho první setkání s postupy adaptování. Depresivně sevřený příběh plný nejednoznačností však dokázal Ayoade odvyprávět s jistotou a dávkou absurdního humoru. Pečlivě vedenou gradaci stísněné atmosféry pak buduje především díky precizní práci se světlem a kamerou. A také díky skvělému Jessemu Eisenbergovi.

Continue reading

Přejít k navigační liště