Monthly Archives: Únor 2015

Babadook (The Babadook) – Noční můra ovdovělé matky – recenze

Published by:

Jasně, je tam barák a v něm straší. To znamená, že je to skoro to samé jako Sinister, V zajetí démonů a další podobné horory z poslední doby omílající ten samý námět, řekli byste si. Jenže to není tak úplně pravda. Spíš než čistokrevný horor totiž připomíná snímek Babadook jakousi směs psychologického filmu s hororem, což je dáno už netradičním výběrem postav. Hlavní hrdinkou je ovdovělá matka, která zoufale nezvládá výchovu svého hyperaktivního syna. Výskyt strašícího bubáka jménem Babadook v následujícím ději se pak dá vykládat jako zhmotněná interpretace jejích depresí a vnitřních strachů.
Continue reading

Sharknado 2 – Žraloci prší na New York – recenze

Published by:

Neobyčejný úspěch prvního Žralokonáda a jeho virální věhlas přispěly k tomu, že si tvůrci hbitě pospíšili s natočením dvojky. I ta do puntíku splňuje parametry laciné béčkové podívané, která je sice skrz naskrz dementní a nesmyslná, ale zároveň se v té demenci a nesmyslnosti rochní s hlavou vztyčenou a nemá žádné jiné ambice než jen bavit – a to se jí víceméně daří, čímž pádem je ideální pro promítání ve větším počtu lidí, kteří jsou ochotni pro obskurní filmový zážitek vyměnit divácké nároky za basu piv. Už je dokonce oznámen třetí díl, takže za rok budou moci zhulení teenageři a filmoví fajnšmekři pořádat doma na gauči žraločí maratóny.
Continue reading

The Frame – Každému jeho seriál – recenze

Published by:

Upozornenie: Text obsahuje spoilery.

Súčasná americká nezávislá scéna každým rokom potvrdzuje svoju životaschopnosť a objavuje nové talenty, ponúkajúce alternatívu k „veľkej“ kinematografii. Záujem priťahuje predovšetkým nevšednými dielami, ktoré sa vymykajú bežnej produkcii. Medzi ne určite možno zaradiť i The Frame. Prv, než sa o ňom začneme rozprávať, pokúsim sa aspoň zľahka načrtnúť a zasadiť ho do kontextu autorovej predošlej filmovej tvorby, s ktorou je úzko spätý.
Continue reading

Nadie quiere la noche – Nikdo nechce Robinsonku – recenze

Published by:

Otvírák 65. ročníku Berlinale Nadie quiera la noche (v překladu „Nikdo nechce noc“) režisérky Isabel Coixet je nepovedenou psychologickou studií dvou žen. Manželka polárníka Roberta E. Pearyho (Juliette Binoche) skončí v chatě uprostřed ničeho společně s Inuitkou Alokou (Rinko Kikuchi) a zatímco se blíží polární noc, vyjasňují si své pozice a svůj náhled na svět. Respektive něco takového se nám film snaží naznačit, ale totálně v tom selhává. Takový portrét si reálná Pearyová (protofeministka a polárnice) nezasloužila.
Continue reading

Přejít k navigační liště