5 nejlepších videoherních filmů
Českými kiny momentálně projíždí Need for Speed, adaptace úspěšné série počítačových her. Příliš pozitivních ohlasů prozatím nesklízí, což se videoherním filmům bohužel stává často. Přesto jsme našli takové, které za pozornost rozhodně stojí.
Rallye smrti (Death Race, 2008, Paul W.S. Anderson)
Filip Šula
Rallye smrti má poněkud netypickou historii coby videoherní film. Na začátku byl snímek Cesta gladiátorů 2000 (Death Race 2000), pojednávající o automobilových závodech napříč lehce futuristickými a těžce totalitními Spojenými státy, v nichž se sbíraly body za přejeté civilisty. Tomu ve filmu pojednává i vybavení aut, díky němuž vypadají stroje spíš jako vysokorychlostní mobilní zbraně, než jako dopravní prostředky. Filmem se inspirovala slavná videoherní série Carmageddon, fungující na stejném principu, jako závody ve fikčním světě filmu. Remake Cesty gladiátorů 2000 s českým názvem Rallye smrti, staví víceméně nový příběh (závody se pořádají ve vězení a body plynou z likvidace nikoli „civilistů“, nýbrž soupeřů) na herních konvencích – závodníci se předhánějí v „upgradech“, během závodu sbírají „power-upy“ na zbraně a imunitu a občas se objeví i nějaký ten „boss“ v podobě obrněného a kulomety vybaveného kamionu.
Silent Hill (2006, Christophe Gans)
Michal Baranovič
Keď sa povie filmová adaptácia počítačovej hry, prvá ma napadne séria Resident Evil, a hneď za ňou filmy Uwe Bolla. Keďže pentalógia filmov s Millou Jovovich poskakuje medzi priemerom a podpriemerom, a tvorbu nemeckého režiséra netreba spomínať, ako ďalšia (a zaujímavejšia) možnosť sa javí Silent Hill. Populárna herná séria si získala veľkú obľubu najmä vďaka mrazivej atmosfére, myšlienke dvoch paralelných dimenzií a rôznorodých, extrémne bizarných monštier, aké snáď skutočne dokážu vytvoriť len Japonci. Alebo do roku 2006 dokázali. Potom sa k slovu dostal režisér Christophe Gans so svojou celovečernou verziou, a výsledok bol prekvapivo výborný. V upravenej forme ponechal koncept dvoch svetov, pritlačil na atmosféru a okorenil vítanou mysterióznou zápletkou. Film mal svoje muchy (niektoré slabšie digitálne príšery), tie však vynahradila skvelá Radha Mitchell a Sean Bean, ktorý prekvapivo neumrie.
Mortal Kombat (1994, Paul W.S. Anderson)
Jan Hauer
Devadesátá léta, to byla divná doba. Počínaje oblečením a konče vysunovacími lízátky, děly se hodně divné věci. Naštěstí se našlo i pár světlých momentů. Třeba památná gamesa Mortal Kombat. Hra, kde si každý mohl zkusit vytrhnout svému soupeři nějakou část děla. Nebo ho hodit pěkně na nepříjemně ostré hroty. A co hlavně – zablokovat nešťastníkovi, co proti vám hrál na stejném PC klávesy a ukázkově ho sejmout. Jaká pak musela být radost, když se ve vaší oblíbené videopůjčovně na rohu objevil snímek téhož názvu? Obsahující všechny hrdiny, včetně Gora, Johnnyho Cage a (samozřejmě!) Raidena. PS: Sonyu Blade měla podle původního záměru hrát Cameron Diaz. Na jednu stranu mi nevadí, že z toho sešlo. Ovšem na stranu druhou…
Far Cry (2008, Uwe Boll)
Filip Koneček
Jelikož jsem doposud hrál delší dobu a získal určitý vztah pouze ke dvěma počítačovým hrám, můj výběr byl striktně omezen. Volba tedy padla na film podle vynikající klasické 1st person hry, která mi kdysi uhranula především vtahujícím prostředím tropického ostrova a hutnou atmosféru. Za adaptací stojí spíše nechvalně proslulý režisér béčkových filmů, Uwe Boll, který ani zde nevystoupil ze svého stínu. Z filmového Far Cry mohla být přinejmenším vizuálně šťavnatá podívaná, místo toho ale vznikl sterilní akční film, který přednosti původní hry nikterak nevyužívá. I tak ale Bollowa verze skýtá určitou atraktivitu – film, kde prohnilý šílený doktor Udo Kier nedělá nic jiného, než že poslouchá Wagnerova Parsifala a kde Til Schweiger na otázku své společnice ohledně zranění z právě proběhlé brutální přestřelky lakonicky vytasí nejklišovitější hlášku akčních filmů, totiž že se jedná pouze o škrábnutí, nelze zcela odsoudit.
Dantovské peklo (Dante’s Inferno: An Animated Epic, 2010, Mike Disa, Shuko Murase, Sang-Jin Kim, Jasuomi Umecu)
Honza Varga
Že vznikne populární videohra inspirovaná zrovna Božskou komedií Dante Alighieriho, by asi čekal málokdo. Alighieri by se u ní pravděpodobně obracel v hrobě, přestože s jeho velkolepou básní sdílí akční hra mnoho prvků – ty ale byly propůjčeny do služeb efektní a krvavé řezničiny. Hlavní hrdina, samotný Dante, se v ní vydává do Pekla a postupně prochází jeho devíti kruhy, aby vysvobodil milovanou Beatrice ze spárů Lucifera. Bojuje přitom s démony, které brutálně masakruje, a s tíhou vlastních hříchů. 2D animovaná forma filmu plně vyhovuje, z vizuálního hlediska je skvostný a jeho atmosféra je příjemně úchylná a zvrácená. Z hlediska podobnosti s herní předlohou jde navíc o adaptaci poměrně věrnou. Je to drsná anime jízda, jež nedělá kompromisy, jede na plné otáčky a vypráví příběh, který je sice jednoduchý, ale ve své podstatě maximálně epický.
