96 hodin: Zúčtování (Tak3n) – Záchranná akce v obalu klišovité detektivky – recenze
V kinech od: 15. ledna 2015
Bryan Mills na záchranné misi číslo tři. Tentokrát se pohybuje po důvěrně známém L.A. v nezvyklé pozici. Jeho životní láska, bývalá manželka a matka jeho dcery, byla zavražděna v jeho bytě a on se stává hlavním (a jediným) podezřelým. Takhle rozehrané karty znamenají pro zbývajících devadesát minut dvojjediný úkol – najít skutečného viníka a tím dokázat svou nevinu.
Bryanova rodina je po předchozích dobrodružstvích v Paříži a Istanbulu traumatizovaná dostatečně po zbytek života. Producent a scénárista v jedné osobě Luc Besson se ale evidentně nebojí rozehrávat opakovaně podobnou hru. Škoda. Udělal by totiž lépe, kdyby zvolil nové, nevytěžené téma. 96 hodin (2008) přineslo dynamickou a napínavou akci v ulicích francouzské metropole. Liamu Neesonovi role bývalého tajného agenta sedla náramně a akce, které se ve filmu objevily, se obešly bez přehnaných efektů a působily velmi realisticky. Turecká honička 96 hodin: Odplata už neměla takový spád a jen křečovitě recyklovala schémata nastavená předchozím filmem.
Třetí pokračování je jiné z několika podstatných důvodů. Jak už jsem naznačila v úvodu, proměňuje se pozice Bryana jako hlavního aktéra. Dříve reagoval na činy a pohyby albánské mafie, která mu unesla dceru, bývalou manželku a nakonec i jeho samotného. Nyní vstupuje do děje dříve opomíjená policie. Ta sveřepě pronásleduje Millse, na němž tím pádem zůstává vyšetřování celého případu. Zdrcený a naštvaný má naštěstí za sebou loajální kolegy, kteří jsou (jak víme z předchozích dílů) vždy na telefonu a připraveni se vším pomoci.
Stopy vedoucí k odhalení vraha se objevují postupně a Mills během vyšetřování spíše co chvíli někoho zbuší, nebo nabourá auto, než že by diváka konfrontoval s nějakým dramatickým, zajímavým či kauzálně zamotaným vývojem. Celá detektivní práce je mdlá a klišovitá. Scénář je propracovaný asi tak na úrovni jednoho z lepších dílů Kobry 11. Ne že bych se úplně nudila. Místy je film zábavný a nějaká ta povedená akce se do něj taky dostala. Ale snímku zoufale schází dynamika a originalita prvního dílu. Děj se posunuje kupředu pozvolna a lineárně. Bez dramatických zvratů objevujeme prostřednictvím Bryana nové stopy zužující okruh podezřelých. Rozuzlení nabídne až závěrečná scéna, ale vnímavého diváka nepřekvapí.
Napříč snímkem fungují jednotlivé akční scény jako samostatné atrakce. Jejich propojení a celková dějová výstavba však nic zajímavého nenabízí. Výsledný film totiž není napínavým thrillerem, ale ani dobře zvládnutým detektivním vyšetřováním, na které v úvodu nasměroval. Největší zpestření představuje vždy charizmatický a osobitý Forest Whitaker v roli hlavního vyšetřovatele Francka Dotzlera. Jakmile se objeví na scéně, vzpomenete si na interakci Tommy Lee Jonese a Harrisona Forda v Uprchlíkovi (1993). To byl ale skvěle vystavěný detektivní thriller, který si srovnání s nepovedeným 96 hodin: Zúčtování rozhodně nezaslouží.
Interakce dvou hlavních mužských představitelů je ale mdlá. Nedochází k žádným dramatickým konfrontacím, leda opatrnému našlapování. Policejní tým paličatě prosazuje Millsovo zatčení, aniž by skutečně rozplétal pozadí spáchaného zločinu. Soustředí se pouze na pronásledování hlavního podezřelého, který jim postupně servíruje klíčové stopy. Dotzler, jak jsme ostatně u Whitakerem ztvárňovaných postav zvyklí, toho moc nenamluví a jeho myšlenkové pochody zůstavají skryté bohužel jak jeho kolegům, tak i divákovi. Snímek se proto posouvá dopředu jen díky Millsovi, ostatní postavy zůstávají pasivní.
Pokud chcete, abych vás ke zhlédnutí tohoto snímku přesvědčila, dívejte se na něj třeba nostalgicky z úcty k výbornému prvnímu dílu, nebo jako fanoušci Neesona či Whitakera, jejichž výkon přinejmenším neurazí.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Olivier Megaton
Scénář: Luc Besson, Robert Mark Kamen
Kamera: Eric Kress
Hudba: Nathaniel Méchaly
Hrají: Liam Neeson, Forest Whitaker, Famke Janssen, Maggie Grace, Dougray Scott, Sam Spruell, Don Harvey, Dylan Bruno, Leland Orser, David Warshofsky, Jon Gries, Jonny Weston, Judi Beecher, Andrew Howard, Robert Pralgo
