Tváře superhrdinského filmu – 5. část: V hlavní roli svět

Komiksové superhrdinské filmy byly vždycky především byznys, ale plány studia Marvel celou věc posunuly na novou úroveň. Nepřišlo pouze s novou sérií, ale rovnou s celým filmovým vesmírem.

První tři filmové série a jedno (ne)pokračování Hulka představovaly nejen samostatné příběhy čtyř různých superhrdinů, ale i různé žánry a vyprávěcí přístupy. Iron Man byl relativně klasickým superhrdinským filmem, který kopíroval dějovou strukturu Batman začíná. Více než boji s padouchy a zkoumání niterných motivací Tonyho Starka se film věnoval pracovnímu procesu, který vedl k vytvoření kostýmu Iron Mana. S nadšením tak sledujeme diskuze o tom, které prvky budou v kostýmu fungovat, vymýšlení funkcí, návrhy designu i první testy a praktickou zkoušku v okupované vesnici. Neuvěřitelný Hulk spíš hledal cestu, jak příběh monstra uchopit v pojetí akčního sci-fi, přitom ze všech marvelovských filmů dopadl zdaleka nejhůř. Thor byla téměř čistá fantasy o napravení jednoho nafoukaného prince a Captain America: První Avenger bral inspiraci z dobrodružné a válečné fikce. První Avengers tak představovali velkou událost, když se v jednom filmu sešli hrdinové nejen jiných, samostatných filmů, ale i různých žánrů a vyprávěcích postupů. Série jednotlivých hrdinů pokračovaly, ale postupem času odhazovaly svou samostatnost a začaly odkazovat jeden na druhého, až se vytvořil stabilní filmový seriál, v němž hlavní roli hraje samotný fikční svět.

Marvelácký fikční svět se během deseti let proměnil z relativně „obyčejného“ světa na planetu stále zrychlujícího technického pokroku, divoké historie a rostoucích zkušeností s mimozemským životem. Svět samotný se nakonec vyvinul ze světa utvářeného hrdiny a padouchy ve svět utvářející hrdiny a padouchy; zatímco Tony Stark nastartoval v marveláckém světě technický pokrok. Captain America v něm ustavil superhrdinství jako normu a Loki jej seznámil s mimozemskou technologií, hrdinové a padouši, vzniknuvší v dalších fázích, byli převážně důsledky toho, v co se svět vyvinul. Ant-Man začal frajeřit v super-kostýmu, který už předtím někdo vyrobil, Spider-Man zachraňuje New York v kostýmu, vyrobeném Starkem a Black Panther využívá výhod své technicky vyspělé vlasti Wakandy.

Marvelovská série si pořád zachovává žánrovou diverzitu a podává nám fantasy (Thor: Temný svět), špionážní thriller (Captain America: Návrat prvního Avengera), teenagerskou komedii (Spider-Man: Homecoming) nebo devadesátkový akčňák přímo od Shanea Blacka (Iron Man 3). Přestože dost pestrý, marvelácký svět musí být koherentní nejen v jednotě místa a času, ale i v rámci vyprávěcích prostředků. Za prvé se s tím lépe vypráví, za druhé to umožňuje najít homogenní cílovou skupinu. Každá nová marvelovka musí nést znaky světa, v němž se odehrává. Zároveň platí pro její fikční svět podobné vyprávěcí postupy. Určení vlastní identity, humor, vtipný sidekick, utužování rodinných vazeb, temné rodinné tajemství, to vše se dá najít v každé marvelovce. Stejně tak můžeme sledovat, jak se v marvelovských filmech vyvíjejí padouši. V první fázi prostě chtěli moc (Red Skull, Jeff Bridges, Abomination). V dalších fázích bylo potřeba dát padouchům hloubku, a tak tvůrci přišli se zneuznaným zloduchem, který se snaží vyrovnat s traumatem z minulosti. Většinou ale tito padouši působily jako ublížené fňukny a jejich předobrazům to nedělalo úplně dobrou službu. Ať už to bylo odepření trůnu (Loki), politické názory (Ronan), zklamání z idolu (ten pravý Mandarin), nebo prostě jen taková vrozená, v podstatě nemotivovaná ublíženost (Ultron), padouši se snažili budit lítost. V poslední fázi přišla asi zatím nejlepší změna, a sice padouch, který to myslí v podstatě dobře. Buď se snaží zabránit zbytečným ztrátám při superhrdinských akcích (Zemo a Stark v Občanské válce), zabránit vyhlazení svého druhu (Ego), zlepšit životní úroveň vesmíru (Thanos) nebo jen nakrmit rodinu (Vulture). Standardizace přináší nutný vývoj a stálé proměny známého světa, který za deset let fungování našel konkrétní tvář a i když ve svých příbězích nesleduje přímo superhrdiny (jako první dvě řady Agentů S.H.I.E.L.D.), je tak snadno rozpoznatelný a hraje důležitou roli sám o sobě.

Na úspěch marvelovské franšízy se pokusilo navázat hned několik sérií, z čehož nejúspěšnější je X-Menovská série od Foxu a DCEU (DC Extended Universe) série od Warner bros. DCEU oživuje postavy z konkurenčního komiksového vydavatelství DC, a jde na věc hodně jinou cestou, než Marvel. Zatímco Marvel začal svůj svět budovat nejprve z odlišných, na první pohled nepříliš souvisejících příběhů s různorodými hrdiny, DCEU vsází na jednotné klasické superhrdinské vzorce. Muž s oceli, Batman v Superman: Úsvit spravedlnosti, Wonder Woman i Liga spravedlnosti jsou příběhy těch božských figur, které oslňovaly čtenáře komiksů a nyní mají oslňovat filmové diváky. Každý z filmů je přitom velkolepým superhrdinským eposem, který spíš zahlcuje, než osvěžuje, a o to rychleji se okouká. DCEU se pokouší vytvořit vesmír, rovný tomu marvelovskému, a za o dost menší dobu. Protože jejich filmům chybí potřebná diverzita a k hlavním superhrdinům nemáme čas vytvořit si vztah jako k Iron Manovi, Thorovi a Captainu Americe, nevypadá tak působivě, když vedle sebe stojí Superman, Batman a Wonder Woman. Proto DCEU vypadá jako uspěchaná kopie – chce všechno hned a nedává si ten čas s budováním vesmíru.

X-Menovská série se v tomhle vyvíjí trochu zvláštně. Ze současných superhrdinských filmových sérií je nejstarší a byli to právě X-Men, kdo udal současným superhrdinským filmům tón. První pokusy začít celou sérii od začátku nedopadly úplně šťastně, když prequelový snímek X-Men Origins: Wolverine přinesl béčkovější remake Komanda a fanoušky úplně neuspokojil. Plány na další Origins, tentokrát s mladým Magnetem, vyletěly oknem a ten pravý restart přišel až o dva roky později.

V roce 2011 měl premiéru film X-Men: První třída, který zachovával něco ze starých dobrých X-Men a zároveň zapojoval něco, co přinesl marvelovský superhrdinský film. Především zahodil dosavadní civilnost a vydal se cestou akčního blockbusteru obsazeného hvězdami, s velkolepou akcí, efekty a barevnými kostýmy. Přitom si film zachoval důraz na psychologii postav a rovinu konfliktu dvou extrémních přístupů. V podstatě tvůrci převedli to, co bylo na X-Menech nejlepší, do nové doby okázalého barevného komiksu. S omlazením a přeobsazením klíčových hrdinů a změnou stylu se trochu po vzoru marvelovek začal rozrůstat i mimo hlavní sérii. Mangoldův snímek Wolverine se sice divácké chvále vyhnul, v přípravách se ale ocitl potenciální hit – sólový film anti-hrdiny Deadpoola, který si vydupal Ryan Reynolds s davem fanoušků za zády. Ten se nakonec postaral o další zásadní mezník komiksových filmů, a sice o eRkovou přístupnost. Jednoduše ukázal, že i superhrdinský film může být jen pro dospělé a vydělat přitom dost peněz. Přitom se x-menovská série začala rozrůstat nejen směrem k příběhům jednotlivých postav, ale i napříč žánrovým spektrem. Na rozdíl od marvelovek, kde se každý nový film přizpůsobuje tomu, jak znají diváci jejich svět, X-menovské filmy ukazují svůj svět pokaždé jinak.

Origins: Wolverine je akční béčko jako z osmdesátek, Wolverine se noří do noirových vod, Deadpool je akční komedií a Logan kombinuje dystopickou fikci s moderním westernem. Za rok přijdou hororoví Noví mutanti a chystá se detektivní Multiple Man. Filmovou sérii rozšířují i dva televizní seriály, The Gifted a Legion. Ten druhý jmenovaný přinesl franšíze rozměr surrealistického hororu. X-Meni rozšiřují nejen žánrové rozpětí, ale i samotný fikční svět, který se od sídla X-Menů přesouvají do subsvěta žoldáků, strašidelných psychiatrických ústavů, organizovaného zločinu a téměř postapokalyptického prostředí americko-mexických hranic.

V současnosti se nehraje ani tak na úspěšný superhrdinský film, jako na úspěšnou superhrdinskou franšízu. A ta je jen tak dobrá, nakolik se tvůrcům daří pracovat s jejím fikčním světem. Marvelovský fikční svět je plný vyspělé technologie, superhrdinů a traumatu z mimozemské invaze, a to pomáhá rozvíjet zápletky dalších filmů a seriálů a vytvářet příběhy v ukotveném světě, který divák poznává prostřednictvím nejrůznějších odkazů. V seriálech Agenti S.H.I.E.L.D. snadno poznáme technologii, na které pracoval Stark, a zápletky některých epizod přímo reagují na marvelovské filmy. X-Menovské filmy na sebe navzájem tak nereagují, ale protože se všechny odehrávají ve světě, kde existují mutanti, od začátku divák přijme existenci nadpřirozených schopností. DCEU nemá nijak ukotvený fikční svět, a v jejich filmech se není příliš čeho chytit. Filmy DCEU stále hledají svou tvář, a víceméně náhodně se zaplňují různými typy postav. Ale v porovnání s oběma předchozími je to relativně mladá série. Marvelovská a X-menovská série nám ukázaly dva funkční přístupy k budování vesmíru. Marvel ukotvuje své příběhy v ustáleném světě, který je v každém filmu rozpoznatelný. X-Men spoléhají na žánrovou a vyprávěcí pestrost a svůj svět rozšiřují a prohlubují o nové aspekty a tradice. Už jen uvažování o práci se světem je výrazný posun v superhrdinském filmu, který dosud soustředil svůj úspěch v rozměru jednoho snímku. Současnost je ve znaku budování superhrdinských světů a je radost sledovat, kam se tento typ vyprávění může posunout.

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *