Akční film uzavřeného prostoru – 2. část – Smrtonosná past

Snímek Smrtonosná past je první analyzovaný snímek v seriálu akčního filmu uzavřeného prostoru (AFUP). Pokud jste první část  nečetli nebo vám vypadly pojmy jako „subsvěty“, popřípadě si nejste jisti metodikou analýzy, nezapomeňte si ji znovu přečíst. Smrtonosná past přímo stojí na výměně informací mezi subsvěty, kolik informací spolu sdílí.

 Die-Hard-hans-gruber-8625636-1016-570

Ustavení prostoru

Uzavřenou lokaci ve filmu Smrtonosná past reprezentuje budova Nakatomi v Los Angeles, kam policista z New Yorku John McClane přijíždí navštívit svou ženu. Téměř ve stejnou chvíli obsadí mrakodrap němečtí teroristé, vedení Hansem Gruberem, kteří mají skrytý záměr. Johnovi, jenž se vyhnul zajetí a umístění mezi rukojmí, se podaří přivolat policii, jež budovu bezmocně obklíčí. Fikční entity se tak ve filmu vydělí na čtyři subsvěty. V uspořádání tohoto prostoru se bude zohledňovat jak její vnitřek, tak i její okolí, kde dlí další subsvět.

První subsvět tvoří skupina teroristů, mající přehled o zabraném prostoru a plán, který ostatním postavám zůstává skryt. Hans Gruber, vůdce teroristů, je hlavním představitelem tohoto subsvěta. Avšak s divákem sdílí jen ty informace, které se týkají bezprostředně konfliktu s McClanem. Nesdílí informace o svém plánu. Druhý subsvět tvoří postavy mimo budovu, tedy policisté, stojící před budovou, a řidič limuzíny Argyle, dlící v podzemní garáži. Přísun informací zajišťuje policistům komunikace s McClanem přes vysílačku, Argyle je odkázán na zprávy v televizi. Policisté mají informace zprostředkovaně, staví se k nim nedůvěřivě a nevědí, co se přesně v budově děje. Jejich úloha ve vyprávění, další postup a veškeré akce jsou závislé na informacích, které dostávají od ostatních subsvětů. Třetí subsvět obývá John McClane, jenž díky neustálému pohybu poznává jak prostor, tak i plán padouchů. Pohybem po budově, již mají padouši zmapovanou, se mu rozšiřuje stejnou měrou povědomí
o ustaveném prostoru i Hansově plánu. Kromě toho, že získává důležité informace
a podle nich jedná a posouvá vyprávění, předává tyto informace subsvětu venku.

Konečně čtvrtým subsvětem jsou rukojmí, obývající v budově jednu místnost. Díky umístění v budově mají  o něco více informací, než policie venku, díky omezení na jeden prostor však po policii zaujímají druhé místo v nevědomosti stran plánu a vnitřního uspořádání vnitřního makrosvěta budovy Nakatomi. Informovanost subsvěta rukojmích i subsvěta policistů tak dokazuje, že informovanost je přímo závislá na bytí uvnitř prostoru a pohybu po něm. McClane rozšiřuje své vědění na základě pohybu po budově, v níž se dostává k informacím o teroristech pomocí nacházení jejich předmětů a sledování jejich rozhovorů. Policisté jsou odkázáni na informace subsvětů uvnitř. Což jim může pomoci, ale také je vést k chybným závěrům a tím  i chybným akcím. Informace, které policie získává od teroristů, jsou již ve svém jádru omylně filtrované,[1] tedy nezakládají se na pravdě a vedou ke zdržení cíle protagonisty i chybnému postupu.

1.1. Subsvěty

Prostřednictvím ředitele společnosti  Takagiho, nejvýše postavené postavě čtvrtého subsvěta, nám styl filmu sděluje zásadnost poznání prostoru. Evidentní rozdíl je ve dvou scénách z firemního večírku. V první scéně se dostáváme na večírek bez ustavujícího záběru. Nevíme, kde jsme a kdo je muž v kanceláři. Jeho šedý oblek ladí s osvětlením v kanceláři a upraveným, luxusně vybaveným interiérem. Sledujeme ho nejdříve v celku, kamera se od jeho kanceláře drží v určité vzdálenosti.

Poté vyjde z kanceláře, přičemž kamera jej následuje. Scéna graduje jeho projevem k oslavujícím zaměstnancům, kdy nejen ustaví prostor jako budovu společnosti Nakatomi, ale ukáže se jako vůdčí postava tohoto subsvěta. Kamera jej přitom snímá zpoza jeho ramene z nadhledu. Oproti tomu McClanea poznáváme mimo prostor, ve světlejším ladění mizanscény. Tentokrát se však poprvé objevuje v detailu. Sledujeme jeho vstup do budovy, kdy konečně vidíme ustavující záběr na mrakodrap firmy Nakatomi.

Při vstupu McClanea na party jej kamera nejdřív snímá zepředu, poté vidíme večírek z jeho perspektivy. Podobně jako Takagi se zdraví s účastníky večírku a jeho pohyb po místnosti končí stejně, jako Takagiho – zastaví se a kamera jej zabírá v polocelku. Na rozdíl od Takagiho jej ovšem vidíme zepředu  a z podhledu. Díky této perspektivě a přechozí scéně je nám jasné, jak malá je orientace v této budově, stejně jako v nadcházejícím plánu teroristů. Takagi rovněž jako nejvýše postavený reprezentant subsvěta rukojmích ukazuje, že budoucí rukojmí nejen že prostředí budovy znají, ale navíc jsou jeho součástí. Barvy a střih jejich drahých šatů jsou sladěné se světle šedými zdmi a lehce zlatavě nasvícenou mizanscénou. Oproti tomu McClane se svou flanelovou košilí a bundou se ze čtvrtého subsvěta vyčleňuje.

 die

Obrázek 1: Záběr shora, ustavující Takagiho jako postavu, kontrolující prostředí budovy Nakatomi. Z jeho perspektivy vidíme prostor večírku jako kontrolovaný a přehledný celek. Přehlednost je zaručena i strnulostí a pozorností postav, soustředících se na jeho proslov.

 die2

Obrázek 2: Vyčleňuje se pouze postava Holly, jež si jako jediná nevšímá Takagiho projevu a pohybuje se napříč místností. Objektiv kamery se soustředí na její pohyb, Holly v podstatě řídí její rámování. Na předchozím screenu je zabrána kamerou přes Takagiho pravé rameno. Díky tomu, že ji kamera sleduje, se nám naskytne kompletní přehled o místnosti, v níž se odehrává večírek. V následující scéně, zahrnující komunikaci s Ellisem, interakci se svou asistentkou a telefonním hovorem, ukazujícím rodinné fotografie, se Holly ukáže být důležitou postavou s vazbou na McClanea a tím tedy i postavou, hrající důležitou roli v subsvětě rukojmích.

 die3

Obrázek 3: Oproti Takagimu zaujímá McClane opačnou polohu v rámci prostoru večírku. Podobně jako u Takagiho, i McClane má „svůj“ záběr, usouvztažňující jej k večírku. Tento záběr je téměř ve všem kontrastní k záběru, v němž se představoval Takagi: McClane je zde snímán z podhledu, prostor kolem něho určuje pohyb a náhodná interakce s účastníky večírku. Stále se rozhlíží, snaží se získat o prostoru přehled, všudypřítomný pohyb všech ostatních postav mu to však komplikuje. Tato scéna ustavuje McClanea jako postavu v cizím prostředí, která musí lokaci teprve prozkoumat.

Když do budovy vtrhnou teroristé, ukazují svým jednáním znalost tohoto prostředí. Znají polohu ostrahy, umístění elektroniky a jak poté dokáže Gruber, i podrobný životopis Takagiho. Skrze McClanea jsme poznali přízemí a hlavní patra budovy, skrze Takagiho kancelářské prostředí a určité vnitřní normy budovy. Prostřednictvím teroristy Tonyho poznáváme další část prostoru – suterén, kde se nachází elektrický rozvod.

Tony si při hledání suterénu opakuje, kudy má jít. Teroristé mají tedy teoretickou přípravu o prostoru. Je to zároveň jediný subsvět, u nějž nám nejsou známy se vstupem do prostoru známy jeho plány a pozadí. Než do budovy vstoupil John McClane, zjistili jsme, že je policistou z New Yorku a přijel do Los Angeles, aby vyřešil svou manželskou krizi. O subsvětě rukojmích se na začátku dozvídáme, že se jedná o zaměstnance firmy Nakatomi, dosáhnuvší pracovního úspěchu a odpočívající na vánočním večírku. O subsvětě teroristů nevíme dlouho nic, stává se vlastně předmětem rozšiřování vědění u ostatních subsvětů, které o něm po celý film sbírají informace.

Sběr informací

Sbírání/rozšiřování informací je ostatně to, co se díky omezenému prostoru postavám limituje. Divák, jenž má přehled o celém prostoru, je oproti tomu téměř vševědoucí – sice nezná detaily Hansova plánu, ale ví víc, než subsvěty policie  a rukojmích, stran McClanea více, než Hans a o něco málo více, než McClane. Postavám se dostává tolik informací, kolik jim dovoluje vymezený prostor, což se projevuje právě na rozmístění zmíněných subsvětů. Subsvět rukojmích je situován do haly, zatímco centrum teroristů je v Takagiho kanceláři. Rukojmí mají sice přehled o počtu a vybavení teroristů, ale vzhledem k prostorové separaci od hlavního teroristy Hanse nevědí nic o jejich plánech a jsou odkázáni na omylnou filtraci skrze Hansovo klamné sdělení – útok na budovu Nakatomi je veden z politických důvodů.

Pouze Takagi, který se dostane do své/Hansovy kanceláře, poměrně brzy odhalí Hansův pravý záměr (loupež). Stejně tak brzy je zabit Hansem, což vidí McClane, plazivší se poblíž kanceláře. Převaha stran informací se ukáže například ve scéně, kdy se McClane snaží přivolat pomoc prostřednictvím hasičského poplachu. Teroristé, mající kontrolu nad budovou (a tím pádem i veškerými informacemi), zařídí dezinformaci dispečinku a zprávu nahlásí jako falešný poplach. Díky přehledu o požárních hlásičích  a celkově zařízení budovy se jim dokonce podaří lokalizovat McClanea. Je to příklad toho, jak kontrola nad lokací a její znalost, tedy pohybem nabytý dostatek informací, pohybuje vyprávěním tak, jak „vědoucí“ postavy potřebují.

Podobné omezení se objevuje i ve scéně, kdy McClane pošle teroristům výtahem tělo mrtvého Tonyho – teroristé mají o situaci (že mají v mrakodrapu nebezpečného protihráče) přehled, rukojmí, držení teroristy od výtahu, nevědí, co se děje. To dokreslují záběry na Holly a Ellise, přímé reprezentanty subsvěta rukojmích, kteří se marně snaží zahlédnout, co se zde vlastně odehrává. Hans tuto strategii potvrzuje, když nařizuje udržení rukojmích od výtahu, aby je udržel v klidu.

 die5

Obrázek 4: Ve výtahu se objeví mrtvý Tony. Hans běží k výtahu, aby získal přehled  o situaci, zatímco jeden z teroristů se snaží držet rukojmí z dohledu.

die6

Obrázek 5: Ellis a Holly která nám zprostředkovává perspektivu rukojmích, se marně snaží zjistit, co se ve výtahu děje.

Rukojmí stále nemají žádné bližší informace, jsouce vzdáleni od domlouvajících se teroristů. Ne tak McClane, plížící se větrací šachtou přímo nad Hansem. Jeho poloha mu zajišťuje blízkost teroristů, aniž by si jej všimli a navíc mu umožní získat informace stran počtu, jmen a částečné rodinné spřízněnosti teroristů. McClane pro teroristy představuje zásadní mezeru v jejich plánu (standardní prvek v akčním filmu), zejména tím, že teroristé neznají jeho polohu v lokaci a nemají nad ním kontrolu (jako měli doposud nade vším). Carl (bratr McClanem zabitého Tonyho) vysloví obavu, aby McClane sám nezměnil jejich plán. Holly a Ellis neznají podrobnosti, ale sledování reakcí teroristů je utvrdí v tom, že McClane (jehož absence mezi rukojmími si už nejspíše všimli) nějakým způsobem ovlivňuje průběh událostí.

Podobně jako u většiny filmů uzavřeného prostoru, i zde mezi sebou operují různé subsvěty stran výměny informací, které posouvá vyprávění. Ve výše popsané „výtahové“ scéně McClane zjistí alespoň částečnou totožnost teroristů. Při ohledání mrtvého Heinricha získá i přehled o jejich přibližném původu (značky na oblečení a cigarety naznačují Evropu) a vybavení (u Heinrichova těla se kromě automatické pušky nachází také taška s výbušninami). Tyto informace následně sdělí strážníku Powellovi, přes něhož se dostanou dále k policii.

Ohledně pohybu po lokaci, míry vědění a schopnosti ostatních subsvětů získávat  o nich informace jsou McClane a teroristé na jedné úrovni. Subsvěty policistů a rukojmích jsou omezeny na jeden konkrétní prostor (hala a prostor před budovou) a tím pádem jsou informačně závislí na ostatních subsvětech. Teroristé záměrně podávají mylné informace oběma subsvětům a přitom se snaží zjistit informace o McClaneovi. Podobnou informační převahu má McClane, jenž v zájmu bezpečnosti své i své ženy zatajuje vlastní identitu  a mate tak ostatní subsvěty  včetně teroristů.

McClane a teroristé se tak v lokaci Smrtonosné pasti stávají dvěma dominantními subsvěty, na nichž jsou ostatní subsvěty informačně (a vlastně
i existenčně) závislé.

 Závěr

V této kapitole jsem dokázal jak roli prvního bodu (ustavení prostoru coby důležitého narativního prvku), tak i bodu druhého (interakce a výměna informací mezi různými subsvěty v závislosti pohybu po lokaci). Postavy ve Smrtonosné pasti se dělí do subsvětů podle příslušnosti k lokaci (zaměstnanci, okupanti, policie a hrdina). Ústředním principem filmu je výměna informací, jejichž rozsah u toho kterého subsvěta posouvá/zdržuje vyprávění. Primární zdroje získaných informací jsou dány pohybem po lokaci – McClane se díky tomu, že je schopen se vplížit do kanceláře, dozvídá o skutečném záměru teroristů  a vraždě Takagiho. Ze své pozice ve větrací šachtě zjistí jména i počet teroristů. Rukojmí jsou odříznuti v hale a kromě počtu a výbavy teroristů znají jen to, co jim teroristé řeknou,  a to, že McClane činí teroristům potíže. Pokud bereme Holly jako reprezentanta jejich subsvěta, platí, že o McClaneovi a jeho schopnostech mají minimálně stejné povědomí, jako policie. Ta ví o McClaneovi, ovšem díky tomu, že se v lokaci nenachází vůbec, nezná počet ani skutečné záměry teroristů a dlouho ani nevědí, kdo je vlastně McClane.


[1] Chatman, Seymour (2000): Dohodnuté termíny. Rétorika narativu ve fikci a filmu. Olomouc. Univerzita Palackého v Olomouci, s. 145. Omylnou filtraci zde chápu coby perepci (vnímání) postav, které se zakládá na špatně přijatých či lživě podaných informacích. Vede postavy k nesprávnému chápání událostí a špatnému rozhodování.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště