Americké graffiti (American Graffiti) – Zeitgeist rock’n’rollu – esej
Ne! George Lucas nenatočil jen čtyři epizody ze šestidílné ságy Hvězdných válek. Ještě před tím, než dal za vznik kultu, který má v České republice víc stoupenců než leckteré náboženství a ještě před tím, než společně se Stevenem Spielbergem představil světu dobrodružného profesora archeologie s bičem v ruce a prďáckým kloboukem na hlavě, natočil Lucas nízkorozpočtový, divácky velmi úspěšný snímek Americké graffiti (1973). Snímek, ve kterém je perfektně zachycen duch doby rock’n’rollové generace 60. let.
Začíná noc. Městem se nese burácení nesmyslně velkých motorů a všudypřítomného rock’n’rollu. Místní mládež se fláká nad kelímkem třešňové coly (občas říznuté i něčím tvrdším) a nezdravě propečeným burgerem. Na stripu závodí hot rody s osmiválci a celý tvůj život se točí okolo aut, holek a nadcházejících příležitostí. To není naivní Pomáda (r. Randal Kleiser). To je Lucasův portrét Ameriky, kdy galon benzínu byl levnější než krabička cigaret, na každém rohu se mísily sexistické stereotypy s rasistickými předsudky a policie s chutí zneužívala své pravomoci. Ostatně srovnávat Pomádu s Americkým graffiti by bylo jako míchat Red Hot Chilli Peppers a Justina Biebera. Ačkoliv postavy obou filmů řeší stejné existenční krize, v Lucasově podání nepůsobí ani zdaleka tak pateticky a nedůležitě jako v Kleiserově muzikálu.
Film se odehrává během poslední noci léta 1962 v kalifornském Modestu. Curt Hollander (Richard Dreyfuss) a Steve Bolander (Ron Howard) mají následující den odletět na vysokou školu přes půl kontinentu, zatímco jejich kamarády Johna Milnera (Paul Le Mat) a Terryho Ropuchu (Charles Martin Smith) čeká budoucnost v malém kalifornském městečku, kde všichni společně vyrostli. Každý z nich si během oné noci prožije životní epizodu, díky které si uvědomí, kde je a kam v životě směřuje. Curt zpochybňuje svojí budoucnost mimo rodné město, zatímco Steve se nemůže dočkat, až bude prohánět sukně na univerzitě. Závodník Milner v sobě objevuje známky zodpovědnosti a Terry nalézá špetku zdravého sebevědomí.
V 50. letech hollywoodskému studiovému systému vládla konformita. Ačkoli někteří etablovaní režiséři jako Alfred Hitchcock, Orson Welles, Howard Hawks nebo John Ford rozvíjeli své autorské vize, společnosti „velké pětky“[1] a „malé trojky“[2], které i přes ilegalizaci tak zvané „balíčkové metody“ a vertikální integrace do značné míry ovládaly trh, se nepouštěly do zbytečných finančních risků. Jak ve své knize Bezstarostní jezdci – zuřící býci podotýká Peter Biskind „velcí režiséři sami sebe považovali za (pře)placené nájemné síly, které měly produkovat zábavu, za vypravěče, kteří se vědomě vyhýbali osobitému stylu, jenž by mohl ohrozit komerční fungování studiového systému.“. Změnu ve fungování uniformního Hollywoodu předznamenával divácký úspěch filmů Bonnie a Clyde (1967, r. Arthur Penn), Absolvent (1967, r. Mike Nichols) nebo 2001: Vesmírná Odysea (1968, r. Stanley Kubrick). Hollywood otevírá své dveře mladým a neotřelým absolventům filmových škol. Příchod nové generace tak zvaných filmových spratků, do které mimo jiné patří právě Lucas se Spielbergem, či Martin Scorsese, Brian De Palma a Terence Malick, rezonoval napříč celým filmovým průmyslem. Osobnosti této generace se nepovažovali jen za režiséry ale spíš za filmaře, kteří chápali film jako komplexní dílo a čehokoliv se dotkli v sobě neslo autorský otisk. Zasahovali do nejrůznějších odvětví filmového průmyslu od produkce, přes masky, dekorace, až po střih a postprodukci. Nebáli se experimentovat s improvizací či narativní strukturou a nabízeli divákům pohled na film tak, jak ho chápali oni sami. V případě Lucase a Spielberga tento pohled oživoval radosti jejich mládí. Ať už to byla vesmírná opera v podobě Hvězdných válek, navázání na tradici dobrodružných televizních seriálů pomocí série filmů s Indiana Jonesem, či teenagerovské Americké Graffiti, vždy dokázali propůjčit svým snímkům nezaměnitelný bouquet autorské vize, což se ukázalo jako ta správná cesta. Diváci chodili do kina a filmová studia si mnula ruce. Nízkorozpočtové Americké graffiti vydělalo přes 55 milionů dolarů, nemluvě o megalomanských ziscích Hvězdných válek a Indiana Jonese.
Americké Graffiti není jen komerčně úspěšný film, je to i brilantní kus historické fikce, který společně s generací filmových spratků, vydláždil cestu zcela Novému Hollywoodu.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: George Lucas
Scénář: George Lucas
Hrají: Richard Dreyfuss, Ron Howard, Paul Le Mat, Charles Martin Smith, Cyndi Williams, Mackenzie Phillips, Candy Clark, Bo Hopkins, Harrison Ford, Wolfman Jack, Terence McGovern, Kathleen Quinlan, Kay Lenz, Joe Spano, Suzanne Somers
[1] MGM, Warner Brothers, 20th Century Fox, Paramount, RKO
[2] Universal Studios, Columbia Pictures, United Artists
