Babadook (The Babadook) – Noční můra ovdovělé matky – recenze
Jasně, je tam barák a v něm straší. To znamená, že je to skoro to samé jako Sinister, V zajetí démonů a další podobné horory z poslední doby omílající ten samý námět, řekli byste si. Jenže to není tak úplně pravda. Spíš než čistokrevný horor totiž připomíná snímek Babadook jakousi směs psychologického filmu s hororem, což je dáno už netradičním výběrem postav. Hlavní hrdinkou je ovdovělá matka, která zoufale nezvládá výchovu svého hyperaktivního syna. Výskyt strašícího bubáka jménem Babadook v následujícím ději se pak dá vykládat jako zhmotněná interpretace jejích depresí a vnitřních strachů.
Ten sedmiletý fakan je totiž jedno z nejotravnějších dětí, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Neustále pokřikuje, konstantně vyžaduje pozornost a věří na strašidla, takže straší ostatní děti ve škole, vlastnoručně si vyrábí různé obranné zbraně, kterými ohrožuje své okolí, a že má pod postelí příšeru, neváhá oznámit své matce třeba uprostřed noci. Není divu, že jeho matka je zralá na prášky a celou dobu vypadá hrozně strhaně a neodpočatě. Když mu pak jednoho dne přečte před spaním děsivou historku o panu Babadookovi (z knížky, o níž nemá tušení, odkud se u něj vzala), tak se situace ještě výrazně zhorší. Navíc se i jí samotné začne od té doby Babadook zjevovat…
Pozoruhodné je, že film natočila žena. Australanka Jennifer Kent Babadookem celovečerně debutovala a prakticky jím rozvinula příběh, který zpracovala už v roce 2005 v desetiminutovém černobílém filmečku Příšera. Ten je sice volně ke zhlédnutí na Youtube, nicméně doporučuji se na něj nedívat předem, pokud se nechcete připravit o moment překvapení, protože končí tou samou pointou jako jeho celovečerní verze (kterou máte možnost vidět na velkém plátně na letošním Festivalu otrlého diváka).
Už ta psychologicko-dramatická část filmu funguje poměrně dobře, neboť herci jsou velice dobří a přesvědčiví a snímek je vzhledem ke zvolenému tématu nezvykle temný a naléhavý. Pak dojde na již obvyklé hororové strašení, lekačky a občasné morbidity a v tu chvíli film odhalí svou pravou tvář. Hlavní hrdinka začne magořit, začne být nebezpečná pro sebe i pro své dítě a divák by se měl zabývat tím, nakolik je její šílenství způsobené přítomností strašidla v jejím životě a nakolik ho má na svědomí neustálý stres, každodenní rutina a akutní nedostatek spánku (a ještě si k tomu přičtěte nudnou práci, život bez manžela, otravné kamarádky a sousedku s Alzheimerem). V tomto ohledu se autorka filmu staví k pozici hlavní hrdinky a jejímu nelehkému údělu velmi empaticky.
Hlavní důraz je tu tedy kladen na obě ústřední postavy a na vypjatý vztah matky a syna, jenž mezi nimi panuje. Bubák tu vlastně hraje druhé housle a spíš jen dokresluje vyhrocenou atmosféru děsu, kterou tvoří i chladné barvy, dům plný temných koutů a televize, která vysílá jen samé obskurní a strašidelné pořady. Sám o sobě je v obraze přítomen jen málokdy a spíš v náznacích tušíme jeho přítomnost, než že bychom ho fyzicky viděli (i když i na to párkrát dojde). Strašidelnější jsou ale v tomto případě ty scény, v nichž například vyšinutá matka bere ze stolu kuchyňský nůž a někam s ním jde.
Babadook tím pádem není úplně tradičním moderním hororem, ve kterém by na diváka jukali démoni či duchové a hlavní hrdinové by před nimi za vydatného jeku utíkali a případně si do svého obydlí zvali vymítače, přestože tak na první pohled může působit. Přitom je ale myšlenkově hlubší, inteligentnější a má šanci oslovit i sofistikovanější publikum, které už zanevřelo na to, že by současný horor vůbec mohl po svých divácích chtít, aby u něj přemýšleli. Užijí si ho ale i ti, co u něj přemýšlet chtít nebudou, protože obstojí i v běžné hororové konkurenci (zvlášť v té za poslední měsíce, viz Annabelle, Jessabelle, Ouija či Žena v černém 2). Je to s podivem, že zrovna tenhle kousek se české distribuci vyhnul.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Jennifer Kent
Scénář: Jennifer Kent
Kamera: Radek Ladczuk
Hudba: Jed Kurzel
Hrají: Essie Davis, Daniel Henshall, Noah Wiseman, Tiffany Lyndall-Knight