Batman vs česká filmová kritika (1989 – 2005) – úvod
Celý seriál vychází z předpokladu, že v období mezi roky 1992 a 2005 se významně proměnily metody tuzemského kritického uvažování o superhrdinských komiksových filmech, přičemž tuto hypotézu budu prověřovat na příkladu námětově spjaté série filmů Batman, Batman se vrací, Batman navždy, Batman a Robin a Batman začíná. Podle mě lze v případě těchto děl pozorovat kritický příklon k postupnému uvažování o komiksových filmech jako o produktu kvalitní hollywoodské produkce v podobném smyslu slova, jako se od devadesátých let hovoří o kvalitní televizi.[1] Chci prokázat, že nástroji této rétoriky byly silné autorské osobnosti na režisérské pozici, respektované herecké osobnosti v důležitých rolích bez směřování ke karikatuře, dvojité oslovování fanoušků i nefanoušků – a možnosti jednotlivých filmů být významově zobecněny.
Jak bylo naznačeno výše, podobné tvrzení chci prokázat rozborem kritické reflexe, což mi umožní hledat rozklíčovat způsoby a metodiku, jak se postoje tuzemských kritiků ze vzorku vybraných českých tištěných médií v průběhu dekád utvářely. Výběr na českou reflexi mi zaprvé umožní zvládnout korpus dostupných materiálů, aniž bych riskoval zkreslení vyplývající z analýzy celosvětové propagace a celosvětového kritického přijetí. Zadruhé, a to je důležitější, zatímco lze z náhodného vzorku dobové propagace v západních zemích usuzovat, že již směřovala na znalého zákazníka detailně obeznámeného s komiksovou popkulturou, česká propagace svého zákazníka teprve pomocí příslušných rétorických strategií vytvářela.
Není pochyb o tom, že komiksový/superhrdinský film a obzvláště cesty jeho vývoje jsou důležitou součástí (nejen) současné kinematografie. Neméně důležitým problémem je způsob, jakým se proměňovalo jeho vnímání v Čechách, respektive jeho význam v očích filmových publicistů i distribučních společností. Komiksové filmy, které měly v Československu či České republice premiéru, přitom vytvořily vzorec, jehož prostřednictvím se uvažovalo o komiksových filmech následujících. Uvažování o komiksovém filmu se v Čechách vyvíjelo souběžně nejen s dalšími snímky a novými způsoby, jak látku uchopit, ale také s tím, jak se rozšiřovala vědomostní encyklopedie českých kritiků o pravidlech komiksového filmu. Objektem mého výzkumu budou recenze a články doprovázející filmové adaptace superhrdinského komiksu, které byly uvedeny v českých kinech.
Pro tento typ výzkumu považuji za přínosnější sledovat jednoho hrdinu, přičemž jednotlivými filmy zakládaná fikční univerza co do mnohých sdílených prvků relativně jednotné a snadno srovnatelné. Pokud budeme vývoj uvažování o komiksovém filmu sledovat na příkladu různých hrdinů a jejich fikčních světů, vystavujeme se riziku, že nám výzkum zkomplikuje řada proměnných. Pokud budeme v jednom časovém úseku sledovat recenze na Supermana,[3] ve druhém kritiky Spider-Mana a ve třetím reakce na Hulka, nesledujeme jen změny v uvažování o superhrdinském žánru, ale dostáváme sérii recenzí s víceméně individuálním přístupem, jenž nám zajišťuje různorodost všech tří látek.
O Supermanovi, Spider-Manovi nebo Hulkovi může kritik uvažovat nejen v rámci komiksového superhrdinského filmu, ale i v zákonitostech jejich fikčního univerza a jejich témat – zatímco Superman může být přenesením velkolepého příběhu na filmové plátno, Spider-Man pracuje s tematikou dospívání a Hulk s motivy rozdvojené osobnosti. To může ovlivnit individuální recenze a znepřehlednit rekonstruovanou trajektorii vývoje uvažování. Proto považuji za lepší řešení vybrat jeden komiksový námět s konstantním hrdinou a pevně ukotvenými poznávacími znaky jeho fikčního univerza, které se dočkaly filmové podoby ve všech zkoumaných časových úsecích. Tím hrdinou tedy bude Batman.
Stejně jako u většiny komiksových hrdinů, i Batman má sevřené fikční univerzum, které se vyznačuje známými atributy (pomocník Robin, Batmobil, technologicky vybavená jeskyně, věrný komorník Alfred, vystřelovací kotva…) a jeho podoba se mění s přístupem tvůrce. V každém filmovém pojetí byl přitom podroben českým recenzím, které více či méně nesly stopy soudobého uvažování o komiksovém filmu. Pro Batmanovy filmy zůstává konstantní boj se zločinem, ochrana města před padouchem, dvojí život milionáře a samozvaného strážce pořádku nebo jednotná motivace hlavní postavy. Můžeme na něm nepřímo sledovat proměny přístupu filmařů a filmových studií, ale především proměny přístupu recenzentů, kteří reagují na změny ve filmovém stylu a zasazují komiksový film do různých interpretačních rámců.
Od roku 1992, kdy do kin přišly filmy Tima Burtona Batman a Batman se vrací, se utvářelo povědomí nejen diváků, ale především českých kritiků o tom, co komiksový superhrdinský film reprezentuje a jaká je jeho úloha v kinematografii jako takové. Východiskem celé práce je tvrzení, že uvažování českých kritiků o komiksovém superhrdinském filmu se budovalo společně s vývojem tohoto typu filmu. Vývoj dělím na dvě období, přičemž první období zastřešuje několik různých směrů myšlení. První velké období označuje směr uvažování o komiksovém filmu „směrem zevnitř“. Předmětem jejich zájmu bylo zjistit, co snímek přináší do světa filmu, čím ovlivní jejich vlastní filmovou encyklopedii vědění. Druhé velké období patřilo uvažování o komiksovém filmu „směrem dovnitř“. To znamená zájem o to, co filmaři a studia přinášejí batmanovské látce. Protože druhé období reprezentuje jediný film a začíná rokem 2005, nemá smysl dělit jej do menších úseků. Ne tak první období, u něhož každý ze čtyř filmů, které toto období reprezentovaly, přinesl nové podněty, kam Batmana jako filmový námět zařadit a jak definovat komiksový film.
První období začalo roku 1992 s českými premiérami snímků Batman a Batman se vrací, jejichž uvedení oddělovalo několik měsíců. Česká kritika se v případě prvního dílu zaměřovala především na to, jak interaguje s jinými žánry. Ze superhrdinských filmů byl v Čechách známý převážně Superman Richarda Donnera, který ovšem působil natolik ojediněle, že pro české kritiky zřejmě nepředstavoval žádnou žánrovou tradici. Pro svůj přímočarý příběh, tematiku boje dobra proti zlu a prvky sci-fi byl první Batman spojován s pravidly pohádky. Film Batman se vrací, pokračování původního Batmana, nabídl politickou satiru a psychologicky propracovanější charaktery, což vedlo k zamýšlení se nad obsahem díla a úvahám o možném kontrastu jednoduché předlohy a promyšlenější adaptace. Třetí film Batman navždy zásadně ovlivnil názor na to, jak vypadá komiksová poetika. Upoutal pozornost na vizuální formu a odklonil soustředění kritiků na vyprávění jako takové. Také přinesl dichotomii obsah x forma, kdy kritici rozlišovali mezi tím, jak film vypráví, a tím, co film vypráví. Čtvrtý snímek Batman a Robin poutal pozornost masivní reklamní kampaní, která se dostala i do českých médií. Víc než u předchozího filmu byla důležitá forma vyprávění, přičemž tentokrát se významně reflektoval i komerční rozměr. Film byl obviněn z toho, že je pouhý spotřební produkt bez přidané hodnoty, což bylo rozšíření dichotomie obsah x forma.
Cílem mé práce je zachytit primárně první období a analýzou kritik filmu Batman začíná, který byl uveden roku 2005 a odstartoval ono druhé období, chci především obě období jednoznačně odlišit. Snímek kritiky zaujal novým, takzvaně realističtějším přístupem. Byl příznačným komiksovým filmem druhého období, kdy čeští kritici nezkoumali, co Batman přináší okolnímu světu, ale naopak jaký má okolní svět vliv na Batmana. Jaké uplatňují filmaři na zavedený žánr postupy? Znamená to pro superhrdinský komiksový film změnu? A konečně, jakým způsobem a jakými vlivy se utvářelo uvažování české filmové kritiky?
Primárně budu v článcích vycházet z teoretického rámce Davida Bordwella, který se v knize Making Meaning zabývá právě mechanismy (kritické) interpretace. Bordwell definuje interpretaci jako produkci významů.[4] Divák, jenž interpretuje, přitom podle Bordwella významy nenachází, spíše je vytváří – ne nutně na základě teoretické metody, protože proces interpretace je mnohem intuitivnější aktivita. Divák podle něj slepě nesleduje nějaký teoretický koncept, je to pro něho spíš jazyk, kterým definuje to, co si sám vytváří. V knize se Bordwell podrobněji věnuje onomu procesu utváření významu v kritické interpretaci a za tímto účelem rozvinul koncept sémantického pole. To definuje jako strukturu významových vztahů mezi pojmovými či jazykovými jednotkami.[5] Sémantické pole stojí na významovém spojení, což znamená například vztah v rovině binární expozice (muž-žena, hrdina-padouch, dobro-zlo). Pokud kritik hledá význam díla, nejprve ho k něčemu usouvztažní, zařadí ho do sémantického pole. To pak podle využije jako nástroj ke hledání významů díla. Kritik poté podle Bordwella promítá na dílo určité kulturní či referenční rámce, a poté vybírá a formuje sémantická pole, která interpretaci podpoří.
Abych tento koncept vztáhl ke své práci, uvedu příklad. Sémantické pole hypotetického kritika obsahuje určité kulturní rámce toho, jak vypadá pohádka. Jako hlavní znaky pohádky chápe například hrdinu v brnění, krásnou dívku v nesnázích, kterou musí hrdina zachránit, a boj proti čistému zlu ztělesněném v padouchovi. Aby si tento vztah zpřehlednil, pracuje právě pomocí binárních opozic či konvenčních kauzálních spojení, jako hrdina v brnění – výstředně vypadající padouch, romantika – nebezpečí, únos dívky – záchrana. Tyto vzorce promítne na film Batman a spojí si je do jednotného interpretačního filtru, kterým prosívá i zbytek snímku, když nachází právě ty další paralely, které potvrzují platnost jeho interpretace. Batman coby muž oděný v brnění zachraňuje krásnou Vicki Valeovou, jež odpovídá kritikově představě o krásce v nesnázích. Jedním z hlavních témat příběhu je boj protagonisty Batmana proti antagonistovi Jokerovi, padouchovi ztělesňujícímu čiré zlo bez motivace. Všechny tyto znaky projdou kritikem uplatňovaným sémantickým polem, kde vykážou shodu se znaky pohádky. Díky této shodě kritik určí film Batman jako pohádku.
Ve své práci tak budu analyzovat nejen rétorické strategie kritiků, ale i jejich volby sémantických polí. Přes tyto analýzy se pokusím určit vnější vlivy, které tato pole ovlivňují, ale i jejich vývoj.
Kromě recenzí budu sledovat i články, které uvedení filmů doprovázejí. Tím rozumím nejen preview, portréty herců a tvůrců, ale i texty z filmových i nefilmových periodik, které se zabývají komiksem jako takovým a zároveň byly publikované k příležitosti uvedení toho kterého batmanovského filmu. Soustředím se přitom na to, jak v první řadě kritici přistupují ke komiksové látce jako takové, jaké mají o komiksu povědomí a jak jej usouvztažňují k filmovému médiu. Přístup filmové kritiky budu zkoumat na omezeném vzorku recenzí a doprovodných článků z tištěných médií, přičemž tento vzorek byl určen archivem článků Národního filmového archivu, Městské knihovny v Praze a pečlivým procházením filmových časopisů Cinema a Kino. Jak jsem řekl výše, tisk dělím na nefilmový a filmový, přičemž v první zahrnuje média, která se nezaměřují primárně na film, ale věnují se mu v rámci kulturních rubrik, a druhý časopisy, které se na film přímo zaměřují. V příští části se budu věnovat kritické recepci prvního Batmana od Tima Burtona.
Text vyšel jako magisterská práce na MU.
[1] Srov. Jancovich, Mark – Lyons, James (eds.) (2003): Quality Popular Television. London: British Film Institute; McCabe, Janet – Akass, Kim (eds.) (2007): Quality TV. Contemporary American Television and Beyond. New York: I. B. Tauris.
[2] Kaverney, Roz (2008): Superheroes! – Capes and Crusaders in Comics and Films. London: I. B. Taurus, s. 6.
[3] Superman (Richard Donner, USA/Velká Británie, 1978).
[4] Bordwell, David (1991): Making Meaning: Inference and Rhetoric in the Interpretation of Cinema. London: Harvard University Press.
[5] Bordwell, David (1991): Making Meaning: Inference and Rhetoric in the Interpretation of Cinema. London: Harvard University Press, s. 106.
