Batman vs česká filmová kritika (1997) – 4. část

Poslední batmanovský film devadesátých let minulého století byl vnímán v určitých nastavených schématech, čímž se od předchozích tří filmů značně odlišoval. U všech prvních filmů se znovu ustavovala a přehodnocovala schémata definování i hodnocení filmů. Batman a Robin oproti tomu vychází ze schématu, které pomohla ustavit recepce Batmana navždy. Joel Schumacher byl uchopen jako tvůrce úspěšných hollywoodských hitů. Poetika Batmana navždy byla chápána jako návrat k původnímu komiksu, se vším, co česká filmová kritika chápala jako původní komiks. Česká filmová kritika tak vystavěla schéma Batmana a Robina coby komerčního filmu atrakcí, u něhož na vyprávění nezáleží téměř vůbec. Většinová pozornost se přesunula na mizanscénu, ale bez konkrétních, sevřenějších dějových schémat. Tím se pro batmanovský film vyvinul určitý typ metody sociální konvence, kdy byl u filmu očekáván jistý přístup. Označení produktu jako komerčního připravila schémata, v nichž se česká filmová kritika rozhodla film sledovat. Hlavní bylo rozdělení batmanovské série na Burtonovu a Schumacherovu éru, přičemž první byla určena jako srovnávací vzor. Idealistickou metodou postupovali kritici vytvářením schématu Schumacherových filmů, na kterých sledovali hlavní rozdíly mezi poetikou a využitím mizanscény. Především šli po shodných znacích, což bylo v první řadě uchopení padoucha a herecké výkony.

 Nefilmový tisk

Jestli je pro interpretační schéma uplatňované v případě filmu Batman a Robin něco typického a výrazně odlišného od předchozích Batmanů, jde o okázalé upozorňování na přítomnost hereckých hvězd. Byť se totiž na herce v hlavních rolích poukazovalo i v případě dřívějších batmanovských filmů, u snímku Batman a Robin je důležitější samotná „hvězdnost“. O tom vypovídá i preview z Lidových novin:

„V titulní roli tentokrát vystřídal Vala Kilmera ‚klaďáčtější‘ George Clooney a kromě toho, že se jeho věrný druh Robin (Chris O’Donnell) dostal i do titulu, přibyla mu do rodiny i originální Batgirl v podání Alicie Silverstoneové. Hvězdné herecké obsazení však tentokrát zajišťují především Batmanovi protivníci: šílence Mr. Freeze, který chce svojí puškou-mrazilkou změnit celý svět v kostku ledu, hraje Arnold Schwarzenegger a zrádnou sexy-vamp Poison Ivy Uma Thurmanová proslavená svojí kreací z Pulp Fiction. George Clooney se o Batmanovi vyjádřil jako o nejsnadnější roli, kterou kdy hrál, potíže měl pouze se svým 15 kilogramů těžkým kostýmem, ve kterém téměř neslyšel a navíc mu bránil ve výhledu.“[1]

Tento odstavec zaprvé zhruba nastiňuje děj probíraného filmu, ale především zadruhé poskytuje jistý náznak očekávání, která tvarovala pozdější kritické závěry české filmové kritiky v nefilmovém tisku – konkrétněji řečeno, tvarovala závěry odvozené od typu filmu, jenž pro ně Batman a Robin zastupuje. A jaký typ filmu to je? S tržbami, jakými se batmanovské filmy honosily, jsou to podobně jako v případě snímku Batman navždy filmy, které stojí hodně peněz a vydělávají ještě více peněz. Recepce dvou předchozích batmanovských filmů ukázala, že myšlenku komiksového superhrdinského filmu coby kvalitního narativního filmu jsou zástupci nefilmového tisku připraveni opustit mnohem snáze než ji přijmout. Batmanovský film a komiksový superhrdinský film byly určeny jako filmy atrakcí, coby představitelé spektakulární show, která veškerou svou energii vkládá do velkolepých výjevů. K tomu patří i hvězdy… Když se v odstavci píše, že Arnold Schwarzenegger a Uma Thurmanová zajišťují hvězdné herecké obsazení, vyznívá to, jako by hvězdné herecké obsazení byla nutnost. Hvězdy, obecněji řečeno známé a atraktivní tváře jsou nedílnou součástí velkého filmu.

To dokazuje i text Pavly Totuškové „Celý svět žije v zajetí šíleného Mr. Freeze“ ze Zemských novin, který pojednává o samotné reklamní kampani pro film Batman a Robin. Hlavní mužské hvězdy snímku, George Clooney a Arnold Schwarzenegger, prodávají v restauracích Planet Hollywood v rámci propagace své filmové kostýmy. Článku dominuje fotka George Clooneyho a Arnolda Schwarzeneggera, kteří v tričkách s logem filmu Batman a Robin s úsměvem objímají své umělohmotné filmové podobizny. Článek končí informací, že v síti restaurací, kterou Schwarzenegger podle článku spoluvlastní, se začaly prodávat nápoje s názvem Batman a Mr. Freeze. Článek tak podporuje auru události, která je spojena s komercí. A to nejen samotným prodejem nápojů a kostýmů. Text obsahuje také informaci, že „snímek, který již stačil vydělat okolo šesti milionů dolarů, zaplavil nejen hollywoodské nebe.“[2] Tato informace je vložena mezi část o propagaci filmu a nabídce kostýmů, a část o prodeji nápojů. Všechny tyto informace jsou přitom zaštítěny obrazem hlavních hvězd. První zásadní informace článku je, že Clooney a Schwarzenegger objíždějí restaurace Planet Hollywood se svými kostýmy. Informace o nápojích je rámována dojmy Schwarzeneggera a Clooneyho a jejich komentáři:

„‘Když jsem se dozvěděl, že se v mé restauraci budou prodávat nápoje Batman a Mr. Freeze, byl jsem unešen. Nejen, že výborně chutnají, ale vypadají tak batmanovsky, že když ho piji, připadám si opět jako padouch Mr. Freeze ve městě Gotham City,‘ říká Arnold Schwarzenegger. Na chuť těchto koktejlů si nestěžuje ani Batman George Clooney. ‚Na film mám krásné vzpomínky a tyto nápoje mi je vracejí,‘ dodává idol dívčích srdcí.“[3]

Není potřeba zevrubnější analýza, abychom dojmy obou herců dešifrovali jako reklamní prohlášení. V podstatě sdělují, že nápoje dobře chutnají, způsobují aluze s batmanovským fikčním světem a hercům vrací příjemné vzpomínky na natáčení.

Z dosavadních textů si můžeme dopředu sestavit obrázek toho, jak mohli čeští kritici k Batmanovi a Robinovi přistupovat. V první řadě se jedná o atrakci, vyrobenou čistě za účelem peněz. S tím je spojená přítomnost hvězd. Nikoli ceněných herců, ale hvězd, které jsou v poslední době vidět. Představují neokoukané tváře, jejichž kariéra stoupá, dočteme se o nich jisté pikantnosti v bulváru a dobře vypadají. S filmem se pojí i jejich propagace, takže filmy vydělávají i mimo kina. To je náčrt sémantického pole filmu jako zástupce de facto neestetických zájmů, které články ustavují už od minulého filmu.

Batman navždy ukázal, že podle vnímání publicistů batmanovský/komiksový film a priori nevyžaduje umělecké ambice. Stal se příznačným pro efektní a velkolepou podívanou, kde kvalitní příběh a dobří herci nehrají roli. Byť lze říci, že to česká filmová kritika nesla s nevolí, nemusí jí to nutně bránit tuto jednoduchou rovnici přijmout. V následující kapitole, kde budu analyzovat recenze filmu Batman a Robin, zjistíme, jak moc český tisk na tuto hru přistoupil, zda stále utváří definice typu filmu na základě poskytnutých informací a jak moc se s Batmanem a Robinem mění sémantické pole, do nějž jsou Batmanova dobrodružství zasazena.

První texty o Batmanovi a Robinovi se obecně věnují především novému hereckému obsazení. Potvrzuje se, že od Batmana byla určitá povrchnost vyžadována, jak dokazuje odstavec z článku Gustava Francla:

„A tak si pro Batmana vybral Georga Clooneye. Tento sedmatřicetiletý herec z Kentucky je spíše znám z televizní obrazovky – což není divu, řekneme-li, že jeho otec pracuje jako televizní moderátor – a bylo možné ho nazírat jako jediné herecké riziko nového Batmana. Ovšem jeho cesta stoupá strmě vzhůru, a to jak po profesionální stránce, tak i po soukromé. Nabídky se mu nyní jen hrnou, a pokud jde o tu soukromou cestu, ta mu zaručuje popularitu možná větší než je ta filmová. Charismatický George Clooney je totiž postrachem hollywoodských maminek, které marně varují své dcerušky před ‚bezohledným svůdcem‘.“[4]

Francl v textu na chvíli vyjádří určité obavy stran obsazení Batmana Georgem Clooneyem. Není to proto, že by George Clooney neodpovídal postavě typově, ale jelikož Clooney se zavedl spíše jako televizní herec. V té době byl u nás známý hlavně ze seriálu Pohotovost.[5] Naději však vidí v tom, že „jeho cesta stoupá strmě vzhůru.“[6] V devadesátých letech se začínal objevovat v hlavních rolích celovečerních filmů, například v romantickém dramatu Báječný den nebo v akčním hororu Od soumraku do úsvitu.[7] Z Franclova článku totiž vyplývá, že jen herec ve výrazných filmových rolích může být pro roli Batmana adekvátní. Clooneyho ale text nepředstavuje jako herce. Nemapuje jeho kariéru, nevyjmenovává jeho filmové role. V případě prvních dvou Batmanů vycházely články, mapující biografii Michaela Keatona, Michelle Pfeifferové a dalších herců. Vesměs se zaměřovaly více na jejich kariéru. V Případě Pfeifferové byl článek „La Belle Michelle“ z časopisu Cinema pojatý jako drama o boji nadějné herečky o místo na výsluní.[8] Text Gustava Francla ale Clooneyho filmové úspěchy zmiňuje jen okrajově. Mnohem více se dozvíme o jeho vztazích a drsných rozchodech. Nezískáváme tak obraz charakterního herce, který bojuje o prosazení svého talentu, ale vizi donchuána, hvězdy, před kterou si žádná žena nemůže být jista. Netěšíme se tak ve filmu na zajímavého herce, ale na šarmantního playboye. Na herectví jako takovém nesejde, hlavní představitel dobře vypadá a má zajímavou pověst.

Proklamovaná povrchnost podporuje vnímání batmanovského filmu jako hvězdné a výpravné show, a zapadá tím do významové struktury, kterou pro Batmana a komiksový film obecně vytvořilo přijetí filmu Batman navždy. Představení herečky Umy Thurmanové, která ve filmu hraje antagonistku Poison Ivy, se sice obejde bez bulvárních prvků, ale i tak vypichuje určitou pikantnost, když popisuje, že

„za své podivné jméno vděčí svému otci, takto univerzitnímu profesorovi a specialistovi pro asijskou kulturu – a hlavně buddhistovi. Ten při volbě dceřina jména chtěl symbolicky přivolat pro svou ratolest dobré životní podmínky a odtud tedy Uma, což v jazyce hindu znamená ‚ta, která nebude trpět‘ Karuma, vyjadřující, že nositelka ‚bude vzbuzovat soucit.‘“[9]

Tu domněnku potvrzují i další texty, které se shodují na tom, že „si Schumacher vybral do titulních rolí George Clooneyho proto, ‚že dobře vypadá a má talent, ale má taky charisma filmové hvězdy.‘“[10] Batman na konci devadesátých let tedy nepotřebuje dobré herce, ale především hvězdy, výpravu a tržby.

S recenzemi na Batmana a Robina se k tomuto vymezení přidává nový prvek, a to samotná rétorika recenzí. Ta opět naznačuje, že komiksový snímek možná není podřadným typem filmu, ale rozhodně s ním nemůžeme počítat jako s dospělou zábavou. To naznačuje například tendence Jaromíry Sitařové z Práce překládat jména hrdinů. Nejde pouze o přezdívky superhrdinů a padouchů (Poison Ivy – Břečťanka Jedovatá, Freeze – Mrazič, Riddler – Hádankář), ale i civilní jména postav (Dr. Fries – Plemeno, Chase Meridianová – Stíhačka Polednová, Alfred Pennyworth – Šesták). Stejný článek pak končí větou: „Intelektuální zábava to není, ale bystrost tenhle spektákl vyžaduje.“[11] Tím máme jasně stanoveno, že batmanovský film na konci devadesátých let je nákladný film, který ukazuje velké hvězdy a velkolepé efekty, ale nevalně odvyprávěný příběh. Chtělo by se tedy říct, že slabý děj je jedním z identifikačních znaků komiksových filmů.

Recenze tak nabízely pohled na filmový trhák a jeho funkce, přičemž byla zohledňována triková stránka filmu a míra její motivace ve vyprávění. Recenzenti viděli snímek jako show, zábavu s eskapistickou funkcí a po této stránce film posuzovali. Informace o nákladech a výdělcích filmu naznačují, že film má co předvést zejména po stránce výpravy. Podobně jako v předchozí kapitole, i zde je vidět velký rozdíl mezi přístupem k Batman se vrací a přístupem k Batmanovi a Robinovi. Paralela Batman se vrací se současnou politickou situací, která se také objevila minimálně v jednom preview, vytvořila důležitý interpretační rámec k uchopení samotného filmu, jehož postavy byly přirovnávány k evropským diktátorům[12] a uznání patřilo nečekané propracovanosti fikčního světa a postav.[13] V případě Batmana a Robina se naopak v preview objevovaly informace o výpravě, hvězdách či propagaci ve stravovacích zařízeních.[14] Zamýšlení se nad prací s postavami v preview ani recenzích na Batmana a Robina nenajdeme, tím spíš nenacházíme žádné interpretační rámce srovnatelné s výše řečeným.

Současně je tu jiný úhel, ze kterého recenzenti nefilmového tisku na Batmana a Robina nahlíželi – tentýž jako u předchozích dvou snímků. Stejně jako v případě Batman se vrací a Batmana navždy platí, že pokračování filmu je tak dobré, jak vychází ze srovnání s předchozím. Kritici vytvořili z kvalit předchozích filmů srovnávací model, na kterém hledali podobnosti mezi filmy. Nalezené podobnosti poté zhodnotili v rámci vlastního sémantického pole dobrého filmu, což jim dalo konečné rozhodnutí, zda je film dobrý, či nikoliv.

 Filmový tisk

I Cinema v prvních článcích o Batmanovi a Robinovi využívala coby rámce pro hovoření o filmu hvězdný systém a dojem velkého projektu. Nejde u ní o novou taktiku, podobně laděné preview vydala Cinema u Batman se vrací. Můžeme si ale všimnout odlišného zaměření, rétoriky i vyznění. Zatímco preview k Batman se vrací líčilo bolestnou cestu vzniku velkého filmu, preview k Batman a Robin je pojaté jako návštěva redaktora na natáčecím place. V kapitole o Batman se vrací jsem poukazoval na to, že se redakce soustředila na dešifrování autorského záměru, úlohu masek i společenský přesah. To pomohlo zaujmout k filmu určité stanovisko. Reportáž, která byla otištěná v časopisu Cinema v září 1997, se zaměřuje čistě na úžas z velkolepých kulis a hřejivého pocitu přítomnosti hvězd.

„V ateliéru č. 16 nacházíme první důkaz tohoto lidského nasazení. Na ploše snad 200 m tu stojí gothamské muzeum. Sloupy, schodiště, celý interiér je jedna velká nádhera – z lepenky. ‚Ano,‘ říká Schumacher, ‚jen na téhle jediné dekoraci pracovalo 200 lidí šest měsíců. Není to škoda, že tohle umělecké dílo bude nakonec zničeno?‘ ‚Plýtvání,‘ myslím si a ptám se po nákladech. Schumacher se poněkud pokřiveně zašklebí: ‚Abych řekl pravdu, politika studia zakazuje diskuse o rozpočtu, ale ve hře je už relativně dost peněz‘.“[15]

Následující část o tom, jak si hlavní herci mezi sebou rozumějí a vtipkují, jen dokresluje obraz výše popsaného. V recenzi Tomáše Hoffmana z následujícího čísla Cinemy se pak snoubí oba řečené náhledy, které jsou dovedeny do jednoho celku – Batman a Robin jsou podle něho spotřební produkt, trpící tím, co bylo na starých Batmanech lepší. Rámec, v němž film Batman a Robin hodnotí, definuje tvrzením, že snímek je „typickým megafilmem, který vznikl z jediného důvodu – vydělat hromadu peněz.“[16] To je součástí širšího pole významů, v němž sjednocuje současné komiksové filmy. V zásadě spočívá premisa tohoto pole v tom, že komiksové filmy jsou neinvenční a bez stylu, pokud je netočí Tim Burton. Toho na konci textu jmenuje jako možného zachránce žánru.

„Podíváme-li se do nedávné minulosti, filmy, které vznikly na motivy úspěšných a kultovních comicsů (Vrána II, Barb Wire, Soudce Dredd) rozhodně nelámaly žebříčky návštěvnosti a už vůbec nepatřily mezi opusy, kterým se říká stylotvorné. Doufejme, že ohrožený svět filmového comicsu zachrání v příštím roce opět Tim Burton a jeho superman Nicolas Cage.“[17]

V tomto rámci uvažování o komiksovém filmu pak může k Batmanovi a Robinovi přistupovat na základě srovnání s prvními dvěma filmy série.  Za největší slabiny kromě Clooneyho hereckého výkonu považuje pojetí hlavních padouchů.

„Arnold je příliš velká hvězda na to, aby si střihnul skutečně ďábelského záporáře. Časy Terminátora jsou pryč a tak divák od začátku filmu čeká, kdy se po ledově namodralé tváři skulí kajícníkova kroupa lítosti. Jediným skutečným záporářem  pak je Poison Ivy (Uma Thurmanová), která na rozdíl od Freeze, jehož oběti lze do jedenácti minut rozmrazit, neodvolatelně zabíjí každým ze svých jedovatých polibků. Ale také ona se zcvokla v zásadě z pozitivních pohnutek – nejprve chtěla bránit nemohoucí svět rostlin před všežravou faunou a pak se do Mr. Freeze zamilovala. Kde je chamtivost, ptám se? Kde rozkošnické páchání zla pro zlo samotné? Kde je padouch, kterého můžeme skutečně nenávidět? Vraťte nám Jokera!“[18]

Tím Cinema odhaluje další část sémantického pole, v němž komiksové filmy rozeznává. Respektive odhaluje dichotomii, spor toho, jak současný komiksový film vidí, a idey, jaký by podle něho měl být. Současný komiksový film, jak ho Hoffman vidí, je čistě komerční produkt bez stylové zajímavosti. A především je v rozporu s ideou. Tou je inspirativní a umělecky výrazný snímek s osobním vkladem silného tvůrce. Rozpor Burtonových a Schumacherových Batmanů vidí v tom, že první splňuje obecnou představu autorské teorie, tedy představu režiséra, který rozhoduje o všem, co má vliv na podobu výsledného filmu. Druhé dva filmy oproti tomu reprezentují obecnou představu o studiovém filmu. To znamená filmu, který je čistě v rukou studia a vše, co má vliv na podobu filmu, je jen chladný kalkul oproštěný od uměleckého citu. Hoffman přitom preferuje tu první variantu, vizi inspirativního umělce, který vytvoří svébytné dílo.

Lpění na této představě ale přináší další rozpor. Na jednu stranu Hoffman požaduje výrazný tvůrčí záměr, jenž by z filmu udělal jedinečné a zajímavé dílo. Na jednu stranu od něho požaduje to, co dobře zná a co se může snadno stát stereotypem – regulérního padoucha bez motivace. Hoffmanovo sémantické pole tak nerozlišuje definici komiksového filmu, ale představu o komiksovém filmu. Tou je snímek, který sice přinese silnou uměleckou vizi, ale zároveň dodá i určitou jistotu, přinese něco, co známe, a ujistí nás o tom, že svět funguje tak, jak si představujeme.

Protože byl film prezentován jako velký studiový projekt s velkými hvězdami, recenzenti k němu přistupovali jako k čistě komerčnímu produktu. V souvislosti s tímto přístupem se soustředili na práci mizanscény a efektů a opírali se o rozpor mezi uměleckostí Tima Burtona a bezduchou komercionalizací Joela Schumachera. Byť Burtonovi Batmani bývali také často obviňováni z čisté honby za ziskem, v případě Batmana a Robina sloužili jako vzor využití fantazie a uměleckého vyjádření. Nedostáváme se tedy už pouze k definici filmu na základě srovnání, jako u prvního Batmana, ale k samotnému hodnocení na základě srovnání.

Srovnávací model je zde použitý oboustranně – nejen, že ve srovnání s Burtonovými filmy je film Batman a Robin špatný, ale ve srovnání s posledními Schumacherovými filmy jsou Burtonovi Batmani lepší. Zatímco v devadesátých letech představoval první Batman něco dosud nevídaného a působil spíše rozpaky, na konci devadesátých let se zpětně stal ukazatelem toho, jak se to má dělat a jak moc se komiksový film v průběhu let zkazil. Až optikou roku 1997 viděli čeští recenzenti Batmana jako něco inovativního, průrazného a umělecky kvalitního, co podlehlo komerci a vyprázdněnosti. Průřez dobovými recenzemi na Batmana a Robina až zpětně líčí cestu nápadité série ke komerčnímu produktu bez jakékoli výpovědní či umělecké hodnoty. Komiksový film je tedy koncem devadesátých let ustaven jako komerční zábava, kde má smysl sledovat efekty a triky, očekávat černobílou morálku především jej nevnímat jako seriózní filmový počin. To se o tři roky později hodně změní. O tom ale až v další části.

[1] Das,ir (1997): Batman přilétá do kin s Robinem a hvězdami. Lidové noviny (22. 8.); Pulp Fiction: Historky z podsvětí (Pulp Fiction, Quentin Tarantino, USA, 1994).

[2] Totušková, Pavla (1997): Celý svět žije v zajetí šíleného Mr. Freeze. Zemské noviny (23. 8.).

[3] Totušková, Pavla (1997): Celý svět žije v zajetí šíleného Mr. Freeze. Zemské noviny (23. 8.).

[4] Francl, Gustav (1997): Nová batmanovská rodinka. Práce, Péčko (příloha), č. 33 (16. 8.), s. 5.

[5] Pohotovost (ER, USA, 1994–2009).

[6] Francl, Gustav (1997): Nová batmanovská rodinka. Práce, Péčko (příloha), č. 33 (16. 8.), s. 5.

[7] Báječný den (One Fine Day, Michael Hoffman, USA, 1995); Od soumraku do úsvitu (From Dusk Till Dawn, Robert Rodriguez, USA, 1996).

[8] En (1992): La Belle Michelle. Cinema, č. 10, s. 33.

[9] Francl, Gustav (1997): Nová batmanovská rodinka. Práce, Péčko (příloha), č. 33 (16. 8.), s. 5.

[10] Sitařová, Jaromíra (1997): Do kin dnes přichází Batman, tentokrát s adoptovaným bratrem Robinem. Práce, č. 195 (21. 8.), s. 13.

[11] Sitařová, Jaromíra (1997): Do kin dnes přichází Batman, tentokrát s adoptovaným bratrem Robinem. Práce, č. 195 (21. 8.), s. 13.

[12] Brož, Josef (1992). Civilizační apokalypsa pro mrtvé děti. Prostor, č. 173 (23. 10), s. 12.

[13] Příborská, Michaela (1992). Batman se vrací, ale proč vlastně? Metropolitan (9. 11.).

[14] Totušková, Pavla (1997): Celý svět žije v zajetí šíleného Mr. Freeze. Zemské noviny (23. 8.).

[15] Jung, Artur (1997): „George Clooney je nejlepší“. Cinema, č. 7, s. 36.

[16] Hoffman, Tomáš (1997): Batman a Robin. Cinema, č. 8, s. 46.

[17] Hoffman, Tomáš (1997): Batman a Robin. Cinema, č. 8, s. 46.

[18] Hoffman, Tomáš (1997): Batman a Robin. Cinema, č. 8, s. 46.

One thought on “Batman vs česká filmová kritika (1997) – 4. část

  1. Pingback: Batman vs česká filmová kritika (2005) – 5. část – Obrazor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště