Category Archives: Recenze

Vetřelec: Covenant (2017) je tím, čím měl být Prometheus

Published by:

Když se posádka vesmírné lodi Covenant rozhodne změnit své kolonizační plány a následovat tajemný signál, otevře si tak cestu do pekel. Zato divákovi se otevře dlouho očekávaná cesta ke vzniku prvního skutečného vetřelce. Konečně. Ale je tu ještě někdo nebezpečnější, kdo udává evoluci nový význam. Pokračování Promethea jsme si nemohli nechat ujít. A nelitovali jsme. V následující párové recenzi se dozvíte, v čem se filmová série zlepšila, čím skvěle zapadá do filmového světa Vetřelců a čím se naopak  odlišuje. Continue reading

Strážci Galaxie vol. 2: Intergalaktické rodinné drama – párová recenze

Published by:

Parta vesmírných odpadlíků musí opět zachraňovat vesmír a přitom znovu pořešit vzájemné vztahy, a to jak mezi sebou, tak s postavami vně týmu. Jak se jim to povedlo? Posouvá se strážcovská série dál, nebo se točí na místě? A jak si film stojí oproti ostatním marvelovkám? Na to hledáme odpověď v naší-vaší párové recenzi.
Continue reading

Rogue One: Star Wars Story – Jde to i bez Jediů – recenze

Published by:

Star Wars jsou po roce zpátky. Tentokrát zaplňují narativní mezeru ze čtvrté epizody a prostřednictvím spin-offu se zaměřují na to, jak se rebelům podařilo ukrást plány k Hvězdě smrti, kterou pak ve zmíněné epizodě zničili. Jedná se tedy o samostatný film, který není pokračováním tradiční epizodní linie, ale zvláštní nepřímo navazující „vedlejší“ entitou.

  Continue reading

Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny – Z nuly hrdinou po gibsonovsku – recenze

Published by:

Mel Gibson už ve svém režijním debutu Muž bez tváře prokázal, že je nejen schopným hercem, ale i tvůrcem. Ve Statečném srdci pak potvrdil, že jím vybíraná témata budou nadále mimořádně citlivá a že má odvahu pouštět se jako tvůrce do kontroverzních pozic, jejichž výsledky balancují na hranici emocionální snesitelnosti (nejen) Američanů a o jejichž respekt bude muset u veřejnosti i kritiky bojovat.

Continue reading

Zapomenuté dětství: Batman: The Animated Series – Podstata Batmana

Published by:

Superhrdinská látka dnes nezažívá pouze obrodu, ale expanzi napříč různými médii. Útočí na diváka prostřednictvím kinopremiér nebo více či méně provázaných seriálů, které jsou pro tento článek důležitější. Pokud bychom měli vybrat postavu, která na poli superhrdinského filmu dokáže překvapit a nějakým způsobem „udat tempo,“ byl by to zcela jistě Batman. Na konci osmdesátých let odstartoval boom komiksovek, v roce 2005 potvrdil, že superhrdinské filmy můžou být vhodné pro vážného, psychoanalytického diváka, a stal se nepřímou inspirací pro seriál Arrow. V současnosti navíc nejenže způsobil, že se Benu Affleckovi v superhrdinském kostýmu už nikdo nesměje, ale zastínil všechny další aspekty posledního dobrodružství Supermana. Batman je jednoduše superhrdinou, který požívá nejvíce popularity. Čím je ale přesně tak výjimečný? Co jej staví nad cool Iron Mana, všemocného Supermana nebo drsňáckého Wolverina? Pokud divák nečte původní komiksy ve velkém, a přesto touží po této odpovědi, dají mu ji dosud natočené celovečerní filmy? Obávám se, že nikoliv. Žádný z natočených filmů zatím nevystihl kvality Temného rytíře tak, jako jeden televizní seriál. A teď nemyslím ten z let šedesátých.

Continue reading

Vod rybníka (2016) – Absurdní atrakce, která funguje – recenze

Published by:

Litomyšl zažila 10. 10. 2016 v sále kina Sokol netradiční událost, kterou by si leckdo mohl splést s tradičním uvedením filmového počinu. Pro diváky to však byl zážitek vymykající se typické kultuře sledování, tak jak ji známe v dnešní podobě. Tímto nevšedním zážitkem byla premiéra studentského filmu nesoucího název Vod rybníka. Absurdní letní komedii lze označit za středometrážní debut mladého začínajícího režiséra Dominika Kalivody, který má za sebou už několik krátkometrážních filmů a dalších reklamních snímků.

Continue reading

Těžší než umírat je žít jako nikdy – esej

Published by:

Sledovat film Jako nikdy se podobá spíše poslechu písně beze slov nebo analýze pointilistického obrazu než tradičnímu kinematografickému zážitku, žádajícímu si i po dlouhých minutách alespoň minimální konfrontaci protistran. Jistých střetů se nám sice dostává, ty však nikdy nenarušují těžkopádně pomalé tempo filmu kopírujícího postupný proces umírání malíře, o něhož pečují na první pohled dvě zcela charakterově odlišné ženy. Výsledný dojem přichází až v celku díla, kdy postupné vysvětlování emocionálních stavů postav vytváří procítěnou mozaiku života, do které zapadá každý záběr podobně jako takty do partitury, ohraničené svítáním nového dne v ateliéru malíře. Anděl nad postelí, padající štětce člověka, který již nikdy nebude tvořit, nebo zničený budík jako atributy smrti jsou jen malými tečkami v obraze namalovaném na filmovém plátně, a  přitom všechny stejně důležité spolu s každým vyřčeným slovem postav.
Continue reading

Přejít k navigační liště