Category Archives: Úchylův koutek

Démonova levárna (The Demon´s Rook) – Ježíš mezi démony – recenze

Published by:

Docela by mě zajímalo, jak budou vypadat děti, které budou společně vychovávat američtí manželé James a Ashleigh Jo Sizemoreovi. Protože který manželský pár se rozhodne posunout svůj vztah na úplně novou úroveň tím, že o něm natočí podle vlastního scénáře celovečerní film a pojme ho jako fantaskní hororovou variaci na sebe sama plnou démonů, krve a střev, která je inspirovaná okultismem, heavy metalem a poetikou laciných osmdesátkových béček? Prakticky amatérští debutanti James a Ashleigh Jo nejen že si na jeho vytvoření našetřili dost finančních prostředků z vlastních kapes i z veřejného crowdfundingu, ale navíc si do něj vlastnoručně vyráběli silikonové a latexové masky, za které by se Peter Jackson ani Sam Raimi nemuseli stydět, a ještě se sami obsadili do hlavních rolí.

  Continue reading

Babadook (The Babadook) – Noční můra ovdovělé matky – recenze

Published by:

Jasně, je tam barák a v něm straší. To znamená, že je to skoro to samé jako Sinister, V zajetí démonů a další podobné horory z poslední doby omílající ten samý námět, řekli byste si. Jenže to není tak úplně pravda. Spíš než čistokrevný horor totiž připomíná snímek Babadook jakousi směs psychologického filmu s hororem, což je dáno už netradičním výběrem postav. Hlavní hrdinkou je ovdovělá matka, která zoufale nezvládá výchovu svého hyperaktivního syna. Výskyt strašícího bubáka jménem Babadook v následujícím ději se pak dá vykládat jako zhmotněná interpretace jejích depresí a vnitřních strachů.
Continue reading

Sharknado 2 – Žraloci prší na New York – recenze

Published by:

Neobyčejný úspěch prvního Žralokonáda a jeho virální věhlas přispěly k tomu, že si tvůrci hbitě pospíšili s natočením dvojky. I ta do puntíku splňuje parametry laciné béčkové podívané, která je sice skrz naskrz dementní a nesmyslná, ale zároveň se v té demenci a nesmyslnosti rochní s hlavou vztyčenou a nemá žádné jiné ambice než jen bavit – a to se jí víceméně daří, čímž pádem je ideální pro promítání ve větším počtu lidí, kteří jsou ochotni pro obskurní filmový zážitek vyměnit divácké nároky za basu piv. Už je dokonce oznámen třetí díl, takže za rok budou moci zhulení teenageři a filmoví fajnšmekři pořádat doma na gauči žraločí maratóny.
Continue reading

Socialistický zombi mord – Slovenský vztyčený prostředníček – recenze

Published by:

Se slovenskou filmovou produkcí se to má podobně jako s tou českou, takže povětšinou je to bída a jen občas vyvře na povrch něco nadprůměrného, někdy třeba dokonce skvělého (tak dvakrát do roka). Jedno je jisté – žánrové filmy se u nás točí málokdy, a když už, tak je výsledek žalostný. O dobré béčkové horory je tím pádem v našich končinách nouze a vznikají jen nehorázné sračky natočené neumětely, kteří si o sobě myslí, bůhví jak jsou geniální a originální, berou svůj film smrtelně vážně a pak vznikne něco jako Labyrint s Lucií Vondráčkovou nebo Poslední výkřik, tedy žalostné záležitosti, k jejichž dokoukání se člověk musí hodně přemáhat. Na Slovensku se však nyní objevila trojice debutujících tvůrců, kteří svoji fanouškovskou zombie hororovou komedii nebrali vážně ani trochu a na výsledku je to sakra znát – Socialistický zombi mord je sice amatérským nezávislým snímkem natočeným za minimální rozpočet, ale zároveň jde o nejlepší slovenský film, jaký jsem viděl za poměrně dlouhou dobu.

Continue reading

Dobrou, mámo (Ich seh, Ich seh) – Není horor z Rakouska jako horor odjinud – recenze

Published by:

Rakouská kinematografie se udržuje v obecnějším povědomí zejména díky držiteli dvou Zlatých palem a Oscara Michaelu Hanekemu. Už méně se ale ví o tom, že rakouské filmy se v posledních letech úspěšně účastní největších světových festivalů a nezřídka si odvážejí i ocenění. Můžeme zmínit například Ulricha Seidla, jehož díly trilogie Ráj: Láska, Víra, Naděje se postupně objevily v hlavních soutěžích tří nejprestižnějších festivalů, tedy v Cannes, Berlíně a Benátkách. Tím se dostávám k filmu Dobrou, mámo, jež je celovečerním hraným debutem Severina Fialy a Veroniky Franz, přičemž právě druhá jmenovaná je manželkou Ulricha Seidla a spoluscenáristkou většiny jeho posledních filmů.
Continue reading

Reptilicus – Nejlepší dánský monster horor – recenze

Published by:

Reptilicus je vskutku nejlepším dánským monster hororem, jde totiž o jediný dánský monster horor vůbec. Vznikl v roce 1961, nicméně je silně inspirovaný americkou produkcí 50. let, kdy díky strachu společnosti z jaderné války a z rizik spojených s prováděním nukleárních testů vznikaly s překvapivou pravidelností filmy s radiací vyživovanými monstry, jako byla Tarantula (s obří tarantulí), Them! (s obřími termity), The Deadly Mantis (s obřími kudlankami nábožnými), či The Beast from 20 000 Fathoms (s dinosaurem).
Continue reading

Plod noci (Nightbreed) – Hellraiser feat. Cronenberg – recenze

Published by:

Přestože byl americký horor Plod noci natočen až v roce 1990, je z něho patrná atmosféra béčkových snímků z 80. let, co se týče účesů, oblečení, dobové stylizace, ale i režie a filmového snímání. Jeho tvůrcem je spisovatel a režisér Clive Barker, který jej natočil podle vlastního scénáře, adaptovaného podle vlastní knižní předlohy. Stejným způsobem postupoval i při tvorbě Hellraisera z roku 1987 a stejně jako tato hororová klasika, i Plod noci je nejvíce výrazný svou výtvarností a strašidelným zpracováním masek.
Continue reading

Guma (Rubber) – Film o vraždící pneumatice – recenze

Published by:

Nedávno měli v našich kinech premiéru Fízlové, hajzlové, černá komedie francouzského režiséra a skladatele elektronického techna Quentina Dupieuxe, známého též pod pseudonymem Oizo. Snímek vzbudil rozporuplné reakce, nadšení i zhnusení. Neškodí tudíž připomenout si jeden ze starších počinů tohoto tvůrce, jehož přijetí bylo vesměs podobné. Konkrétně jde o film Rubber z roku 2010, který vypráví o tom, jak se kdesi v poušti probudí k životu ledabyle pohozená pneumatika s choutkami masového vraha…
Continue reading

Přejít k navigační liště