Černé ovce (Black Sheep) – Ovečky nesou smrt – recenze
Řeč nebude o českém publicistickém televizním pořadu s Vlado Štanclem, nýbrž o novozélandské hororové komedii, ve které když vás rafne kudrnatá ovečka, tak zmutujete a stane se z vás ovčí zombie. Nebo umřete a vlnou obrostlí lidožraví sudokopytníci vám sežerou střeva.
Hlavním hrdinou je mladík Henry, který se po letech a po dávné traumatické události, kvůli níž má silnou fobii z ovcí, vrací na svou rodnou ovčí farmu finančně vyrovnat s bratrem, který se po otcově smrti ujal jeho odkazu. Chce vykoupit Henryho podíl na farmě a plánuje zde šlechtit ty nejlepší ovce. Avšak Henry netuší, že ono šlechtění souvisí s genetickými mutacemi v utajované laboratoři. Samozřejmě dojde k úniku (resp. k únosu) nebezpečného odpadu a po okolí farmy se začne šířit virus, který začne v nevinných ovcích vyvolávat chuť po krvi a po lidském mase. A hlavní hrdina se rozhodne tomuto nebezpečí čelit i přes své trauma. Není na to sám – kromě babičky, která ho vychovávala, a jednoho pracovníka z farmy mu pomáhá především fešná ekologická aktivistka bránící práva zvířat, jejíž ideály brzy vezmou za své.
Kdyby se tohoto námětu ujalo obávané studio Troma, tak by byl asi jejich chorými mozky využit naprosto do mrtě, různobarevné slizy by v něm tekly proudem, bylo by v něm mnohem víc střev a monster a bylo by v něm dvacetkrát víc humoru. Pod vedením tehdy (2006) debutujícího režiséra Jonathana Kinga jde však o záležitost sice zábavnou, ale nikoli dostatečně zábavnou. Černé ovce obsahují relativně málo nápadů (na rozdíl třeba od raných filmů Petera Jacksona, se kterými je film často srovnáván fanoušky žánru pro sdílenou lokaci Nového Zélandu a grotesknost) a nejlepší z nich je ten hlavní, totiž že ústředními zabijáky jsou zde neškodně vyhlížející ovečky. A když už se nějaký ten zábavný nápad objeví, tak je většinou pro úspěch ještě několikrát zopakován (viz. např. bizarní mutace člověka v ovci nebo srandovně působící záběry na zcela normální stádo ovcí, které ale působí děsivě a hrozivě, když je pod nimi jako hudební podkres použitá strašidelná hudba).
Hrdinové jsou povětšinou sympatičtí (ačkoli ta eko-aktivistka je místy dost otravná), příběh slušně graduje a velmi dobře se v něm mísí komediální stylizace a nadsázka s tradičními filmařskými postupy z klasických animal hororů. Masky jsou udělané velmi dobře, krvavé efekty a digitální triky nejsou k smíchu svou trapnou realizací (ta je naopak na laciné bééééčko tohoto typu až překvapivě kvalitní – možná proto, že na nich dělalo stejné studio, které má na triku i triky z Pána prstenů) a jejich humorné vyznění plyne spíš z toho, že hned po nich (nebo těsně před nimi) se většinou vyskytuje záběr na roztomilou ovečku.
Jde tedy o celkem zábavnou jednohubku (pro ty, kterým nevadí koukat na blbosti a jsou schopni fyzicky vydržet detailní záběr vyhřezlých střev a zmutované ovčodlaky), akorát je škoda toho akutního nedostatku humoru, kterého bych očekával vzhledem k námětu velkou hromadu. Natočené to přitom není vyloženě špatně, herci (prakticky neznámí) nejsou kdovíjak příšerní, technické zpracování je celkem na úrovni a jediné slabiny filmu tím pádem vyplývají ze scénáře, z jeho nenápaditosti, nevytěženosti, nedostatečné sofistikovanosti a podprůměrného množství gagů. Samozřejmě se pak můžete před kamarády vytahovat, že jste viděli film, kde zmutovaná ovčí embrya prokusují krky vegetariánům z Greenpeace a tím je přeměňují na obří masožravé ovce, ale po zhlédnutí Vesmírných kanibalů nebo Braindead od Petera Jacksona se můžete tímhle způsobem vytahovat také. A to jsou navíc ještě mnohem povedenější filmy.
P.S. Zaplatil vůbec někdo tomu taxikáři, co celou dobu čekal na příjezdové cestě?
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Jonathan King
Hrají: Peter Feeney, Nathan Meister, Matthew Chamberlain, Matthew Saville, Louis Sutherland
Honza Varga