Četa 317 (La 317ème section) – Krvavá cesta indočínskou džunglí – Válečné filmy

Děj filmů je situován do posledních dnů války v Indočíně. Zatímco se francouzská nadvláda nad zemí chýlí ke konci, malá skupina vojáků se podle rozkazu přesouvá z odlehlé pozice zpět za vlastní linie. Cestu drsným terénem ovšem ztěžuje skutečnost, že nepřátelští ozbrojenci mají v oblasti drtivou převahu a mohou se kdykoliv objevit.

Pierre Schoendoerffer natočil tento snímek podle vlastní stejnojmenné knihy. V obou případech využil osobních zkušeností – jako armádní kameraman se války přímo účastnil a prožil si také pobyt v zajetí. Scénář jako takový se dočkal velkého úspěchu, když na festivalu v Cannes zvítězil v příslušné kategorii.

317_1

Děj jako takový je velmi prostý. Skupina vojáků jde za svým cílem a cestou překonává těžký terén a svádí boj s nepřítelem. Jejich situace je velmi složitá. Spojení se světem obstarává jen občas fungující vysílačka, o dění ve válce se tak dozvídají hlavně prostřednictvím občas zachycených zpráv z rozhlasové stanice. Kromě toho sebou nesou několik těžce raněných, což celý postup samozřejmě komplikuje.

A aby toho nebylo tak málo, nikdo z protagonistů vlastně netuší, na co narazí na základně, kam se mají dostat. Vědí, kde se ono místo nachází a že ještě před několika dny ho drželi francouzští vojáci. Během oněch dní se ale mohlo cokoliv změnit. Ve vzduchu tak visí obava, že základnu obsadil nepřítel. Obava, která se v průběhu děje stává stále více a více reálnou.

317_2

Dvojici hlavních protagonistů děje tvoří mladý, pouze dva týdny ve válce působící a poněkud idealistický velitel (Perrin) a zkušený poddůstojník, veterán mnoha bojů, který se ve válečných konfliktech cítí lépe, než kdekoliv jinde (Cremer). Mezi oběma muži však, možná poněkud překvapivě, žádné nepřátelství nepanuje. Velitel svého podřízeného svým způsobem obdivuje, byť ne se všemi jeho postupy a názory souhlasí.

Komu se divák rozhodne dát větší porci sympatie, závisí čistě na něm. Zda to bude mladík, neopouštějící ani smrtelně raněné řádové vojáky, nebo naopak drsný chlapík, který se netají svou službou v německé armádě za II. světové války a nedělá mu problém opustit raněné spolubojovníky ve chvíli, kdy je jejich osud zpečetěn. Potěšitelná je ve filmu skutečnost, že ať si vyberete kohokoliv, po celou dobu platí jedno – budete se o něj bát. Smrt může přijít v jakémkoliv momentě a snímek dává poměrně jasně na srozuměnou, aby si jeho divák nechal o nějakém happyendu a přežití všech zúčastněných zdát.

317_3

Natáčení jako takové probíhalo v Kambodži, za asistence členů místní armády, kteří se vtělili do rolí nepřátelských ozbrojenců, stejně jako laoských vojáků, kteří tvoří naprostou většinu ústřední skupiny. Provedení samotných bojových scén (které představují výrazně menší část děje) působí sice komorním dojmem, nicméně se dobře hodí k celkovému ladění filmu. Na žádné dynamické bojové sekvence tu nerazíte a počet účastníků po sobě střílejících se drží na velmi nízkém čísle. Nic z toho ovšem nijak výrazně nevadí.

Závěrem lze říci, že se jedná o silně nadprůměrný válečný snímek, který ovšem do obecného povědomí nikterak výrazně nezasáhl. Tématicky i stylem se v mnoha ohledech liší od žánrových spolubojovníků v době natočení, je naprosto neheroický, ale zároveň nabízí velmi dobrou atmosféru a působí značně autenticky. Inu režisér zřejmě moc dobře věděl, co dělá. Schoendoerffer se k tématu vrátil ještě v roce 1992, kdy natočil film Dien Bien Phu, o neznámější a rozhodující bitvě indočínské války. Bohužel, v tomto případě si vedl nepoměrně hůře…

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Francie / Španělsko, 1965, 86 min
Režie: Pierre Schoendoerffer
Předloha: Pierre Schoendoerffer (kniha)
Scénář: Pierre Schoendoerffer
Hrají: Jacques Perrin, Bruno Cremer, Boramy Tioulong

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště