Chladnokrevně (In Cold Blood) – 2 linie, 4 vraždy, 6 mrtvol – recenze

„V noci na dnešek byli v malém městečku Holcomb chladnokrevně zavražděni čtyři členové rodiny místního farmáře a oddaného metodisty. Herbert Clutter byl nalezen ve svém vlastním sklepě svázaný do kozelce s podříznutým hrdlem a střelnou ránou z brokovnice v obličeji. Jeho žena Bonnie a děti Nancy (16) a Kenyon (15) byli zastřeleni ve svých postelích stejnou zbraní. Vyšetřování se potýká s obtížemi, jelikož na místě činu nebylo nalezeno mnoho důkazů a nebyl odhalen žádný zjevný motiv k masakru většiny ze šestičlenné rodiny Clutterů.

Pozůstalé dcery, Eveanna a Beverly se k věci nechtějí vyjadřovat. Policejní orgány potvrdily, že by se mohlo jednat o více než jednoho ozbrojeného a velmi nebezpečného pachatele.

Za informace vedoucí k dopadení a usvědčení je vypsaná odměna 1000$.“

cold

Tato zpráva, která se prohnala 15. listopadu 1959 Kansasem jako hurikán, otřásla místním obyvatelstvem i širokou americkou veřejností. Stejně tak jako šokovala, dokázala ve stejné míře i inspirovat. Americký spisovatel Truman Capote v roce 1966 vydal non-fikční román Chladnokrevně, který se okamžitě stal bestsellerem a do současnosti ho kritická obec považuje za jedno z nejlepších děl ve svém vlastním žánru. Tento zneklidňující obraz strašlivého zločinu posloužil jako předloha hned třem filmovým adaptacím. Jednou z nich je stejnojmenný snímek režiséra Richarda Brookse z roku 1967.

Snímek sleduje osud dvou delikventů Perryho Edwarda Smithe (Robert Blake) a Richarda „Dicka“ Hickocka (Scott Wilson), jež jsou propuštěni z vězení na podmínku. Ani jeden z nich se doposud neprovinil žádným výrazně násilným činem. V trestním rejstříku mají jen několik menších krádeží a přepadení. Dick od svého bývalého spoluvězně Floyda dostává tip na tutovku, kterou by měl s jedním parťákem hravě zmáknout a která by ho mohla zabezpečit na cestu a život v Mexiku na několik let dopředu. Na jedné farmě v malém městečku v Kansasu by se údajně měl nacházet sejf s deseti tisíci dolarů v hotovosti. Pokušení je velké a tak se Dick s Perrym vydávají na cestu, čímž porušují svou podmínku. Poté, co rodina žijící na zmíněné farmě usíná, se dvojice recidivistů vloupává do jejich domu s vidinou lehkého výdělku. Vše nicméně nakonec dopadne jinak, než si kriminálníci původně plánovali.

 cold2

Film vypráví příběh pomocí dvou narativních linií, které spolu navzájem komunikují. První linie po větší část stopáže  sleduje Perryho a Dicka na jejich cestě do Kansasu, během jejich útěku do Mexika a následně ukazuje i jejich náhodné zatčení v Las Vegas. Druhá linie nejdříve představuje rodinu kansaského farmáře, která se zanedlouho stává obětí vražedného masakru. Poté se zaměřuje na důkladnou policejní práci a sleduje obtížné sestavování mozaiky z malého množství střípků, které za sebou pachatelé zanechali.  Každá z těchto dvou linií má své odlišné tempo i žánr. Zatímco první linie funguje jako jakási bezcílná road-movie (postavy jsou neustále na cestě odnikud nikam), druhá představuje propracovanou a ozvláštněnou detektivku.

Film se zprvu vyhýbá zobrazení okamžiku násilné vraždy a tudíž nám zamlčuje, co se vlastně onu osudnou noc stalo. Na druhou stranu divákovi prozrazuje pachatele ještě před spácháním opovrženíhodného zločinu, čímž Brooks nezaměřuje detektivní linii snímku na otázku „Kdo?“, ale „Proč?“. Tempo obou linií se odlišuje délkou střihu a je umocňováno tematickou hudbou z dílny Quincyho Jonese. Když sledujeme rodinu Clutterů během jejich každodenních ranních rituálů, hraje idylická hudba a film dodržuje pravidla kontinuity. Ovšem když pozorujeme psychicky narušeného Perryho s jeho parťákem Dickem, slyšíme arytmický jazz a střih se zrychluje. Popřípadě se noříme do psychiky a subjektivních vzpomínek roztěkaného recidivisty, které předznamenávají jeho motivace.

cold3

Celou atmosféru roztěkané linie zkoumající cestu recidivistů za svobodou a vytouženým bohatstvím občasně dokresluje podmanivé a velmi líbivé noirové svícení.

Po zatčení delikventů v Las Vegas se obě linie střetávají a vytvářejí třetí dimenzi již tak velmi propracovaného snímku. Z filmu se najednou stává kvazidokumentární počin, který svou formou ctí reportážní předlohu a komentuje ospravedlnitelnost justiční vraždy. Skvěle napsaný voice-over spolu s dokumentárními obrazy divákovi zkratkovitě popisuje posledních šest let života vrahů v cele, kde čekají na svou smrt oběšením.

Snímek Chladnokrevně byl v roce 1968 nominovaný rovnou na čtyři ceny Akademie (režie, scénář, hudba a kamera). Proč neproměnil ani jednu z těchto nominací není vzhledem k politice udělování Oscarů až tak velkou záhadou. O to spíš se jedná o film, které stojí za to vidět.

CSFD  IMDb Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA, 1967, 134 min
Režie:
Richard Brooks
Scénář: Richard Brooks
Kamera: Conrad L. Hall
Hudba: Quincy Jones
Hrají: Robert Blake, Scott Wilson, John Forsythe, Paul Stewart, Jeff Corey, Charles McGraw, Will Geer, Rhonda Fultz, Stan Levitt, Raymond Hatton

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště