Co nás potěšilo v roce 2014

Rok 2014 bude za pár hodin za námi a my se tak můžeme ohlédnout za tím, co nám na něm z hlediska filmového světa přišlo nejlepší. Takže vše nejlepší do dalšího roku!

Filip Šula:
Equalizer
Od adaptace u nás neznámého osmdesátkového seriálu jsem popravdě příliš nečekal. Koneckonců, filmů s drsnými hrdiny, kteří samostatně vymlátí jednu celou mafii, je spousta a málokdy mají čím překvapit. O to víc překvapil Equalizer, který se více než akci samotné a rozhárané duši hrdiny věnoval tomu, co je na těchto příbězích nejdůležitější – vliv hrdiny na okolní prostředí a ostatní postavy. Tomu se přizpůsobil zvláštní seriálový formát filmu. Equalizer je tedy spíš příběhem hrdiny, který napravuje křivdy v různých podzápletkách (zkorumpovaná policie, pasáci, zloděj) a na konci „série“ se utká s dokonalým protikladem, stejně silnou osobností na straně zla.

  efc1d7c7201720ea367048c771e6e126

Martin Kos:
Be2Can
Největší radost mi v roce 2014 neudělal žádný film, ale distribuční společnost Film Europe, která pro český trh poctivě nakupovala oceňované snímky na třech největších filmových festivalech. Díky tomu mohla v říjnu vzniknout týdenní přehlídka Be2Can se všemi těmito počiny, které tak byly uvedeny ještě před klasickým nasazením do kin. Silná koncentrace cinefilních prožitků připravila jeden z nejpříjemnějších týdnů tohoto roku. Nezbývá než doufat, že menší návštěvnost neodradí od uspořádání dalšího ročníku.

Michal Baranovič:
Interstellar
To najlepšie, čo ma v uplynulom roku na filmovom plátne stretlo, možno zhrnúť do jediného slova – Interstellar. Nolanovo vnorenie sa do hlbín známeho i neznámeho vesmíru, pri ktorom sa však udržal pri zemi pri elementárnych ľudských vzťahoch a silných emóciách, ma neprestáva udivovať ani na tretí raz. Bola by škoda nespomenúť i ďalšie zaujímavé počiny – Godzilla, manželské etudy Davida Finchera Gone Girl či unikátny Boyhood. Z európskej scény je to predovšetkým Kreuzweg, Leviathan a Winter Sleep. No a z televíznych obrazoviek istý špitál menom Knick.

 bg

Filip Koneček:
Retrospektiva Elia Petriho v Karlových Varech
Příjemným překvapením pro mne byla karlovarská retrospektiva ve zdejších krajích nepříliš známého italského režiséra Elia Petriho a to ze dvou důvodů. Prvním je vůbec volba tohoto tvůrce, jelikož jeho náročná, ostře společenskokritická a politická díla rozhodně nevypadají na první pohled příliš lákavě. Kdo ale ochutnal Petriho styl jednou, chodil už pravděpodobně na jeho další filmy s očekáváním a radostí. Druhým důvodem je samotná vysoká a dosud přetrvávající kvalita těchto filmů – jakkoli se může zdát, že jejich význam je zakotven především v době svého vzniku, není tomu tak a mají divákům co říct i dnes.

Honza Varga:
Opět je toho víc
Rok 2014 byl na kvalitní filmy poměrně bohatý, velké množství snímků dokonce dokázalo příjemně překvapit a překonat všechna očekávání. Na podrobnější žebříček není místo, tak jen zmíním Nolanovu Interstellar, X-Men: Budoucí minulost, Fincherovu Zmizelou, animovaný LEGO příběh, akční sci-fi Na hraně zítřka a Mami!, které pro mě tvoří vrcholy letošní tvorby. Obdobně jsem byl nadšen i ze Svěrákových Tří bratrů, z Klubu poslední naděje a z relativně nenápadných filmů Dvojník a Výchozí bod. Za zmínku stojí i snímky Chlapectví, Strážci Galaxie, Ona, Grandhotel Budapešť a český dokument Magický hlas rebelky (a to se věnuji jen těm filmům, co šly v českých kinech). Největší radost mi ale udělal film Co děláme v temnotách, který se do běžné distribuce nedostal, avšak promítal se na karlovarském festivalu. Jde o fiktivní dokument (mokument) o upírech na Novém Zélandu, v němž tvůrci sledují skupinku čtyř krev sajících jedinců a zaznamenávají různé příhody, které se jim dějí. A je to zdaleka nejvtipnější film za mnoho posledních let.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště