Obrazor

Deadgirl – Ta mrtvá holka v našem sklepě – recenze

Mezi základní skilly každého teenagera patří umění flákání se. Zejména, pokud jste naprosto nezajímavý jedinci jako Rickie a TJ. Dvojice tuctových mladíků si jednoho dne vyrazí do opuštěné léčebny pro duševně choré. A během likvidace všeho možného a popíjení piva narazí na místnost, kde naleznou spoutanou, nahou dívku. V tuhle chvíli se nabízejí minimálně tři možnosti.

Za prvé zajít na policii, protože tady něco nehraje. Za druhé můžeme zmizet, protože tady něco nehraje a smrdí to problémem. A nakonec za třetí, protože místo je odlehlé a dívka pohledná, si z dotyčné můžeme udělat svojí sexuální otrokyni, protože vám v tom nikterak nemůže zabránit a nevypadá vůbec špatně. TJ proto agituje pro třetí variantu.

Zejména po zjištění, že o holčinu se nemusí nikterak starat. Ačkoliv ji během prvního dne několikrát způsobí zranění neslučitelná se životem, slečna stejně neumírá. Zůstává stále živá a vhodná pro realizaci vašich intimních plánů. Nutno dodat, že horor od nezkušeného režiséra nabízí za daných možností dosti originální scénář.

Dalším vcelku unikátním prvkem jsou, v rámci žánru, hlavní postavy. V podstatě tu totiž nenarazíte na nikoho veskrze kladného a sympatického. Rickie je možná slušnější z dvojice a snaží se dívku osvobodit, nicméně nějaké kladné body za své vystupování stejně nezíská. TJ je pak perverzní outsider, přežívají o pivu, cigaretách a sexu v místnosti se slečnou, kde mu společnost dělá další, podobně se chovající kumpán.

Všichni jsou vlastně naprostí outsideři, více či méně naprosto neschopní. Ostatně, pokud se chystáte někoho přepadnout u pumpy, ve filmu najdete návod, jak to skutečně, ale skutečně nikdy nedělat. Zkrátka jde přesně o takové typy, které v životě považujete za totální póvl a smějete se jim s vědomím, jak se oproti nim máte lépe. Netřeba dodávat, že o jejich konci nejen nepochybujete, ale také se na něj občas vyloženě těšíte.

A k těmto ztroskotancům tu máme ještě titulní dívku. Jenny Spain tu ve své první filmové roli sice nemá moc co hrát – po většinu času leží nahá, zkrvavená, svázaná, zbitá a špinavá v různých polohách na nemocniční posteli. Na druhou stranu, její úsměv místy opravdu nemá chybu. Stejně jako pouze psychopat by po jeho spatření riskoval nějakou variantu orální přízně. Neumírající dívka, jejíž původ zůstává zahalen mlhou scenáristovy neochoty něco o ní prozradit, má totiž v tomto ohledu poměrně evidentní stravovací návyky.

Režisérovi se v některých pasážích, za pomoci nedostatečně osvětlených interiérů nevlídného prostředí bývalé nemocnice, občas podaří nabídnout divákovi i určitou porci depresivní nálady a atmosféry. Snímek je ale navzdory tomu především hororem určeným spíše pro náctileté publikum, čemuž odpovídá i celkový výběr hlášek a zařazení místy až vyloženě komických peripetií, které hrdinové s nastolenou situací zažívají.

Vzhledem k tomu pak neotřelé téma jen těžko překračuje svůj stín. Námět sice originální, ale o moc víc a zajímavěji se toho z něj dalo vytěžit jen málo. Divák se také prakticky od začátku nemusí zatěžovat teoriemi, jak to všechno dopadne. Odhadnout to nevyžaduje žádnou velkou snahu. Za daných podmínek se tu ani nic víc vymyslet nedalo. Anebo ano? Není v tom něco víc?

Třeba poučení o tom, že pokud nemáte zrovna ideální rodinné zázemí a mentorské rady do života fasujete od opilce, s nímž sdílíte domácnost, pak hrozí reálnější šance problémů s neumírající, k posteli připoutanou holkou? No, neřekl bych… Každopádně se jedná o poměrně vydařeného zástupce svého žánru, kterým si můžeme příjemně ukrátit nějaký ten volný večer. Stále ještě snesitelná délka mu v tom pomáhá, nicméně na nějaké opakované zhlédnutí bych to v tomhle případě neviděl.

 CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

• About
• Latest Posts

Jan Hauer

Latest posts by Jan Hauer (see all)

• Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze - 23.3.2014
• Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy - 16.3.2014
• Santo contra Hombres Infernales – recenze - 14.3.2014