Démonova levárna (The Demon´s Rook) – Ježíš mezi démony – recenze

Docela by mě zajímalo, jak budou vypadat děti, které budou společně vychovávat američtí manželé James a Ashleigh Jo Sizemoreovi. Protože který manželský pár se rozhodne posunout svůj vztah na úplně novou úroveň tím, že o něm natočí podle vlastního scénáře celovečerní film a pojme ho jako fantaskní hororovou variaci na sebe sama plnou démonů, krve a střev, která je inspirovaná okultismem, heavy metalem a poetikou laciných osmdesátkových béček? Prakticky amatérští debutanti James a Ashleigh Jo nejen že si na jeho vytvoření našetřili dost finančních prostředků z vlastních kapes i z veřejného crowdfundingu, ale navíc si do něj vlastnoručně vyráběli silikonové a latexové masky, za které by se Peter Jackson ani Sam Raimi nemuseli stydět, a ještě se sami obsadili do hlavních rolí.

 maxresdefault (4)

Děj filmu je bizarní už od námětu – malý kluk jménem Roscoe si kreslí rohaté démony a oni ho za to občas navštěvují u něj v pokoji. Jednoho dne ale zabijí jeho rodiče a jeho samotného nalákají do sírou zapáchající díry v zemi, která vede do mysteriózního světa, kde se chlapec učí rozjímat a čarovat. Zbytek filmu se odehrává v současnosti, kdy se hlavní hrdina, již dospělý, dostane zpět na zemský povrch a vyhledá svou kamarádku z dětství, Eve. Spolu pak čelí armádě nemrtvých zombií, znetvořeným mutantům a trojici zlých pekelníků, kteří brutálně zabijí každého, kdo jim přijde do cesty.

Přestože Démonova levárna působí lacině a prakticky jde o amatérský film, tak místy překvapuje nebývale vysokou úrovní, zejména co se týče technického zpracování. Příběh je vyprávěn lineárně, leč uprostřed je rozetnut dlouhým flashbackem, kde se vysvětlí to, co do té doby nechávalo diváky na pochybách. Plíživá atmosféra podmalovaná neustálou hrou světel a kouře, cinkavým soundtrackem a poněkud pomalejším tempem snažícím se o jakousi dějovou gradaci, je v silném kontrastu s vyšinutými a takřka bleskovými výpady nekompromisních démonů, jež končí výhradně v nadupané koláži brutálních jatek, což však filmu poskytuje jistou dynamičnost a zábavnost. Zdařilé jsou i masky a speciální efekty, na nichž je vidět, že si s nimi tvůrci dali záležet. Většina jich je příjemně oldschoolová a umělou krví se nešetřilo, film se tím pádem pravděpodobně bude líbit každému, kdo si libuje ve vyhřezlých vnitřnostech, strhávání kůže z obličeje, prokusování krků a v explicitní nahotě dívek s velkými prsy.

Postupem času se nicméně omrzí příběhová struktura spočívající v tom, že se odněkud vyloupne náhodná skupinka lidí, která se představí v krátké dialogové sekvenci, načež přijdou démoni a zmasakrují je. To se opakuje několikrát a celkem rychle to začne být snadno čitelné a předvídatelné. Alespoň že se přitom neustále stupňuje míra násilí, rostoucí až nad hranici groteskové absurdnosti, což úspěšně zahání nudu. Za pomyslný vrchol snímku lze v tomto ohledu považovat scénu, kdy jeden z démonů vnikne na vidlácký agro-metal festival pořádaný ve stodole pro zdrogované vesničany, čemuž nasadí korunu tím, že jim v momentě nejrozhicovanějšího rauše začne utrhávat hlavy i s páteří.

demons-rook

Manželé Sizemoreovi však pravděpodobně nechtěli stvořit pouhou zábavu pro fanoušky gore efektů a pokleslé zábavy béčkového charakteru, ačkoli to tak může z výše řečeného celkem jednoznačně vyplývat. Film je totiž natočený velmi vážně a s minimálním počtem pokusů o záměrný humor, přičemž je patrné, že jeho autoři s ním měli podstatně vyšší ambice. Jde o jejich autorský projekt, do něhož otiskli sami sebe a vytvořili tak poněkud nevšední alegorii na vlastní manželství, navíc opřenou o naprosto seriózně zpracovanou mytologii, přičemž řadu scén se navíc pokusili pojmout jaksi umělečtěji, než by bylo záhodno. Oba přístupy – brakově neumětelský a snaživě vyumělkovaný – přitom příliš nefungují pospolu, a když je bizarní děj a nepříliš přesvědčivé neherectví hlavních protagonistů kombinováno s poněkud křečovitými artistními záběry sluncem osvícených pavučinek a motýlů usedajících na kopretinu, tak to působí vyloženě rušivě.

Dalším krokem do rozvířených vod divnosti by bylo interpretovat film z náboženského hlediska. Hlavní hrdina například vypadá dost jako stereotypní Ježíš, i se tak chová, ovládá magii a v jednu chvíli je mu řečeno, že je polobůh. Jeho láska se jmenuje Eve a ve filmu je scéna, kdy hladí hada. Podobně nápadné biblické odkazy ale nelze brát příliš vážně, neb snímku jen přidávají na absurdnosti a tím pádem na zábavnosti, čímž se liší od výše zmíněné snahy o umělecké záběry, které film jen zpomalují a na zábavnosti mu naopak ubírají.

Zcela vážně film přitom brát nelze, protože by to bylo jako brát zcela vážně Noc nemrtvých kuřat či Vesmírné kanibaly. Otázkou zůstává, co tím vlastně chtěli tvůrci říct, neb film v zásadě nevypráví o tom, jak láska obou hrdinů nakonec zvítězí nad zlem, a navíc míchá dva zásadně odlišné přístupy, které se k sobě nehodí. Není to horor, u kterého byste se báli, ale hororově laděná a místy nechutná bizarní komedie s několika výbornými pasážemi, ale jako celek bohužel nefunguje. Její autoři nejsou špatní filmaři a v jistých ohledech prokazují nemalé schopnosti, nicméně označit je za talentované by bylo odvážné. Na Démonovu levárnu je tudíž potřeba nahlížet jako na nevšední a osobitý projekt, který je svým alternativním a takřka punkovým zpracováním ironicky zábavnější a zajímavější než leckterá profesionální produkce, ovšem doporučit ho lze jen specifickému výřezu diváckých fajnšmekrů, kteří se nezaleknou jen tak něčeho a ocení jej jako kuriozitu – vynikajícím tahem bylo např. jeho promítání na Festivalu otrlého diváka.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA, 2013, 103 min
Režie:
James Sizemore
Scénář: James Sizemore
Hrají: James Sizemore, John Chatham, Melanie Richardson

Březen 13, 2015

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *