Den D (Děň D) – Ruský remake Komanda – recenze
Těžko říci, co přimělo ruské tvůrce k remaku (parodii či poctě) slavného Komanda? Možná to byla láska k osmdesátkovému americkému akčnímu filmu. Možná nápad vyjádřit skrze něj tamní sociální problémy, nekompetentností bezpečnostních složek počínaje a soukromou armádou vybavenými zbohatlíky konče. Nebo prostě chuť si zablbnout a při té příležitosti u toho natočit film. Tak jako tak, autoři filmu Den D (což je jedna z hlášek původního Komanda) vytvořili film, který se nesnaží být lepší či chytřejší než Komando, zato se mu daří být ještě blbější. A svým způsobem i vtipnější.
Děj kopíruje dost věrně. Bývalý špičkový výsadkář Ivan (hraný samotným režisérem snímku, Michailem Porečenkovem) žije se svou malou dcerkou nerušeně v horách, dokud jej nezkontaktuje bývalý nadřízený, aby jej varoval, že bývalí příslušníci Ivanovy skupiny jsou vražděni. Ihned poté dojde k nezbytnému přepadení a únosu Ivanovy dcery. Tentokrát však hlavnímu padouchovi nejde o vojenský puč kdesi ve Val Verde, jako v původním filmu, ale o potenciálně uvolněné místo prezidenta Ruska. Ivanovi se pochopitelně do vraždění prezidentů nechce, a tak se rozhodne svou dceru zachránit. Na to má osm hodin.
Den D je poměrně obtížné hodnotit z pozice prostého cinefila i českého diváka. Autoři mají původní Komando rádi, a to včetně jeho tuposti (protože řekněme si to na rovinu, je to sice výborný film, leč nikterak chytrý) a všeho, co jej charakterizuje jako „akční film z osmdesátek“. Rozhodli se tedy natočit film znovu se stejným důrazem na machismus i bezstarostnost, s jakou hrdina překonává překážky, a s vizuálem, připomínajícím osmdesátá léta.
Autoři se původnímu filmu, a celkově filmům s Arnoldem Schwarzeneggerem, snažili přiblížit jak stylem akce, tak i jistým cynickým jednoduchým humorem a nahláškovaností. Nechybí primitivní údery, stojící hlavně na exhibici výrazně vypracované muskulatury, jednoduché přestřelky, stereotypně načrtnutí hrdinové ani záporáci. Film není oproti předloze zmodernizovaný více, než je nezbytně nutné (zasazení snímku do osmdesátých let by stálo víc peněz). Sem tam se sice objeví mobilní telefon nebo modernější auto, ale zásluhou buď snahy o osmdesátkovou stylizaci nemůže být Den D vzdálenější současnému akčnímu filmu.
Prostý cinefil je na jednu stranu pobaven svéráznou poctou kultovnímu snímku a celkově Schwarzeneggerovým filmům a cítí tu radost tvůrců, kteří na poměry své domoviny aplikovali jeden z nejznámějších hollywoodských akčních nářezů. Na druhé straně si klade otázku, co více mu téměř totožná forma vyprávění u filmu, který už vlastně viděl, může přinést?
Na otázku samozřejmě odpověď existuje – je to právě ona situovanost arnoldovského hrdiny a jeho osmdesátkového, víceméně bezstarostného akčního dobrodružství do prostředí současného Ruska. To, že se film vztahuje právě k Rusku, nikoli opět k Americe či k nějaké smyšlené zemi, nám film dá najevo při jedné z prvních scén. Je jí společná snídaně Ivana a jeho dcery. V původním filmu mluvil hlavní hrdina Matrix se svou dcerou o současných hudebních trendech. Ivan sleduje se svou dcerou Tarkovského Solaris a hovoří s ní o artfilmech.
Tím se dostáváme k otázce, jak bude film hodnotit divák, který není obeznámený s ruskou kulturní mentalitou, poměry a společenskými problémy. Na to je už složitější odpovědět, nicméně rýpnutí do vlastních společenských poměrů film podává (opět po vzoru osmdesátkových filmů) dost srozumitelně – hlavní padouch, obchodující se zbraněmi, chce v Rusku provést mocenský puč. Policie, členové ochranek a jiné pořádkové síly se vyznačují naprostou neschopností, nezřídka i sklonem ke krádežím. Výsadkáři a celkově ruští vojáci jsou samozřejmě machři. Ivan se v závěrečném souboji s bývalým parťákem válí v nádrži s kaviárem, symbolem ruského luxusu. Český divák tedy může pochopit, že ve světě tvůrců Dne D jsou poměry v Rusku dost nešťastné, vždyť kdejaký oligarcha se může rozhodnout zabít prezidenta, zbraně se dají koupit třeba i v řeznictví, policie je neschopná a její příslušníci spíš zastřelí sebe, než zločince, a členové ochranek jsou nekompetentní idioti, kteří u svého zaměstnavatele nezřídka kradou. A pokud tímto systémem chcete bez úhony projít a dokázat v něm něco většího, musíte být ruským ekvivalentem Arnolda Schwarzeneggera s výcvikem elitních výsadkářů. Jak však zhodnotit přístup tvůrců filmu k vlastní sociální kritice? Přistoupili k ní s jednoduchostí vlastní osmdesátkovému hollywoodskému stylu, ve kterém se film nese, což jím lze připsat jedině k dobru.
Je tedy Den D spíše dobrým, nebo špatným filmem? Jisté je, že to není inteligentní film. To ale nebylo téměř nic, co natočil Arnold, Komando nevyjímaje. Není to lepší, než původní Komando. To při způsobu, jaký si tvůrci zvolili, nakonec ani nejde. Film je více poctou originálu, než regulérním remakem. Je tu ta zábavnost, plynoucí ze zasazení děje Komanda do ruského prostředí, a ujetý humor. Stačí to na dobrý film? Určitě to stačí na slušný film, který na odpoledne pobaví především tím, jak nakládá s původní látkou i společenským kontextem.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Michail Porečenkov
Hrají: Michail Porečenkov, Alexandra Ursuljak, Varvara Porečenkova, Sergej Bludov, Konstantin Isajev, Sergej Sosnovskij, Boris Polunin, Maxim Drozd, Michail Truchin, Michail Vodzumi
