Dětská hra (Child’s Play) – Jak má vypadat remake – recenze

Natáčení remaků není historicky nic nového, a některé z nich dokonce platí za filmovou klasiku. Nejlépe si přitom vždy vedly remaky, které mají se svou předlohou pramálo společného a látku pojaly zcela po svém. Poslední dobou je ale se slovem remake spojeno tolik iracionálního odporu, že nové verze mají prohráno ještě před premiérou. V případě nové Dětské hry je to škoda, protože patří právě k těm filmům, které se ke své předloze hlásí pouze v nezbytném minimu a vytvářejí vlastní pojetí jen těžko srovnatelné s předlohou. Z příběhu o umírajícím vraždícím mágovi, který svou duši přenese do plastové panenky a pokračuje v zabíjení, toho moc nezbylo. Pryč jsou motivy voodoo, pryč je animatronická dětská panenka s mluvou pouličního gangstera, zmizel i dojem hrůzy z toho, že na postavy mluví zlomyslný neživý předmět.

Nová Dětská hra absolutně není původní Dětskou hrou a nový Chucky vůbec není starý Chucky. Díky Bohu. Je to situační černá sci-fi komedie o hrozbě nových technologií, což je momentálně jeden z nejpopulárnějších současných strašáků. U Dětské hry je téma obohacené o ten rozměr, že hlavním padouchem zde není sama technologie nebo intrikující korporace, která ji vyrábí, ale zlomyslní dělníci a neopatrní uživatelé, kteří jsou tak nepřáteli sami sobě. Příběh začíná ve vietnamské výrobně panenek s umělou inteligencí, které slouží jako domácí sluhové i jako náhradní kámoši pro děti. Poté, co ho arogantní šéf vyhodí, se zhrzený programátor rozhodne vypnout u jedné z panenek bezpečnostní protokoly a vzít si život. První rozumný uživatel na první pohled znepokojivý model reklamuje v obchodě, nicméně špatně placená pokladní v tom spatří příležitost mít jednu vyřazenou mechanickou panenku zadarmo a odnese si ji jako dárek pro svého pubertálního syna Andyho, jenž si těžko zvyká v novém městě. Zpočátku vytvoří skvělou kamarádskou dvojku. Ale jen do doby, než si Andy najde skutečné kamarády. To se robotovi bez bezpečnostních protokolů nelíbí.

Nová Dětská hra úplně vypustila magické motivy, tolik populární na konci 20. století, a přesouvá se k problému, který trápí současnou generaci. Konkrétně k hrozbě nových technologií a nejasnostem v otázce umělé inteligence. U postupného přerodu milé a nápomocné, třebaže nepříliš funkční a neohrabané panenky v běsnící monstrum si nelze nevzpomenout na skutečný případ chatovacího robota od Microsoftu z roku 2016. Ten se učil reagovat a samostatně komunikovat na základě vlastního studia diskuzních fór. Díky tomu byly jeho komentáře plné sexismu, rasismu a vůbec dalších nepěkných věcí, díky čemuž ho Microsoft musel stáhnout. Chucky v nové Dětské hře funguje podobně. Všechny vraždy, které spáchá, vykoná na základě toho, co se naučí od Andyho a jeho nových přátel.

Kauzalita vší té brutality nás tak nevede přímo k tomu, že umělá inteligence je zlo, ale spíš k tomu, že člověk není schopný umělou inteligenci správně „vychovat“. Film ale přesto nepůsobí jako varovná agitka. Celou tu obavu ze zvládnutí umělé inteligence film nechává v rovině podtextu, zatímco v rovině textu je to komediální horor o partě děcek, která se musí popasovat s vraždící panenkou. Tvůrci zvolili cestu situační komedie, tedy sledu epizod, kdy postavy řeší jednotlivé problémy s Chuckym.

Každá z těch epizod má trochu jiný tón. Ať už jde o zprvu nevinné vystrašení otčíma zahrané jako rozpustilá komedie, Chuckyho pochybení u sledování Texaského masakru motorovou pilou pojaté jako smutný pokus zapadnout mezi lidské kamarády nebo sekvence, kdy se parta dětí musí nepozorovaně zbavit části lidského těla, což je vyloženě černá komedie. Celý sled epizod je jako cesta s jednotlivými zastávkami, kde vidíme Chuckyho v různých fázích jeho vývoje. Začíná jako zmatený, ale přátelský robot, pokračuje coby nešťastná figura, neschopná zapadnout v lidském světě, a končí jako sériový a posléze masový vrah. Kdo jiný by měl umělou inteligenci provádět po téhle cestě než parta dětí, které samy o sobě nemají úplně jasno ve správném a špatném? Film jako celek díky epizodickému pojetí přechází mezi thrillerem, komedií, sci-fi a hororem o skupině dospívajících, čímž následuje trend, jenž nakopl seriál Stranger Things a nové zpracování hororu TO. A působí to soudržně. Je škoda, že Dětská hra nejspíš skončí jako jeden z těch remaků, na které si pár měsíců po premiéře skoro nikdo nevzpomene. Patří k těm reimaginacím, jež nejen upgradují původní látku do současných problémů, ale dokáží překopat základní premisu tak, že se s původní látkou nedá srovnávat a funguje jako samostatný počin. Smutnou možností je, že pokud by film nebyl nijak provázán se zavedenou značkou a stal by se úplně jiným příběhem s úplně jinou vraždící pannou, možná by se dočkal vřelejšího přijetí. Remaky slavných filmů ale často podléhají divácké kritice už jen proto, že jsou remaky slavných filmů.

90 %

CSFD  IMDb Kinobox.cz

Srpen 23, 2019

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *