Do selhání – Epizodický formát na malém prostoru
Jak moc musí být jedinec dospělý, aby měl nárok na delší vztah? Tuto otázku si pravděpodobně klade krátký film Do selhání Martina Tyburce. Film zachycuje jeden den v jistém fitku, kde na toto téma uvažují tři postavy. Léňa se musí vystěhovat z bytu kvůli matčině novému příteli a jediné východisko vidí v novém vztahu. Drtikol se oženil, ale bojí se to říct svému trenérovi, emočně nedospělému Ludvíkovi. Ten zase přemýšlí o tom, že by se měl usadit.
Film Do selhání zdánlivě není jednoduché uchopit, protože nenechá svého diváka sledovat jednu stopu. Třebaže jsou všechny motivy tematicky provázané, paradoxně mezi nimi neexistuje téměř žádná kauzální souvztažnost. Každá z postav má vlastní cíle a motivace, ale místo toho, aby se doplňovaly souběžně s postupem příběhu, jen jedna druhou střídají. Film totiž klame tím, co se zdá být jako hlavní zápletka, protože neustále střídá perspektivu svých postav a mění téma. Do selhání tak představuje spíše epizodické vyprávění, přičemž každá z epizod představí jednotlivě každou postavu a její situaci, aby je všechny v závěru seskládal v rámci jednoho jednotícího vyvrcholení.
Potud snímek dokáže překvapit. O něco méně to dokáže pomocí vizuálních gagů a vtipných dialogů, stavících hlavně na prvoplánových hláškách. Hlavní síla filmu je udržet napětí v tom, k jakému konci spěje, což funguje právě při častém střídání perspektiv; pak se těžko předvídá, k čemu spěje film jako celek. Z hlediska struktury děje je Do selhání pozoruhodný film, a bylo zajímavé vidět tímto způsobem vidět film v celovečerní formě. Premiéra film je 19.9. 2021, více o ní se dozvíte zde:
https://www.premierecinemas.cz/akce/premiera-do-selhani/?fbclid=IwAR3ynMcJRFPzTIiBoig23eDBNtu8Rbf2_MwKoTfO0pFRQT8XhYTVWQnOX9Y.
