Drákula: Neznámá legenda (Dracula Untold) – Mezi superhrdinou a monstrem – recenze
V kinech od: 16. října 2014
Rozsáhlé franšízy o několika na sobě zdánlivě nezávisejících, avšak navzájem se prolínajících blockbusterech se stávají stále častěji vyhledávaným trendem, ke kterému se velká studia uchylují. Začal s tím Marvel, jenž na poli celovečerních filmů i televizních seriálů rozjel monstrózní franšízu Marvel Cinematic Universe. O totéž se pokouší studio DC Comics, plánující oživení slavného superhrdinského týmu Justice League a rádo by se pokusilo i studio Sony, které střídavě ohlašuje a popírá další filmy ze světa Amazing Spider-Mana. Na tento trend se rozhodlo navázat vedení studia Universal, jež se proslavilo mimo jiné sérií adaptací stěžejních děl hororové literatury ve třicátých letech.
Jsou to právě postavy z těchto filmů, které se v Universalu rozhodli vzkřísit v jedné sérii – Dracula, Mumie, Frankenstein či Vlkodlak. Studio nedávno oznámilo, že snímek Drákula: Neznámá legenda byl do počínající franšízy dodatečně zařazen (a bylo nutné kvůli tomu přetočit závěrečnou scénu). Nový Drákula tak místo plánované nové Mumie nakonec otvírá další pokus o zařazení se do určitého trendu. A to je pro film s potenciálem oddechového braku poměrně nezanedbatelná zodpovědnost. Marvel začal svou sérii Iron Manem, ukazujícím asociálního, egoistického superhrdinu posedlého prací. Hravostí se stereotypy, soustředěním se více na hrdinovu psychologii, než na zápletku samotnou a celkovým pojetím superhrdiny tolik odlišného od zažitých představ, byl udán poněkud nekonvenční tón celé franšízy. Film studia DC Comics, Muž z oceli, nabídl zvýraznění paralely Supermana s Ježíšem a nastartování série jako epické ságy o ustavování světa superhrdinů. Oba tyto snímky nabídly určitou, dosud nepředloženou variaci superhrdinů, neboli postav, spadajících do jejich žánrového kánonu. Drákula: Neznámá legenda se pokouší o totéž.
Přináší nový koncept známé postavy, fungující v kontrastu se zažitými stereotypy stran Draculy jako takového. Zrod monstra jede podle osvědčené universalovské šablony. Universalovská monstra (s výjimkou Draculy) jsou vesměs tragické postavy, které páchají zlo pod vlivem vyvržení ze společnosti, jehož se zřídkakdy dočkají vlastní vinou (snad s výjimkou Neviditelného muže, který si zaviní vlastní šílenství). Drákula: Neznámá legenda se snaží o totéž. Vytvořit obraz muže, jenž se snaží dosáhnout něčeho velkolepého a skončí jako nenáviděné monstrum. Tentokrát je tento vzorec obohacen o prvky superhrdinského komiksu.
Dracula byl už v popkultuře představen jako vypočítavé monstrum (první Nosferatu, původní universalovský Dracula), vypočítavé, leč posmutnělé monstrum (druhý Nosferatu, Dracula 2000), rozervaný romantik (Dracula Francise Forda Coppoly, Dracula – Milostný příběh, bizarní český muzikál Dracula) či v podstatě neškodná komická figurka (seriál Teta, Hotel Transylvánia). Jako superhrdina, který páchá zlo v zájmu ochrany svého knížectví, je uveden až nyní. Na začátku filmu jej poznáváme jako knížete Vlada III., známého též jako Vlad Narážeč, který se téměř smířil s nadvládou tureckého sultána Mehmeda a v současnosti se věnuje nudným státním povinnostem, rodině a vzpomínkám na kruté válčení po Mehmedově boku. Sultán se však rozhodne zrekrutovat část transylvánské dětské populace do své armády, a to včetně Vladova syna. Protože Vlad ví, že proti turecké armádě neobstojí, navštíví v přilehlé jeskyni dlícího upíra a vyjedná s ním „dočasnou“ upíří přeměnu. Což znamená, že pokud se Vlad vydrží tři dny nenakrmit lidskou krví, promění se opět v člověka.
Koncept Draculy-hrdiny je obohacující pouze v rámci znalosti stereotypů kolem Draculy, ale to je zcela v pořádku. Výjimečnost, kterou přinesl Iron Man, funguje rovněž pouze natolik, kolik superhrdinských příběhů známe. Problém je, že nic novějšího, než koncept samotné postavy, nový Drákula nepřináší. Vyprávění jde přesně tím směrem, který čekáme – Vlad bojuje s abstinencí, jeho lid neví, zda ho chápat jako hrdinu či jako monstrum, nadchází závěrečná bitva a boss-fight s Mehmedem… koncept Draculy-hrdiny není pořádně využit ani ve vyprávění. Vlad (potažmo jeho syn) na začátku naznačuje rozpor mezi hrdinou a monstrem, což byl zřejmě směr, kterým se měl snímek ubírat. Jenže nic takového se nestane. Vlad se v upíří podobě dopustí několika záchranných akcí, na nichž je nejmonstróznější to, že při nich cení tesáky a umře spousta vojáků (což je v bitvě docela běžné a ve středověku to nebylo ani příliš monstrózní). Hrdinova vnitřní dilemata jsou srovnatelná s dilematy tuctovějších superhrdinů. Vyprávění by se těžko mohlo vyvíjet jinak, kdyby místo Draculy ochraňoval pasivní a nevděčné venkovany (pre-nolanovský )Batman či Spider-Man. Mohli bychom si být úplně stejně jisti hrdinovým zrodem, zvraty i vyvrcholením.
Film se snaží prodat sám sebe jako konflikt monstra a hrdiny. V hlavní postavě se ale tyto dva aspekty nespojují. Vlad podle potřeby přepíná mezi hrdinou (kterým je skoro pořád) a monstrem (kterým se málem stane při souloži a poté, co ho chce rozzuřený dav upálit), ale nikdy plně nevyužije tento nabízený rozpor. Temná stránka hrdinského upíra je téměř srovnatelná s temnou stránkou zmíněného Batmana. Přes zajímavý nápad zkombinovat prvky dvou různých typů postav je snímek utopen v naprosté konvenčnosti, bez jakékoli přidané hodnoty. Podobná franšíza by si zasloužila nápaditější start, který by mohl navnadit na další části. Dracula: Neznámá legenda je bohužel jen příslibem lehce obohaceného braku.
Hodnocení autora:[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Gary Shore
Scénář: Matt Sazama, Burk Sharpless
Kamera: John Schwartzman
Hudba: Ramin Djawadi
Hrají: Luke Evans, Dominic Cooper, Sarah Gadon, Samantha Barks, Zach McGowan, Charlie Cox, Paul Kaye, Art Parkinson, Charles Dance, Dilan Gwyn, William Houston, Ronan Vibert, Noah Huntley, Thor Kristjansson, Ferdinand Kingsley, Arkie Reece
