Frank – Nezávislý film závislý na Hollywoodu – recenze

V kinech od: 6. listopadu 2014

Jaký je rozdíl mezi slávou a uměleckým záměrem? Žijeme v době médií, které nás kontrolují? Je tvůrčí genialita vykoupena mizivým zájmem diváckých mas a nepochopením sděleného? Tyto a další otázky celkem explicitně rozvíjí režisér Lenny Abrahamson podle scénáře, jenž je silně inspirován skutečným příběhem Franka Sidebottoma. Ten je ve filmu zastoupen Michaelem Fassbenderem a bezesporu v něm hraje důležitou roli. Film se sice jmenuje Frank, ale hlavní postavou je Jon Burroughs – obyčejný mladík s obyčejnými sny, který zkrátka chce prorazit vlastní hudbou a co je nejdůležitější – je zde proto, aby se s ním mohl divák identifikovat. Proč? Protože na začátku filmu Jon shodou okolností narazí na hudební skupinu Soronprfbs, která nutně shání klávesáka na večerní vystoupení. Slovo dá slovo a o pár okamžiků stojí Jon na pódiu.
Frank

Úžas z nefalšované tvůrčí svobody a pódiové volnosti se přenáší úspěšně i na diváka a společně s Jonem strávíme hodinku a půl s jeho novou hudební partou, které šéfuje Frank – hudební génius, jenž se skrývá za velkou papírovou hlavou. Prvotní sympatie a nadšení z nového impulsu (pro obě strany) však nabyde rychlého konce, když se zbytek kapely s Jonem jak hudebně, tak i lidsky diametrálně rozchází. Soronprfbs se rozhodnou natáčet CD daleko od civilizace a odlišnosti jednotlivých členů začínají nabírat na dramatičnosti. Veškeré dění ve filmu má dvě stránky – komickou a tragickou. Obé spolu pravidelně komunikuje a divákovi dává jasně najevo, že Frank se má brát s určitým nadhledem a cynismem (tedy hlediskem Jona), ale zároveň se má o jasně vyřčených či naznačených tématech a problémech hlouběji uvažovat. Frankovi tato poloha svědčí pouze do té chvíle, kdyje jasné, že se jedná o vykalkulovaný sled událostí, které vedou k dramatickým momentům. Když jsme tedy v jedné scéně svědky sebevraždy, v další scéně se tento akt shodí rozprášením „popelu“. Frankův útěk je také spíše vystřižen z grotesky a tak bychom mohli pokračovat dál. Frank tedy mnohem více funguje jako komedie než jako drama o vážných věcech s vážnou tváří mající nálepku nezávislého těžkého filmu. Naopak, Frank je velmi přístupný film s hereckými hvězdami (Fassbender, Gyllenhaalová, Gleeson) a od řadové hollywoodské produkce se liší akorát netradičním tématem.

Undergroundová alternativní hudební skupina je jako stvořená pro film podobného ražení – tedy festivalový, nemainstreamový. Na začátku načrtnuté otázky se linou celým filmem a je zde jasně definovaný svět  Jona Burroughse, který chce narvané sály, publicitu, slávu; a svět skupiny Soronprfbs, jež na nějaké úspěchy dlabe. Frank se najednou ocitá uprostřed těchto světů a konflikt je nevyhnutelný. K prvnímu případu: Jon se po dobu celého filmu svěřuje skrze Twitter a Youtube ohledně své práce ve skupině a přistoupí na falešnou iluzi, že okolní svět skutečně nějaký hudební soubor zajímá. Jak už to tak bývá, zajímá ho pouze absurdnost jednotlivých členů. K druhému případu: Frank a jeho spolukapelníci jsou velice křehké osoby s narušenou psychikou a jejich tvorba evokující jen pouhý sled různých zvuků, skřeků a hypnotických kulis jim dodává rovnováhu a funguje jako určitý druh terapie. Jsou za takovou možnost šťastní a okolí je vůbec nezajímá.

Vše bohužel působí strojeně, načančaně, upraveně. Frank je tím typem filmu, který se snaží působit nezávisle a „indie“, ale je z něho cítit precizní hollywoodské řemeslo a vyprávění. Postavy pro svou jinakost nejsou vykresleny příliš dopodrobna a samozřejmě největší auru tajemna má kolem sebe frontman Frank. V tomto směru se povedl závěr (míněna scéna ještě před opětovným shledáním), který boří zažité mýty a konvence. Jinak je však Frank nalajnovaná tragikomedie, která překvapí maximálně nějakým dobrým vtipem či absurdní situací, ale v zákrutách příběhu a jeho charakterech nikoliv. A je to škoda, potenciál tu rozhodně byl.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Velká Británie, 2014, 95 min
Režie:
Lenny Abrahamson
Scénář: Jon Ronson, Peter Straughan
Kamera: James Mather
Hudba: Stephen Rennicks
Hrají: Michael Fassbender, Maggie Gyllenhaal, Domhnall Gleeson, Tess Harper, Scoot McNairy, Hayley Derryberry, Matthew Page, Travis Hammer, François Civil, Mark Huberman

Listopad 10, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *