Frank – Nezávislý film závislý na Hollywoodu – recenze
V kinech od: 6. listopadu 2014
Jaký je rozdíl mezi slávou a uměleckým záměrem? Žijeme v době médií, které nás kontrolují? Je tvůrčí genialita vykoupena mizivým zájmem diváckých mas a nepochopením sděleného? Tyto a další otázky celkem explicitně rozvíjí režisér Lenny Abrahamson podle scénáře, jenž je silně inspirován skutečným příběhem Franka Sidebottoma. Ten je ve filmu zastoupen Michaelem Fassbenderem a bezesporu v něm hraje důležitou roli. Film se sice jmenuje Frank, ale hlavní postavou je Jon Burroughs – obyčejný mladík s obyčejnými sny, který zkrátka chce prorazit vlastní hudbou a co je nejdůležitější – je zde proto, aby se s ním mohl divák identifikovat. Proč? Protože na začátku filmu Jon shodou okolností narazí na hudební skupinu Soronprfbs, která nutně shání klávesáka na večerní vystoupení. Slovo dá slovo a o pár okamžiků stojí Jon na pódiu.
Úžas z nefalšované tvůrčí svobody a pódiové volnosti se přenáší úspěšně i na diváka a společně s Jonem strávíme hodinku a půl s jeho novou hudební partou, které šéfuje Frank – hudební génius, jenž se skrývá za velkou papírovou hlavou. Prvotní sympatie a nadšení z nového impulsu (pro obě strany) však nabyde rychlého konce, když se zbytek kapely s Jonem jak hudebně, tak i lidsky diametrálně rozchází. Soronprfbs se rozhodnou natáčet CD daleko od civilizace a odlišnosti jednotlivých členů začínají nabírat na dramatičnosti. Veškeré dění ve filmu má dvě stránky – komickou a tragickou. Obé spolu pravidelně komunikuje a divákovi dává jasně najevo, že Frank se má brát s určitým nadhledem a cynismem (tedy hlediskem Jona), ale zároveň se má o jasně vyřčených či naznačených tématech a problémech hlouběji uvažovat. Frankovi tato poloha svědčí pouze do té chvíle, kdyje jasné, že se jedná o vykalkulovaný sled událostí, které vedou k dramatickým momentům. Když jsme tedy v jedné scéně svědky sebevraždy, v další scéně se tento akt shodí rozprášením „popelu“. Frankův útěk je také spíše vystřižen z grotesky a tak bychom mohli pokračovat dál. Frank tedy mnohem více funguje jako komedie než jako drama o vážných věcech s vážnou tváří mající nálepku nezávislého těžkého filmu. Naopak, Frank je velmi přístupný film s hereckými hvězdami (Fassbender, Gyllenhaalová, Gleeson) a od řadové hollywoodské produkce se liší akorát netradičním tématem.
Undergroundová alternativní hudební skupina je jako stvořená pro film podobného ražení – tedy festivalový, nemainstreamový. Na začátku načrtnuté otázky se linou celým filmem a je zde jasně definovaný svět Jona Burroughse, který chce narvané sály, publicitu, slávu; a svět skupiny Soronprfbs, jež na nějaké úspěchy dlabe. Frank se najednou ocitá uprostřed těchto světů a konflikt je nevyhnutelný. K prvnímu případu: Jon se po dobu celého filmu svěřuje skrze Twitter a Youtube ohledně své práce ve skupině a přistoupí na falešnou iluzi, že okolní svět skutečně nějaký hudební soubor zajímá. Jak už to tak bývá, zajímá ho pouze absurdnost jednotlivých členů. K druhému případu: Frank a jeho spolukapelníci jsou velice křehké osoby s narušenou psychikou a jejich tvorba evokující jen pouhý sled různých zvuků, skřeků a hypnotických kulis jim dodává rovnováhu a funguje jako určitý druh terapie. Jsou za takovou možnost šťastní a okolí je vůbec nezajímá.
Vše bohužel působí strojeně, načančaně, upraveně. Frank je tím typem filmu, který se snaží působit nezávisle a „indie“, ale je z něho cítit precizní hollywoodské řemeslo a vyprávění. Postavy pro svou jinakost nejsou vykresleny příliš dopodrobna a samozřejmě největší auru tajemna má kolem sebe frontman Frank. V tomto směru se povedl závěr (míněna scéna ještě před opětovným shledáním), který boří zažité mýty a konvence. Jinak je však Frank nalajnovaná tragikomedie, která překvapí maximálně nějakým dobrým vtipem či absurdní situací, ale v zákrutách příběhu a jeho charakterech nikoliv. A je to škoda, potenciál tu rozhodně byl.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Lenny Abrahamson
Scénář: Jon Ronson, Peter Straughan
Kamera: James Mather
Hudba: Stephen Rennicks
Hrají: Michael Fassbender, Maggie Gyllenhaal, Domhnall Gleeson, Tess Harper, Scoot McNairy, Hayley Derryberry, Matthew Page, Travis Hammer, François Civil, Mark Huberman
Latest posts by Radek Neuman (see all)
- TOP 10 neznámých herců - 12.12.2014
- Frank – Nezávislý film závislý na Hollywoodu – recenze - 10.11.2014
- Out of the Furnace – Nemastné drama s neslanou zápletkou – Mimo kino - 28.7.2014