Halloween (2018) – Michael Myers se nemohl vrátit ve větším stylu.
Slavná filmová série se konečně zase vrátila k přepisování pravidel, které před lety sama napsala.
Pokračování kultovního Halloweenu je skoro nepočítaně, a vzhledem k tomu, že skoro každé z nich představuje vlastní alternativní kontinuitu, není lehké se v tom vyznat. V tom vám může pomoci například tohle video. Abyste si ale užili nový Halloween, stačí vám vidět pouze ten první, protože nejnovější pokračování ignoruje vše, co vzniklo od jedničky dál. Ve zkratce – Laurie Strode (Jamie Lee Curtis) už není Michaelova ztracená sestra a veškeré její trauma plyne z té jediné noci, kdy psychopat a ztělesněné zlo Michael Myers uprchl. Laurie se od té doby připravuje na jeho návrat a zbytek svého života zasvětila výcviku se zbraněmi a konstruování promyšlených pastí. A jak se ukáže, její obavy nebyly zdaleka liché.
Mlčenlivý zabiják není zdaleka jediný hororový padouch, který se po letech vrátil do kin v těžké pozici. Ale zatímco Freddy Krueger dost riskoval přeobsazením kultovní postavy a Jason Voorhees z Pátku třináctého se vydal cestou zapomenutelných hororů točených nudným režijním stylem mladých videoklipařů, Myers už za sebou pár filmových návratů měl. A tak šel do kin s rizikem, že bude srovnáván nejen s Carpenterovým nedostižným originálem, ale i s Halloweenem H20 a rebootem Roba Zombieho z roku 2007. Naštěstí nový Halloween obstál před všemi třemi snímky.
V první řadě je třeba vyjasnit, že i přes zdánlivou podobnost zápletky není nový Halloween vůbec jako H20. Ten zobrazoval hrdinku prvních dvou filmů Laurie jako oběť, která je 20 let života na útěku a nakonec si uvědomí, že se svému bratrovi musí postavit. Laurie z nového Halloweenu, který ignoruje všechny filmy od prvního dílu (a tudíž Laurie a Michael už nejsou sourozenci), je zestárlá bojovnice, která má stejnou chuť zabít Michaela, jako měl Michael chuť zabít ji. Protože film nerespektuje to divné sourozenecké pouto, Michael ani nevnímá Laurie jako svou primární oběť a vlastně není ani jasné, jestli si ji vůbec pamatuje. Už nejde po konkrétních lidech, je to zase ten náhodný generátor vražd, jako v prvním filmu.
S tím se pojí srovnání se Zombieho remaky. Zombie se snažil dát Michaelovi psychologické pozadí, trochu ho polidštit, což neodvratně vedlo k tomu, že mu vzal auru nepochopitelného zla v lidské podobě. Díky tomu se z populárního padoucha stal duševně zhroucený obr plný vzteku, který si svá traumata vybíjel na svých obětech. A to tak, že nepřestal, dokud z obětí nebyla kaluž. Michael z nového Halloweenu se vrátil k tomu chladnokrevnému a vypočítavému vrahovi, který zabíjí čistě kvůli zabíjení samotnému – chladně, pragmaticky, efektivně a často dost kreativně.
Tvůrci si naštěstí uvědomili, že Michaelovy vraždy jsou tím, na co divák čeká, a tak si na každé z nich dali pořádně záležet. Každá scéna, kdy Michael někoho zabíjí, je skvěle vypointovaná a zapamatovatelná. Nejde o rozmanitý výběr zbraní, nebo čím dál intenzivnější gore fest, ale i o vynalézavost, s jakou je ve scénách budováno napětí a střídání perspektiv. Film se nespokojí jen s momenty, kdy postavy pomalu jde dlouhou tmavou chodbou s voláním „Marku, tohle není vtipný!“ a následnou lekačkou. Někdy postava uvidí Michaela ve stínech a v domnění, že je to soused odvedle, se s ním nevázaně pustí do řeči. Někdy ho uvidíme my v zadním plánu, jak se plíží za svou nic netušící obětí, což je mimochodem skvělý odkaz na první díl, kdy Michael projíždí autem za zády nic netušícího Loomise. A jindy sledujeme scénu přímo z perspektivy Michaela, který prochází domem a zabíjí, na co přijde.
U většiny vražd se předtím důkladně seznámíme s postavami, každá scéna, kdy Michael někoho zamorduje, je takový mikropříběh sám o sobě. Každá postava je navíc vykreslena v co nejpozitivnějším světle, tvůrci se vážně snaží, aby divákovi na postavě záleželo. Funguje tak lépe, že se o ně bojí a dokonce je trochu smutné, když umřou, což je u slasheru nebývalé.
Propracované postavy jsou koneckonců zásadním prvkem filmu. V souladu s normami klasického Hollywoodu sledujeme ve filmu dvě roviny. Jedna se soustředí na Michaelovo řádění v městečku Haddonfield a snahu hlavních postav mu zamezit. Po vzoru jedničky se štěpí dál a střídavě film sledujeme z perspektivy šerifa Hawkinse, jenž se snaží vraha dopadnout, Laurie, lovící Michaela po vlastní ose, a Lauriiny vnučky Allyson, která chce jen zažít kvalitní sváteční mejdan. Druhá rovina je právě linie vztahů mezi hlavními postavami a znovuupevňování rodinných vazeb mezi matkou, dcerou a babičkou, a v souladu s těmi samými hollywoodskými normami může tyto vazby zpevnit pouze společný souboj s psychopatickým zabijákem. Závěrečné střetnutí patří k nejlépe natočeným hororovým scénám tohoto roku. Jak graduje vyprávění samotné, zintenzivňuje se klimaktický souboj Michaela a Laurie, kteří se navzájem trumfují hlavně v taktice. Halloween nejvíc triumfuje tím, jak moc se ustáleným hororovým konvencím vzpírá. Téměř každá postava reprezentuje typickou slasherovskou postavu a téměř každá z nich jedná v rozporu s tím, jak by jednala v jiném slasheru. Koneckonců, jako pokračování filmu, který tato pravidla napsal, si může dovolit je měnit.
