Henry Cavill z Rivie – Zaklínač našel svou tvář
Opět to vím sice poslední, ale stejně se musím vyjádřit k poslední zprávě o chystaném seriálu o legendárním polském zabíječi příšer.
Jak moc se druhá seriálová adaptace ságy Andrzeje Sapkowskiho Zaklínač bude držet původních knih, jestli bude tíhnout spíš k poetice videoher nebo jestli to bude prostě podobně volná temná netflixovka jako Daredevil nebo The Defenders (na scénáři pracuje Lauren Schmidt Hissrich, která je podepsaná pod oběma seriály), to se uvidí v roce 2019. Nebo v roce 2020. To ještě pořád není jisté.
Jisté je, že seriál bude mít osm epizod, což je akorát na povídkový formát prvních knih (což ale Netflix nedělá), ale nezdá se to moc na adaptaci pozdější románové pentalogie, ze které hlavně čerpaly videohry (ale je to spíš něco, co Netflix dělá). A jisté také je, kdo si zaklínače Geralta z Rivie, potulného zabijáka monster, zahraje.
Hlavní roli si střihne Henry Cavill, protože kdo jiný, než Superman a rovnocenný protivník Toma Cruise může jít po krku nadpřirozeným stvůrám. S Cavillem mám však menší problém. Ano, je vysoký, namakaný a v Mission: Impossible – Fallout prokázal, že nerudní tvrďáci mu jdou o dost líp, než superhrdinové, ale na Geralta je zkrátka příliš…hezký. Samotný zaklínač byl popisován jako drsňácký a nepříjemný typ, a když se usmál, všechny postavy okolo cítily znepokojení. Na druhou stranu, herci, kteří se typově hrubě liší od svých předloh (a vytáčejí fanoušky do červena už jen tím, že se filmu účastní), bývají v těchto rolích nejlepší, a Cavill může drsňáckou polohu zvládnout.
Zaklínač sám o sobě je hodně důležitá série. Nejde jen o skvělou akci nebo v podstatě archetypální postavu, ale zároveň o blízkost evropské lidové slovesnosti i rozšířeným pohádkám. Úplně první povídka se zaklínačem je v podstatě parafráze lidové pověsti, kterou zpracoval například sovětský horor Vij. Jiná povídka je zase dekonstrukce pohádky o Krásce a zvířeti. Mezi monstra, která hubí, patří například vodníci, strigy, nebo polednice. V podstatě přebírá modely ze západních archetypálních fantasy a přihazuje k nim prvky z evropských pověstí a pohádek. Geraltovy příběhy mají navíc sociálně-kritický či existenciální podtext, takže do příběhů typu Barbara Conana mají daleko. Můžeme věřit, že to Netflix nezmrví? Můžeme doufat.
