Hráči, hitmani a štvanci – Užití stealth prvků ve filmu – 2. část
V minulé části jsem užil příklady užití stealthu na kontrastu Collateral a Johna Wicka, přičemž jsem si odpovídal na otázku, proč jsou adaptace videoher, zejména populárního Hitmana, špatně natočené a přijímané. Vyšlo přitom najevo, že prvky této série, nazývané stealth, můžou sehrát atraktivní roli i ve filmu a není proto důvod je potlačit na úkor spektakulárních přestřelek, jak tomu u obou filmových Hitmanů bylo. V tomto článku se bude toto tvrzení dokazovat dál, skrze podrobněji pohled na film, u něhož je tato funkce hlavní dominantou. Thriller Štvanec (The Hunted, 2003, r. William Friedkin) přímo staví na splynutí postav s prostředím a na tomto principu rozvíjí i paralelismus dvou hlavních postav.
Snímek pojednává o duelu dvou mužů, armádního zabijáka a duševně narušeného dezertéra Aarona Hallama (Benicio Del Toro) a jeho bývalého učitele L.T. Bonhama (Tommy Lee Jones). Paralelismus obou přitom není dán pouze kauzálním vývojem jejich linií, ale hlavně uspořádáním mizanscény, čili pro ně typickým prostředím a kostýmy. U Hallama dominují tmavé barvy, u Bonhama především šedá a bílá. Oba přitom využívají prostředí ke stealth taktice.
Film začíná sekvencí, kdy se Hallam během válečné vřavy v Kosovu proplíží přes nepřátelské vojáky, aby zabil velitele srbské jednotky. Scéna reprezentuje dominantu celého filmu – užívání mizanscény jako prostředku umožňujícímu ukrytí a přizpůsobení vnějšího vzhledu okolí. Hallam využívá uspořádání prostoru, aby zůstal nespatřen, a to jak stran stavby okolních budov, tak i zbarvení. Ve scéně nočního útoku na město převládá černá barva s tlumeným světlem okolního ohně. Srbští vojáci jsou oděni ve vojenské zeleni, čímž jsou vymezeni jako vojáci. Masakrované obyvatelstvo má civilní oblečení, identifikující je jako…civilní obyvatelstvo. V obou případech je jejich oblečení vymezuje vůči mizanscéně jako postavy, provádějící akci na pozadí ničeného města.
Hořící město na obrázku podtrhuje utrpení rodiny, která je zároveň dominantním prvkem záběru:
Stejně dominantní jsou i vojáci, jimž devastované město v pozadí nedodává auru utrpení, ale původců zla:
Ani jedno z toho však neplatí pro Hallama. Vzhledem k jeho potřebě dostat se nepozorovaně k veliteli působí jeho kostým tak, aby s mizanscénou splýval:
Na tomto obrázku je nejvíc patrný rozdíl mezi Hallamem, stávajícím se součástí prostředí, a vojáky, kteří mu dominují. Tento záběr reprezentuje jeden z nejčastějších prvků stealth videoher – hrdina musí protivníkům zůstat skryt, byť je pouhý metr od nich.
Po úspěšném splnění úkolu má Hallam noční můry o kosovském městě a později během filmu je řečeno, že „jeho bojový stres je tak hluboký, že se stal součástí jeho povahy.“ Díky nutnosti splývat s prostředím jej samo prostředí trosek, ohně a mrtvol svým způsobem definuje.
V další scéně poznáme Hallamova bývalého mentora Bonhama, zálesáka pracujícího pro ochránce přírody. Poznáváme ho po ustavujících záběrech zasněžené divočiny v Britské Kolumbii. Bonham, jak se dozvíme později, je vyznavačem života v přírodě, v lesích, a preferuje co možná největší absenci civilizace. I jeho vzhled je přizpůsoben jak povaze, tak i prostředí, v němž žije:
Zasněžený les, šedý filtr a šedé oblečení Bonhama ukazují spjatost postavy s prostředím, kde se cítí nejlépe. S Hallamem, jehož jsme poznali v tmavém prostředí a s černým maskováním, tvoří protiklad. Kontrast pokračuje později při scénách, kdy obě postavy vedou na policejní stanici rozhovor s vyšetřovatelkou Abby (Connie Nielsen).
Hallam je v tmavém oblečení, ale světlejším než mají policisté. Jeho kabát ladí s tmavě osvětleným interiérem, opět se (na rozdíl od detektivů) stává součástí mizanscény. Oproti tomu Bonham se na dalším screenu od mizanscény odlišuje, navíc vede rozhovor s Abby ve světlejším oblečení a v osvětlenějším prostoru.
Příkladů užívané stealth techniky nalezneme více. Nejlepším příkladem je honička městem, při níž Hallam využívá své schopnosti. Hallam se vmísí do davu díky převleku za dělníka, zatímco Bonham vyčnívá.
Hallam zastává pozici ve druhém plánu, což ukazuje jeho schopnost splynout s davem, Bonham obsazuje první plán.
Při honičce Hallam využívá metod jako vmísení se do skupiny bezdomovců nebo užití deky, aby nebylo možné všimnout si jej podél rozlehlé stěny.
Taktika stealth je tedy ve filmu nejen proveditelná, ale je možné z ní dostat potřebné napětí, které mnohdy postrádají velkolepé akční scény. Právě Štvanec je příkladem toho, že prvky, užívané v oblíbených videohrách, mohou fungovat skvěle a není nutné se vydávat cestou, kterou zvolili oba filmoví Hitmani.
