Hvězdná srážka (Starcrash) – Italské Star Wars s Davidem Hasselhoffem – recenze
Není to sice tak okaté jako v případě tureckých Hvězdných válek (neboli Dünyayi Kurtaran Adam), kde tvůrci neváhali použít do svého filmu pirátské záběry z Lucasových Star Wars a podmalovat je hudbou z Indiana Jonese, ale přesto je zcela očividné, že italský režisér Luigi Cozzi (který natočil prima věci jako Upíry v Benátkách či italského Herkula a údajně po ukončení kariéry získal práci jako obsluha ve videopůjčovně Daria Argenta) se při natáčení Hvězdné srážky inspiroval Hvězdnými válkami víc než dost. Film kupříkladu začíná tím, že obraz protne obří vesmírný křižník…
V podstatě jde o to, že celé galaxii vládne hodný imperátor. Pak se objeví krutý Zarth Arn, vlastnící ničivou zbraň, se kterou začne galaxii dobývat. Imperátor vyšle průzkumnou loď (v posádce je i jeho syn – a toho hraje David Hasselhoff), ale ta je Zarthem zničena. V tu chvíli přicházejí na scénu dva pašeráci na útěku (on vypadá jako Disco Stu ze Simpsonových, ona volí apartní kostýmky, na kterých její krejčí šetřil materiálem) a jak to tak bývá, tak jsou poslední šancí na vítězství dobra nad zlem a na záchranu imperátorova syna.
Především je nutno upozornit, že ten film je strašný. Ale je strašný takovým okouzlujícím způsobem, podobně jako zmíněné turecké předělávky hollywoodských hitů nebo filmy Eda Wooda. Jinými slovy, místy je film tak nepodařený, až je zábavný. Chvílemi zas pro pobavený úsměv stačí ona příšerná naivita příběhu, ve které se původní Lucasovy nápady (světelné meče) mísí s příšernými dialogy z Cozziho pera, s lácí italských dekorací a triků a s mizernými hereckými výkony naprosto všech zúčastněných. Ale není tomu tak dostatečně často, neboť snaha o rozesmání diváka nebyla záměrem tvůrců. O to je to ale možná ještě průraznější.
Herci jsou útrpně strašní, takže se jim nelze nesmát. Hlavní hrdinka jménem Stella Star stráví polovinu filmu v úsporném oblečku, kvůli kterému museli italští kněží nutně protestovat. Každou chvíli zadeklamuje nějakou osudovou hlášku jako: „Ach, letí na nás příšery!“, nebo „Ty lumpe podrazácká!“ (přesné znění si už nepamatuji), jako by to třeba četla v nějaké knížce a po každé své větě nasadí zářivý úsměv. Její parťák jménem Akton na nějaké projevování emocí už rezignoval úplně a usmívá se neustále, takže vypadá jako chodící reklama na zubní pastu. Společnost jim dělá robot (člověk v potápěčském skafandru), který občas řekne něco srandovního (záměrně). Zarth Arn vypadá jako typický zlý záporák od první sekundy, kdy se objeví, protože se hrozivě mračí a umí se ďábelsky smát. David Hasselhoff z nich všech nakonec ještě vychází jako nejlepší herec. A imperátora hraje Christopher Plummer, ale objevuje se jen minimálně.
Film myslím končí tím, že do vesmírné lodě narazí nějaké vesmírné město, ale není to pořádně vidět. Stejně tak když na hrdiny útočí nebezpečné rudé příšery, tak ty příšery nejsou vidět a následuje dlouhý rozhovor o tom, že ty příšery byly jen iluzemi vytvořenými počítačem a že je všichni viděli jen ve své hlavě. Dvousethlavá armáda strážící nebezpečnou zbraň je znázorněna asi necelým tuctem statistů někde v jeskyni. A tak dále. Když se na ostrově amazonek (nebo co ty ženy v bikinách byly zač) začne po hrdinech ohánět dvacetimetrová robotická socha ženy s osmimetrovým mečem a skutečně je přítomna v záběru, tak to byla pro změnu příjemná vzpruha.
Příběh je samozřejmě debilní a jeho překvapivé zvraty jsou taky samozřejmě debilní (většinou jde o to, že si některá z postav uprostřed filmu najednou vzpomene, že umí předpovídat budoucnost, nebo že umí zastavovat čas a podobné maličkosti). Proti tomu opravdu nelze nic namítat. Nad podobnými věcmi totiž nesmí divák takovéhoto typu filmu přemýšlet. Zvlášť když pravděpodobně věděl už předem, s čím že má tu čest.
Když už bych měl vytknout něco opravdu zásadního, tak snad jedině to, že hlavní hrdinka od jistého momentu vymění svůj fešný outfit za mnohem méně provokativní oblečení, a že David Hasselhoff se poprvé objeví až ve dvou třetinách filmu, což je dost pozdě. Jinak je ale Hvězdná srážka docela slušnou brakovou zábavou pro fajnšmekry, kteří se hned tak něčeho nezaleknou. Ovšem pokud se pídíte po nějaké intenzivnější zábavě, u které se budete smíchy popadat za břicho, tak doporučuji raději sáhnout po něčem z turecké produkce (třeba po té jejich verzi Star Wars, neboť ta je geniální).
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]