Interstellar – Uvnitř času a vně rodiny - recenze

Interstellar – Uvnitř času a vně rodiny – recenze

Ve čtvrtek se do českých kin dostal jeden z nejočekávanějších snímků letošního ročníku – Interstellar režiséra Christophera Nolana. Dílo, které je mnohými označováno jako nová 2001: Vesmírná odysea, některými svými prvky skutečně Kubrickův opus připomíná. Nicméně jde jen o poměrně podružný motiv, který ani zdaleka nevystihuje ty nejzásadnější podněty samotného filmu. Nolan si totiž na půdorysu vesmírné cesty především důmyslně pohrává s možnostmi času ve vyprávění. A činí tak i navzdory nepříliš nápadnému stylu, který se spoléhá na osvědčené prostředky hollywoodské produkce.

V blízké budoucnosti už lidskou populaci netrápí války ani jiné konflikty, nýbrž klimatické podmínky a nejvýraznější důsledky v podobě všudypřítomného prachu a nedostatku jídla. Zatímco veškerá snaha na zemském povrchu se tak soustředí na pěstování posledních možných potravin, pod ním probíhají přípravy na případné opuštění planety. Obě tyto linie se propojí skrze hlavního hrdinu Coopera (Matthew McConaughey), bývalého pilota amerických leteckých složek, který na své farmě pěstuje kukuřici. Nevysvětlitelné gravitační anomálie v prostředí jeho domu jej však společně s jeho dcerou Murph zavedou do utajeného střediska NASA, v němž je posléze přesvědčen, aby pilotoval dlouholetou misi na teoreticky obyvatelné vzdálené světy v jiné galaxii.

V momentě, kdy Cooper společně s doktorkou Brandovou (Anne Hathaway), dalšími dvěma členy mise a vtipkujícím robotem TARSem opustí Zemi, se do té doby horizontálně uplatňovaná jednotná časová osa Cooperovy rodiny rozlomí do dvou paralelně vedených proudů s odlišnými časovými pravidly (zastoupených Cooperem/Brandovou ve vesmíru a Murph/Brandem na Zemi). Ty jsou sice stále vedeny lineárně a do jisté míry nezávisle na sobě, nicméně Nolan postupně využívá dříve nastolených vodítek, aby řídil interakci mezi liniemi i ve vertikální podobě až do závěrečného uzavření událostí. Zároveň tato interakce prochází dynamikou od pouze emocionálních momentů přes kombinaci emotivních prvků s narativním vlivem na vývoj příběhu až k čistě účelovému propojení a ucelení obou linií. Vzájemné střety těchto linií se přitom v různé míře opírají o důsledky času a jeho odlišných vlastností v obou prostorech.

Nejprve se různé plynutí času projevuje v pravděpodobně nejvypjatější sekvenci při návratu z návštěvy první planety. Cooper si zpětně pouští vzkazy z domova od staršího syna Toma a Murph a uvědomuje si, o jaké množství společně stráveného času už přišel, což umocňuje Murph svou vyčítavou zprávou. Dalším vzkazem od Murph (jehož povahu si nedovolím čtenáři vyzradit) se interakce mezi pozemskou a vesmírnou linií se posouvá více do kauzálních struktur, když výrazně ovlivňuje další vývoj snímku. Jejich závěrečné protnutí poté naplno využívá dříve nastolených impulzů a možností časových účinků pod tlakem dvou úrovní deadlinů.

Skrze tyto střety však Nolan nerozvíjí pouze linii hledání nové planety, ale výborně buduje i vývoj komplikovaného vztahu mezi samotným Cooperem a Murph až do závěrečného twistu. Atmosféra Cooperova prvního setkání s Murph prostřednictvím palubní obrazovky, která je plná hořkosti vyvolané Cooperovým odchodem, se při druhé události překlene do úplné rezignace v podobě zřeknutí svého otce a spolehnutí se výhradně na vlastní schopnosti. Přechody v emocionálních stavech, které velmi podobně fungují i ve vztahu Cooper/Brandová, umožňují Nolanovi (kromě samotné záchrany lidstva) gradovat vyprávění i na dalších úrovních.

Pečlivě vybudované vyprávění v Interstellaru a jeho účinky poté jemně zesiluje stylistická stránka filmu, která až výjimky nespoléhá na výrazné experimenty s obrazem či zvukem, nicméně brilantně využívá zažité konvence hollywoodské tvorby. Zejména při napínavých scénách z vesmíru funguje skvělá Zimmerova hudba v harmonii se střihem, zatímco kompozice kamery působí pohlcujícím dojmem u velkých celků z prostředí nových planet či vesmíru (jejichž účinek je bez ořezu ještě silnější při projekci v IMAXu). Souhra všech komponentů včetně hereckých výkonů tak působivě dotváří vynikající snímek, který se stal jedním z nejintenzivnějších letošních zážitků v kině.

CSFD IMDb Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA / Velká Británie, 2014, 169 min
Režie: Christopher Nolan
Scénář: Jonathan Nolan, Christopher Nolan
Kamera: Hoyte Van Hoytema
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Matthew McConaughey, Anne Hathaway, Wes Bentley, Jessica Chastain, Matt Damon, Mackenzie Foy, Michael Caine, Casey Affleck, John Lithgow, Ellen Burstyn, Elyes Gabel, Topher Grace, Leah Cairns, David Oyelowo, Bill Irwin, William Devane, Liam Dickinson, David Gyasi, Timothée Chalamet, Collette Wolfe