Jak jsme viděli rok 2013 – Téma
Rok 2013 je již 18 dní za námi a naše redakce má až nyní čas se za ním ohlédnout. Které filmy a seriály pro nás byly v uplynulém roce stěžejní? V tomto článku máte možnost poznat členy naší redakce a zjistit něco bližšího o jejich preferencích.
Filip Šula
Film:
Riddick (r. David Twohy)
Dlouho jsem váhal mezi třetím (vlastně šestým) filmem o Riddickovi a třetím (vlastně čtvrtým) dobrodružstvím maniodepresivního superhrdiny Iron Mana, líčeným jako terapie po 11. září a deziluze z jeho následků ve stylu klasických buddy movies. Nakonec to u mě vyhrál ve tmě vidící gauner Riddick. Snímek pozoruhodně pokračuje v tradici série, a sice střídáním žánrových a dějových vzorců. Zatímco Černočerná tma „jen“ měnila ustavené vztahy mezi postavami, Kronika temna přecházela z fantasy k „útěkářskému filmu.“ Riddick je z celé trilogie nejkomplexnější. První třetina je téměř čistá robinsonovka a sledujeme jí z pohledu Riddicka. Ve druhé, westernovější části se perspektiva přesouvá ke skupině žoldáků a Riddickovy plány a akce jsou náhle mimo naše vědění. Poslední třetina navazuje na Černočernou tmu, ale stále pokračuje ve westernovém duchu. K tomu silná dávka sebeironie (po namachrované Kronice temna vítané osvěžení) a charizmatické postavy.
Kateřina Papstová
Film:
Rivalové (Rush, r. Ron Howard)
Na rovinu přiznávám, že moc filmů jsem loni neviděla, pro samé kvalitní seriály na ně už nezbylo tolik času. Z těch, které jsme viděla, mě ale k mému překvapení nejvíce zaujali Rivalové (Rush). Ne že bych Ronu Howardovi dopředu nevěřila, když jde o biografická dramata, je to mistr ve svém žánru. Na Apollo 13 či Těžkou váhu nedám dopustit, ale Rivalové se přece jen točili kolem tématu, které mi není zas tak blízké. Ač sportovní fanoušek, závody Forumle 1 nikdy nepatřily k mým oblíbeným sportům, i když jméno Niki Lauda jsem znala už jako malá. Od Rivalů jsem tak nečekala vůbec nic a nakonec se mi dostalo filmu, který mě od prvních minut pohltil díky skvěle napsanému příběhu, který nikdy nesklouzne k patosu, ač by se to v mnoha chvílí vyloženě nabízelo, výborné atmosféře či hereckému výkonu Daniela Brühla.
Seriál:
Perníkový táta (Breaking Bad)
Snažit se vybrat nejlepší seriál mezi těmi loni odvysílanými je téměř nadlidský úkol. Jedna z nejvýživnějších televizních sezón přinesla spoustu vrcholů, ale k těm největším nepochybně patřily finálové díly jednoho z nejlepších seriálů všech dob Breaking Bad (Perníkový táta). Ve světle dokonalého zakončení seriálu bledly i mé srdcovky jako Mad Men, The Newsroom či Homeland. Konec seriálu o tom, že drogy jsou špatné a co s vámi může provést jejich výroba a distribuce, bylo stejně jako definitivní proměna Waltera White v podání úžasného Bryana Cranstona natolik dechberoucí, že se to slovy ani nedá popsat. Zvlášť vedlého mdlého zakončení Dextera je ten rozdíl ještě více patrný. Holt skončit seriál se vší parádou, to je kumšt. A Vince Gilligan se oprávněně může řadit k nejgeniálnějším scenáristům současnosti.
Martin Kos
Film:
Gravitace (Gravity, r. Alfonso Cuarón)
Nejsilnějším filmovým zážitkem v loňském roce pro mě byl počin Alfonsa Cuaróna Gravitace se Sandrou Bullock a Georgem Clooneym v hlavních rolích. Jelikož ale o Gravitaci bylo od doby uvedení v kinech napsáno víc než dost, tak jen shrnu už několikrát řečené. Výtečná stylistická stránka filmu podpořená důmyslným využitím třetího rozměru pohlcuje plně svého diváka do cesty dr. Ryan za přežitím a hravě zesiluje účinky gradující atmosféry. Její vybudování však není jen zásluhou pečlivě odvedené řemeslné stránky, nýbrž i kvalitním scénářem Cuarónova bratra Jonase, který dovedl udržet vyprávění až do strhujícího finále.
Gabriela Kristková
Film:
Lásky čas (About Time, r. Richard Curtis)
Jako vždy těžce nesu vyhlašování toho nej. Co přinesl rok s nešťastnou třináctkou na konci? Ve filmovém světě toho bylo hodně, rok 2013 byl vlastně v tomto směru šťastný a já se opět nedokážu rozhodnout, které z děl bylo to nejlepší. Nadchli mě Rivalové, Muž z oceli, Kick Ass 2, Světová válka Z, Velký Gatsby, Thor: Temný svět, první část Nymfomanky, ale ze všeho nejvíc to nakonec asi bude Lásky čas. Do kina jsem šla na komedii a odcházela dojatá, ale tohle cloumání emocemi mám ráda a oceňuji ho. Nikdo to neumí líp, než pan Curtis. Naštěstí jsem nečekala Lásku nebeskou. Kdybych ji očekávala, tak bych byla emocionálně rozervanější, než Anna Karenina. Mého Oscara za silný a uvěřitelný příběh o lásce ke všemu, co děláme, získává Lásky čas. Tadá!
Seriál:
Ve jménu vlasti (Homeland)
Má Achillova pata jde až na dřeň. Vybrat seriál? Uff. Bylo tu Ve jménu vlasti, jehož závěr jsem prožívala přímo hystericky. Byli tu Misfits – Zmetci, kteří definitivně skončili a to s grácií a bez patosu. Rudy Wade mi ale bude chybět. Světlo světa spatřila druhá série Terapie, která jest výborná. Pak je tu True Blood – Pravá krev. Čekáme na poslední sérii napnutí jako kšandy, protože zase zvraty a panebože momenty. Pak Teorie velkého třesku, která si laťku drží už jen na jednom prstíčku. A Ve službách FBI baví pořád stejně. Osobně mi moc v žaludku neleží napínání při čekání na další sérii, protože za dva dny zapomenu, co se vlastně stalo. Ale Homeland mi leží v žaludku těžce a vůbec si nedovedu představit, co se bude v další sérii odehrávat. Darwine, požehnej Homelandu, aby se z něj nestaly těhulčiny deníky. Dík.
Jaromír Franta
Film:
Velká nádhera (La Grande bellezza, r. Paolo Sorrentino)
Stylisticky vybroušená Velká nádhera Paola Sorrentina je svým způsobem paradoxním dílem: je v podstatě o ničem. Hlavní hrdina, už postarší novinář, spisovatel a také i světák a snob Jep Gambardella nehledá ani tak nový smysl života, jako spíše všezahrnující krásu: a bloudí Římem, utápí se při tom v sebeironickém odstupu a začíná pociťovat, že už nic není jako když býval mladý. Zcela zásadní a aktualizovaný Felliniovský model dostává ve Velké nádheře nových hodnot a nového výrazového vyjádření.
Jan Bílý
Film:
Walter Mitty a jeho tajný život (The Secret Life of Walter Mitty, r. Ben Stiller)
Na seznamu filmových premiér za rok 2013 jistě naleznete „lepší“ filmy než Walter Mitty a jeho tajný život. Je taky z čeho vybírat, mezi tituly jako Gravitace, Velká nádhera, Zmizení, Kapitán Phillips nebo Nymfomanka, Walter Mitty trochu zaostává.
Tak proč právě Mitty?
Protože nejvíce překvapil! Ačkoliv trailer s popěvkem z Bohemia Rapsody naznačoval lehce vyzrálejší podívanou než je u Bena Stillera zvykem, očekávání po podivínském Zoolandrovi a trapné Tropické bouři nemohlo být vysoké. Nicméně Stiller do režisérského křesla tentokrát usedl seriózněji a představil se jako mnohem vyzrálejší tvůrce, přičemž si zachoval svůj typicky výstřední smysl pro humor.
Za mě Mitty, i když je to remake ( Stejný námět v roce 1947 zpracovali Norman Z. Mcleod a Ken Englund).
Seriál:
Perníkový táta (Breaking Bad)
Ten smíšený pocit, když po pěti letech neustálého napětí z další epizody nalezne tvá oblíbená seriálová postava zaslouženého konce.
Na podzim minulého roku všichni fanoušci Perníkového táty oplakávali hořkosladký konec Waltera Whitea a jeho drogové ságy. Tvůrci seriálu včele s Vincem Gilliganem dali totiž přednost důstojnosti před chamtivostí, když středoškolskému profesorovi chemie – hlavě mezinárodního drogového kartelu dopřáli ctihodného konce bez zbytečného protahování. Breaking Bad naplno využívá potenciálu seriálového žánru a svojí dokonalou stylistickou i narativní provázaností napříč pěti sériemi vypráví epos o zrození hrdiny, který se pohybuje v šedé zóně morálky.
Filip Šára
Film:
Nejvyšší nabídka (La Migliore offerta, r. Giuseppe Tornatore)
Nejvyšší nabídka italského filmaře Giuseppa Tornatoreho nepatří k nejznámějším počinům loňského roku. Bez povšimnutí kinosály naštěstí neprošuměla, protože toto netradiční drama s prvky romance nabízí skutečně nejvyšší kvalitu. Při udílení cen je možná nespravedlivě zastíněna jiným italským kouskem, Velkou nádherou. Velká nádhera je ale tento snímek. Je to hra, hrou je i nepředvídatelný příběh. Geoffrey Rush v úloze výstředního a samotářského znalce umění, sbírajícího ženské portréty, je oscarový, ač si toho Akademie nevšimla. Nejsilnější stránkou je tajemná atmosféra, zvlášť od telefonátu ženy s žádostí o pomoc s prodejem rodinné sbírky. Nejvyšší nabídka disponuje vším, co může filmový zážitek nabídnout (včetně vizuálna). Snímek je třeba CÍTIT. Tomu napomáhají i Morriconeho melodie.
Michal Baranovič
Film:
Vše je ztraceno (All Is Lost, r. J.C. Chandor)
Delikátní jednohubka z pera vynikajícího režiséra a scenáristy J.C. Chandora, který mě překvapil již svou prvotinou Margin Call. Důraz na absolutní minimalizmus, scénář téměř beze slov, těžící z každého detailu pro vybudování naprosto perfektní atmosféry a skvostní Robert Redford v roli osamělého námořníka ztraceného v oceánu a bojujícího o holý život. K tomu fantastická dynamická kamera (vidět tohle v rozlišení 1080p je skutečně extrémně intenzivní zážitek), která vše zachycuje do nejmenších detailů, a jen mírné využití hudby k prohloubení divákovy deprese. Tak strhující vykreslení miniaturnosti člověka vůči smrtelné přírodě jsem neviděl, nu, možná ještě nikdy.
Seriál:
House of Cards
David Fincher velkolepě rozehrál tvrdou šachovou partii na šachovnici vysokých politických kruhů Bílého domu, ve kterém chladnokrevný ambiciózní kongresman Frank Underwood s tváří fantastického Kevina Spaceyho splétá svou síť machinací a intrik, dostává oponenty ze hry a překlápí figurky na svou stranu. Precizní scénář, sofistikovaná režie a skvostní herecké obsazení – Robin Wrightová dostala Zlatý Glóbus zaslouženě, skvělá je rovněž Kate Mara a nezaostávají ani ostatní – v seriálu, který vám ukáže, jak se dělá skutečná politika za kulisami nastavovanými veřejnosti.
Honza Varga
Film:
Muž z oceli (Man of Steel, r. Zack Snyder)
Vlastně jde o jediný film z loňského roku, kterému jsem dal maximální hodnocení, v těsném závěsu s Rivaly, Gravitací a Velkou nádherou s devadesáti procenty. Megalomanskému projektu prospěla spolupráce vizuálního kouzelníka Zacka Snydera a scénáristy Davida S. Goyera s Christopherem Nolanem, kteří po vzoru Temného rytíře udělali ze Supermana mnohem temnější a vyspělejší podívanou, než jakou byl retro reboot Superman se vrací Bryana Singera, vzdávající poctu původní sérii s Christopherem Reevem. Muž z oceli přinesl řadu změn k lepšímu a značnou modernizaci, která přiblížila Supermana nárokům současného publika a vedla k vytvoření akčního blockbusteru, za jaký se superhrdinská stáj DC Comics v neustálém konkurenčním boji proti postavám Marvelu opravdu nemusí stydět. Tvůrci se rozhodli přitlačit na psychologii hlavního hrdiny, vtisknout mu motivaci, traumata, krizi identity, ale i pořádnou dávku charismatu, na čemž se samozřejmě také podílel svým výkonem Henry Cavill. I ostatní herci jako Russel Crowe, Michael Shannon, Kevin Costner či Amy Adams jsou skvělí a akce pořádně adrenalinová a výbušná. To vše v dokonalém mixu napětí, emocí a filmařské dokonalosti.
Marie Barešová
Film:
Před půlnocí (Before Midnight, r. Richard Linklater)
Uplynulý rok přinesl několik skvělých a přitom velmi různorodých kinoudálostí. Vybírat mezi fascinací Velkou nádherou a Rychle a zběsile 6 je úsměvné. Obojí je dechberoucí, jen každé ze zcela jiných důvodů. Před půlnocí Richarda Linklatera neohromuje spektakulární akcí ani neexhibuje filmařskou dovedností. Působivost tohoto snímku spočívá v přesvědčivosti, jakou úsporný styl umožňuje rozvinout zdánlivě všední etudu jednoho manželství. Sto minut se divákovi dostává pod kůži analýza partnerských vztahů. Naléhavě, pravdivě, vášnivě i melancholicky, ale bez patosu či kýče. Nejsilnější zážitky zůstávají v hlavě dlouhé měsíce, vracíte se k nim a znovu a znovu je promýšlíte a vlastně donekonečna vstřebáváte. A přesně takovou nesmazatelnou stopu Před půlnocí zanechá.
Filip Koneček
Film:
Post Tenebras Lux (r. Carlos Reygadas)
Vybrat nejlepší film roku není zrovna jednoduché, tím spíše pokud jezdíte na festivaly a snažíte se zachytit všechno zajímavé, co se během dlouhých dvanácti měsíců urodí. Je tedy potřeba určitým způsobem zúžit měřítko výběru. Pokládám si tedy otázku, který film mě v minulém roce při sledování tak strhl, že jsem se zapomněl dívat na film běžným způsobem a nechal se zcela ovládnout tím, co se na mě valilo z plátna? Odpověď je v tomto případě mnohem jednoduší – jediný film, který se mnou loni v kině dělal doslova psí kusy, byl Post Tenebras Lux mexického režiséra Carlose Reygadase. Unikátní, filmařsky fascinující dílo, jehož hutné vibrace vás mohou zasáhnout pořádně hluboko – zejména pokud máte rádi filmy, které se snaží zlomit dosavadní hranice kinematografie.
Seriál:
České století (Robert Sedláček)
Naše veřejnoprávní televize loni zaujala několika snaživými projekty, z nichž nejsladším plodem byl jistě (prozatím) pětidílný seriál České století, zachycující významné okamžiky moderních českých dějin. Seriál překvapil nejen profesionální řemeslnou úrovní, ale zejména odvážným úhlem pohledu, kterým se na dějiny dívá. Nejedná se už o klasický pohled na dějinné události „zdola“, z pohledu obyčejných lidí, ale naopak optikou těch „nahoře“. Seriál tak poskytuje kýžený prostor pro možnou rozpravu díla a diváka, který se může vžít do rolí mocných mužů, tvořících dějiny a vidět všechny souvislosti v mnohem ostřejších konturách. V současné době se připravuje navazující druhá část dílů, a tak nezbývá než se zvědavostí očekávat další osvěžující várku dějin v novém balení.