Jane the Virgin: Od telenovely k oceňovanému americkému seriálu – recenze
Jane je 23, je panna a je těhotná. Rozhodně ale nedošlo k božskému zásahu – prostě ji jen doktorka při gynekologické prohlídce omylem provedla umělé oplodnění. Otcem dítěte je Rafael, shodou okolností nejenom bratr doktorky, ale také dávná platonická láska Jane. Jane je však zasnoubena se sympatickým detektivem, který vyšetřuje vraždu nejlepšího Rafaelova kamaráda. S kamarádem měla poměr Rafaelova manželka Petra. To jen tak pro začátek – vztahy jsou daleko komplikovanější a hlavních postav je také více. Telenovelu to nepřipomíná náhodou. Jane the Virgin je remake Juanina zázraku, venezuelské telenovely, která běžela i u nás (Juana la Virgen, 2002). Vytvořit americkou verzi telenovely není nic nového – v roce 2006 vznikla třeba populární Ošklivka Betty (Ugly Betty, 2006). Jane se nicméně odlišuje tím, že inspiraci telenovelou nejen přiznává, ale velmi dobře a originálně využívá. Seriál se tak stal hitem kritiků (na serveru Rotten Tomatoes má první série 100%) a v současnosti je i nominovaný na dva Zlaté glóby (pro nejlepší komediální seriál a po herečku v titulní roli Ginu Rodriguezovou).
Telenovely to mají těžké. Přestože jsou nenáročné na výrobu, vydělávají velké peníze a sleduje je množství divaček (i diváků), jsou vnímané stále jako méněcenný žánr, kterému se dá jen vysmívat. Přitom jsou důležitým žánrem a mají spoustu zajímavých konvencí. Ostatně i za všechny artové filmy z Latinské Ameriky, vděčíme právě telenovelám, které zajišťují svým exportem kinematografickou produkci daných zemí. Jane the Virgin ví, co na telenovelách funguje a v čem jsou specifické a kombinuje je s tím, co máme rádi na amerických seriálech. S čím pracuje na prvním místě je velká dávka nadsázky. Tvůrci jsou si vědomi, že námět je přepálený, že postavy prožívají šíleně komplikované příběhy, které by se v realitě stát nemohly. Místo aby se to ale snažili usměrnit, tak to naopak ještě zesílí. Seriálové postavy s chutí sledují fiktivní telenovelu s fiktivní superstar Rogeliem (kterého hraje hvězda reálných telenovel Jaime Camil). Proč to hrdinové milují? Jak říká Jane: „Líbí se mi ta myšlenka, že jsou si dva lidi souzeni“ a jak dále popisuje vypravěč: „Jane vysvětlila Michaelovi, proč muž vyznávající lásku ženě na jachtě ve sněhu při nerealistickém pozadí, je ztělesněním romantiky.“ To že příběh telenovely zní i vypadá směšně, že má seriál za hlavního hrdinu prezidenta, obsahuje směšné kostýmy a pobíhá tam leopard – to k tomu prostě patří.
Telenovely mají nadsazený styl a Jane to převzala a převedla za použití většího rozpočtu. Seriál je velmi prosvětlený (daleko světlejší než bývá u seriálů – i komediálních – z poslední doby zvykem), evokuje pohádkovou barevnost, je v něm hodně pastelových barev – sama Jane skoro pořád nosí žlutou barvu. Jako hudební podkres jsou použité výrazné kytarové motivy, které evokují Latinskou Ameriku. Nadsázka a vzdálení od realismu je patrné u využití neviditelného vypravěče, který komentuje vše, co se v seriálu děje (občas i velmi ironicky) a u přidávání nejrůznějších nápisů na obraz. Jane se tak stává velmi sebevědomým druhem vyprávění.
Co Jane the Virgin od telenovel odlišuje je samozřejmě její metráž (zatím v televizi běželo sedm padesáti minutových dílů) a hlavně způsob práce s informacemi. Zatímco telenovely předávají důležité informace divákům velmi záhy (např. kdo je otcem hlavní postavy), hrdinka se to dozvídá až po stovce epizod. Naopak Jane sice obsahuje vševědoucího vypravěče, ale postavy se informace, které nám sděluje, dozvídají krátce po nás. Jane tedy rychle zjišťuje své těhotenství, ihned to ví její rodina, Jane to okamžitě oznámí svému příteli, otec dítěte je také okamžitě osloven… Nezadržování informací je výrazné i ve srovnání s jinými americkými seriály, kde se s motivy tajemství pracuje daleko déle – i přes několik epizod. U Jane nejde o uchovávání tajemství, ale o to, jak se s jeho odhalením postavy vypořádají.
Jane the Virgin je sice nadsazenou komedií, ale zároveň se soustředí i na některé důležité otázky, které seriál velmi citlivě zpracovává (nechtěné otěhotnění, vyrovnání se s problémy, rodinné vztahy – především Jane a její matka Xiomara). Jane je skutečně silnou hrdinkou – přestože se jí stala křivda, tak zatne zuby a udělá, co je třeba. Nepláče, nelituje se, naopak k situaci často přistupuje s humorem. Pořád však – v tom nerealistickém umělém pohádkovém světě – působí opravdově. Podstatná je i z toho důvodu, že takových hrdinek jako je Jane je málo. Není přehnanou kladnou postavou, občas jedná chaoticky – ale vždy působí upřímně a zvláštním způsobem lidsky. To je velkou částí Rodriguezovou, která je vnímaná jako nový televizní talent a také oním všudypřítomným vypravěčem, jež nám pomáhá nahlédnout do nitra hrdinky.
Co je ale pro Jane the Virgin snad nejdůležitější je to, že remake zachoval hispánský původ postav a nesnažil se obsadit role bílými herci. A nejen to – postavy mluví často i španělsky, například babička Jane nepromluví ani slovo anglicky. Slovo diverzita se v současnosti ve spojitosti s televizí opakuje stále častěji a Jane se tak podařilo vytvořit skutečně diverzitní seriál. Přestože hispánci jsou velkou skupinou žijící v Americe a zapojující se do všech sfér života, v americké televizi se s nimi setkáváme minimálně. Jejich nejčastější role jsou pokojské a překupníci drog. Jane má za hlavní hrdinku studentku učitelství, která si zároveň přivydělává jako číšnice, zároveň Rafael je bohatý majitel kalifornského hotelu, jeho sestra lékařka – tak se ukazuje různorodost hispánské komunity. Protože samozřejmě ne každý člověk z Latinské Ameriky je drogový dealer.
Jane je tak chválena nejenom pro citlivý přístup k mnoha tématům ale také pro vyhýbání se stereotypům – herci nejsou běloši, hrdinka je sebevědomá mladá žena, komedie vychází z telenovel, aniž by je parodovala. Přesto ale Jane nese stereotypy směrem v náhledu na východní Evropu. V určitou chvíli totiž začne Petra s několika dalšími postavami mluvit podivně zkomoleným jazykem připomínající ruštinu, ze kterého se (za pomoci vypravěče) vyklube čeština. A samozřejmě, že linie, která se dotýká českého původu Petry je spojena s východoevropskou mafií. Spadnout do pasti stereotypů je totiž nakonec strašně lehké.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Brad Silberling
Scénář: David S. Rosenthal, Jennie Snyder
Hrají: Gina Rodriguez, Andrea Navedo, Justin Baldoni, Priscilla Barnes, Brett Dier, David Haley, Daniel Kash, Yael Grobglas, Jaime Camil, Bridget Regan
