John Wick – Na tom vyprávění vlastně zase tolik nesejde – recenze

Moderní akční film přeje hrdinům, zatíženým temnou minulostí „velkého světa“ tajných služeb/armády/organizovaného zločinu, kteří by si rádi užívali zasloužilý důchod. Na začátku vyprávění jsou však vytrženi z poklidu zločinnými živly, které úrovně onoho velkého světa zdaleka nedosahují a nemají ani tušení, koho vlastně z poklidu vytrhávají. Hrdina se pak po letech nečinnosti  vrací do akce, přičemž ohromuje jak protivníky, tak diváky svými schopnostmi a letitými zkušenosti, které aplikuje na malé, méně schopné a méně zkušené gaunery. Obvykle se sami za hrdiny nepovažují (na to je jejich minulost příliš temná) a o tom, co dělali dříve, se toho divák příliš nedozví. Do akce se vracejí díky ohrožení osoby, která si jako jediná dokázala získat (anti)hrdinovy okoralé city a ukázat mu život bez násilí, takže její záchranou/pomstou její násilné smrti vyjadřují svou potřebu po dokonalém světě, kde zádumčiví drsňáci s nepříjemným životopisem nebudou potřeba.


John-Wick-Movie (11)

Za posledních deset let diváci fandili bývalému vládnímu zabijákovi Johnu Creasymu (Muž v ohni), bývalému vojenskému policistovi Jacku Reacherovi, bývalým agentům CIA Bryanu Millsovi (série 96 hodin) a Robertu McCallovi (Equalizer) nebo bývalému kdo-ví-vlastně-čemu Johnu Smithovi (Sejmi je všechny). Samozřejmě můžeme jít v historii ještě dál, třeba k Leoneho bezejmennému pistolníkovi z „dolarové trilogie“ nebo k jeho přímému předobrazu, Kurosawovu Yojimbovi. John Wick (Keanu Reeves) mezi takové hrdiny patří. Kdysi pracoval pro ruskou mafii jako hlavní vraždič s přezdívkou Baba Jaga, po letech toho ale nechal a užíval si života po boku milované manželky. Než jeho žena podlehla těžké nemoci, stihla mu darovat štěně. Sotva k němu však Wick citově přilne, je přepaden třemi rusky hovořícími zlodějíčky, zbit a okraden o auto. Když se po brutálním přepadení probudí z bezvědomí, leží vedle něho jeho mrtvý pes. A tak naštvaný ex-zabiják opráší odložené zbraně a rozhodne se zlodějům oplatit návštěvu. A je mu úplně jedno, že vůdce party (Alfie Allen) je synem jeho bývalého šéfa, respektovaného mafiána Vigga (Michael Nyqvist). Ve jménu zabitého mazlíčka umře spousta gangsterů.

Wickova minulost přispívá k pohodlnosti diváka. Není třeba se bát o jeho osud, protože mafiáni nejsou zdaleka tak schopní, jako on. To je to, co divák akčního filmu očekává. Naplňuje šablonu jemu podobných hrdinů tak, aby posloužila tomu hlavnímu aspektu, kvůli kterému film vznikl.

8f66a95c-57b8-48b2-8f34-f37571603a08

Každý z filmů, o nichž se zmiňuji výše, má v rovině stylu něco, čím se odlišuje od těch ostatních. 96 hodin byl, slovy Radomíra D. Kokeše, akční film pohybu – tedy akční film, v němž se hrdina musí pohybovat vyprávěním a prostorem a rychle řešit právě nastalé problémy (více v Kokešově článku zde). Jack Reacher sázel na ironizaci žánrových stereotypů. Jeden ze dvou nejnovějších akčních kousků, Equalizer, cílí na pomalejší vyprávění o hodném důchodci, pomáhajícímu svému okolí, což kontrastuje s jeho násilnickou stránkou. A také vypráví o souboji dvou silných osobností na stranách dobra a zla. No a ten druhý nejnovější kousek, John Wick, se snaží svým divákům poskytnout potěšení z akce samotné, přičemž příběh zde slouží pouze jako záminka k řetězení efektních přestřelek.  Bohužel to dost odnáší vyprávění. Ne, že by bylo nutné se pozastavovat nad vachrlatostí příběhu o vysloužilém super-zabijákovi Johnu Wickovi, mstícímu se mafiánskému spratkovi za zabití psa. Snímek má nějaký příběh, protože prostě nějaký mít musí a je třeba nějak zdůvodnit ten akční nářez, kterého jsme svědky, a to je třeba respektovat. Ale i vystavění snímku na akci vyžaduje určitou zručnost a cit.

Režisér filmu Chad Stahelski se od mládí věnoval bojovým sportům a má za sebou úctyhodnou kariéru filmového kaskadéra (zastupoval například Keanu Reevese v Matrixu), takže není žádné překvapení, že akce samotná je pro něho nejdůležitější a ve výsledném filmu více než opojná. Naštvaný Wick neohroženě prostupuje podsvětí, střílí padouchy v rychlém sledu do hlavy z bezprostřední blízkosti. Pokud přitom střih zrovna zpomalí a masakr (Wick ve filmu málokdy vraždí po jednom) sledujeme v jednom záběru, začne se zběsile pohybovat alespoň kamera. Rychlost je totiž pro přestřelky v Johnu Wickovi klíčová.

john-wick

Akční scény ve filmu pracují většinou tak, že buď pomáhají rozvíjet a posouvat vyprávění (zmíněný akční film pohybu), nebo jej naopak zdržují (vyprávění se musí na chvíli zastavit, neboť hrdina musí zabít pár padouchů). V případě Johna Wicka akční scény vyprávění tvoří. Snímek vypadá v tomto ohledu jako splněný sen akčně-filmového fandy – je vlastně úplně jedno, o čem je. Na rozdíl od jiných akčních filmů, kde akce nějakým způsobem slouží vyprávění, v Johnu Wickovi je funkcí vyprávění pouze posun k další akci. Nebo to, co má vyprávění nahrazovat. Příběh (Johnovo hledání mafiánského synka, zodpovědného za smrt mazlíčka) ve filmu funguje jako kostra, na níž je tato akce navěšena. A také spousta running gagů (rezervace stolu zde dostává úplně jiný význam) a figurek, oscilujících mezi žánrovou stylizací a komičností. Zřejmě proto si nikdo nelámal hlavu s tím, že scénář je místy retardovaný, až nesmyslný (polohu přísně tajné mafiánské skrýše zná každý řadový zabiják), veškerý um tvůrců byl soustředěn na akci. Bohužel na ní nejspíš nikdo nemyslel jako na celek. John Wick totiž akci pouze řetězí, nikoli graduje. Všechny akční scény se nesou v jedné tónině a je vlastně jedno, v jakém si je pustíte pořadí, protože tvůrci si neumí ohlídat eskalaci. Přestřelky, byť jsou natočeny výborně, jsou téměř jedna jako druhá a tak nemáme pocit, že se hrdina vyprávěním posouvá k něčemu většímu, že spěje do nějakého velkolepého finále. A to skutečně velkolepé není. Je to dané jednak zmíněnou stereotypností přestřelek, jednak tím, že na Wicka nečeká žádná úctyhodná hrozba. Při závěrečné konfrontaci s hlavním záporákem si možná řeknete: „No tak už ho zabij, ať můžeme jít domů.“ A on ho skutečně zabije a vy můžete jít domů. Ničeho většího se nedočkáte. Pokud vnímáme film jako sérii na sebe nenavazujících akčních klipů, je opojnost zaručena, jednotlivé klipy si užijete. Jako odvyprávěná žánrovka snímek bohužel nefunguje.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

3.0/5

USA / Čína / Kanada, 2014, 101 min
Režie:
Chad Stahelski
Scénář: Derek Kolstad
Kamera: Jonathan Sela
Hudba: Tyler Bates, Joel J. Richard
Hrají: Keanu Reeves, Adrianne Palicki, Bridget Regan, Bridget Moynahan, Jason Isaacs, Willem Dafoe, Alfie Allen, Dean Winters, David Patrick Kelly, Michael Nyqvist, Lance Reddick, Toby Leonard Moore, Keith Jardine, Ian McShane, John Leguizamo, Daniel Bernhardt

VN:R_U [1.9.22_1171]
Hodnocení čtenářů:
Rating: 0.0/5 (0 votes cast)

2 thoughts on “John Wick – Na tom vyprávění vlastně zase tolik nesejde – recenze

  1. Pingback: 12 rozhněvaných vrahů | Obrazor

  2. Pingback: Hráči, hitmani a štvanci – Užití stealth prvků ve filmu – 1. část | Obrazor

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>