Kinematografie scvrklého Germána – Filmová výroba Třetí říše

Očekávaná Lída Baarová Filipa Renče momentálně těší, případně znechucuje diváky v kinech a nabízí vhled do vztahu české herečky s „dábelským doktorem“ (popřípadě „scvrklým Germánem“). Joseph Goebbels, říšský ministr propagandy, především významně zasáhl do kinematografie Třetí říše a určoval její výrobu.

Vše samozřejmě vzešlo z ekonomické situace v Německu, která byla značně neutěšená. Pokud chtěl Hitler udělat z Německa silný stát, který bude vládnout světu, musel se nejdříve zaměřit na pozvednutí morálky a německého národního ducha. Jedním z prvních kroků za tímto účelem bylo založení ministerstva pro populární osvětu a propagandu, v čele s Josephem Goebbelsem.
Následně bylo založeno RKK – Kulturní komora/sněmovna, která měla za cíl podporovat  německou kulturu a kontrolovat její sociální a ekonomické aspekty. RKK se dál členila podle dalších resortů, například RFK – Filmová komora.

joseph-goebbels-speaf9d239

Zároveň NSDAP zřídilo vlastní Úřad pro propagandu, který měl šířit národně-socialistickou ideologii režimu. Spoustu klíčových postů na ministerstvu a v úřadu zastávali stejné osoby, odpovědné přímo Goebbelsovi.

Jednou z hlavních funkcí těchto institucí bylo usnadnění vyhoštění Židů a jiných nežádoucích elementů kulturní sféry, což ústilo v to, že pouze členům jednotlivých komor bylo umožněno podnikat v kulturním průmyslu. Soukromé firmy byly zakázány a hlavní filmový moloch, DACHO, pohlcen Nationalsozialistiche Betriebszellen-Organisation (NSBO), která byla zase pohlcena Deutche Arbeitsfront (DAF).

V roce 1934 vešel v platnost zákon o kinematografii, zvaný Lichtspielgesetz. V souvislosti s ním byl ustanoven cenzurní úřad Filmprüfstelle, jehož úkolem bylo zakazovat filmy, ohrožující veřejný pořádek, náboženskou citlivost nebo německou prestiž a obraz Německa ve světě. Následně vznikl Prädikat – systém pobídek filmům, které vedení filmových komor považovalo za slibné. Konkrétněji těm, které byly hodnotné z hlediska politického a uměleckého.

57066_hotel-modra-hvezda_image_620x349

Když německé studio UFA přerušilo kontrakty s židovskými umělci a filmaři, nastal velký odliv Židů z Německa do Rakouska. Německo však ustavilo daň 1000 říšských marek za vycestování do Rakouska, které bylo stran filmového průmyslu závislé na Německu – hlavně tam se vyvážely rakouské filmy. Německo ale odmítalo filmy, na nichž se podíleli Židé. Poté využilo této převahy a postavilo rakouský filmový průmysl do nevýhodné pozice. Mělo za cíl destabilizovat rakouskou ekonomiku a arizaci rakouského filmového průmyslu zvenčí. Rakousko se podřídilo v zájmu záchrany kinematografie.
Vznikla společnost Kombination Otzcoup – její hlavní náplní bylo hledat árijské herce a štáb, díky kterým by bylo snadnější exportovat filmy do Německa.

Rasové zákony v Německu připravily 900 zaměstnanců filmového průmyslu o státní příslušnost. Hodně z nich mířilo do Hollywoodu, ale kvůli práci v rodném jazyce někteří vyhledávali Vídeň a Budapešť. Protože nemohli pracovat pro velké rakouské společnosti, zakládali menší, nezávislé na Německu a odmítající německé rasové požadavky. Vznikaly Emigrantenfilme, které zaměstnávaly neárijské talenty – filmy často vznikaly v koprodukci s Maďarskem, Československem nebo Švédskem

Když Rakousko roku 1938 zmizelo z mapy a bylo včleněno do Třetí říše, došlo k tomu, co se všeobecně čekalo – rakouskou kinematografii ovládl ve výsledku Goebbels. Všechny společnosti a kina byly pohlceny jeho ministerstvem.
Goebbels poté specifikoval rakouskou tvorbu. Studio Wien-Film se začalo specializovat na  romantické komedie, operety a muzikály, jeho hlavní účel byl pobavení publika. UFA točila dramata, historické spektákly a propagandistické dokumenty. Nehledě na to, že každé studio mělo Goebbelsem předem určené žánrové komodity, bylo navíc rozhodnuto, že filmy se musí unifikovat co nejvíce. Proto byl roku 1944 ve filmech zakázán rakouský dialekt. Vzhled a mluva herců se měl co nejvíce přiblížit německému vzezření.

m1500

Filmy, tak jako kinematografie obecně, měly také unifikované prvky. Cílovou skupinou kupříkladu komedií byla střední třída. Ukazovaly nastavený model chování a hodnot, soustředění se na dlouhodobá přání a přizpůsobení se pravidlům. Například ve filmu Hauptsache glüklich! hrdina prochází životem bez práce a námahy. Náhle se dostane do situace, kdy musí vyvinout snahu a pomoci budovat systém, díky čemuž se napraví a dosahuje jak profesního úspěchu, tak rodinného štěstí. Stejně tak u české komedie Hotel Modrá hvězda, o níž jsem se podrobněji rozepsal zde.

Byť dobová kinematografie nesla nezbytný ideologický podtext a propagandou se nešetřilo, nelze jí přikládat větší význam na zfanatizování národa. Podle historika Irmberta Schenka by přistoupit na to, že vše byla zásluha propagandy, znamenalo zredukovat nacisty na pouhé zmanipulované oběti Goebbelse a Hitlera.
Historici kinematografie Třetí říše se shodují na tom, že Goebbelsova práce v tomto směru nebyl jen výtvor zlé a nemilosrdné propagandistické mašinérie, ale vysoce úspěšná moderní, komerční produkce filmů, které ideologicky podporovaly Třetí říši.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště