Obrazor

Králové léta (The Kings of Summer) – Příručka pro přežití v divočině – recenze

Každý jsme měli chuť od všeho utéci a žít si na vlastní triko… Možná právě tohle si řekl americký nezávislý režisér Jordan Vogt-Roberts, když si četl scénář ke Králům léta, do něhož se podle vlastních slov zamiloval. S ohledem na obdiv ke scénáři Chrise Galletty je ovšem důležité nezapomenout na jistý autorský vklad samotného režiséra. Ten přiznal, že ho před natáčením Toy’s House (jak se původně podle jednoho ze tří  hlavních hrdinů Josepha Toye (Nick Robinson) film jmenoval), zřetelně ovlivnily tři poměrně různorodé filmy či tendence. Před publikem při první projekci na festivalu Sundance v roce 2012 přiznal, že ho mimo jiné inspiroval zejména praotec coming-of-age filmů Rošťáci (1985) od Richarda Donnera, a také, stejně jako kdekoho v poslední době, Terrence Malick. Indie komedie oslavující uvolnění se z řetězů svých rodičovských autorit se pak stala na Sundance hitem.

Příběh o tom, kterak se dva dobří kamarádi Joe a Patrick (Gabriel Basso) a jeden „vetřelec“, prazvláštní entita vzhledem i mluvou, Biaggio (Moises Arias) rozhodnou vymanit se z vlivu jimi nerespektovaných rodičovských autorit zní relativně banálně. O to svérázněji je pak podán celý generační konflikt vyúsťující právě v dobrodružství všech tří aktérů. Ti si jako projev vzdoru postaví vlastní dům na odlehlé mýtině v lese, dostatečně daleko od pevně utužených vláken rodinné strnulosti.

Ačkoliv přítomnost tří navzájem rozporných tvůrčích vlivů v Králích léta zní skutečně zvláštně, stále platí, že se její implantace do světa svérázného a mnohdy velmi suchého humoru suše odříkávaných replik určitě hodila. Jinými slovy, jakoby reprezentovala samotnou, a nutno dodat, že velmi osobitou, Vogt-Robertsovu linii indie poetiky. Sám režisér udělal v podstatě to nejlepší, co mohl: smíchal vlivy do celistvého díla a vytvořil tak soběstačný svět obtěžkaný problematickými vztahy mezi rodiči a dětmi, podaný ovšem s humornou nadsázkou.

 Pokud si vzpomeneme na Vogt-Robertsem výše nastíněný poetologický rámec, tak je patrné, že se – čistě tematicky – inspiroval ponejvíce právě Donnerovým filmem. V něm lze také rozpoznat motiv oproštění se od zažitých pravidel směřující k dětské touze po vzrušení z dobrodružství. U Rošťáků je kolektivním hrdinou klukovská parta, která hledá pirátský poklad, a která je popoháněna jednoznačnou motivací získat finanční prostředky před zbouráním jejich čtvrtě. Nejen svérázný způsob řešení problému je oběma filmům podobný. Stejně tak se oba dva snímky odehrávají na americkém předměstí. Optikou maloměsta a mladých hrdinů je rovněž viděn samotný akt dobrodružství jako „velký“: předměstí, resp. les je z jejich pozice zpřesňován jako prostor pro neustálé objevování. A stejně tak stále nejsou natolik zasaženi světem dospělých, s nímž v určitou chvíli tvrdošíjně bojují. Generační „souboj“ je ovšem nepochybně patrnější u Králů léta, i vzhledem k výbojnému věku hlavních hrdinů. S výjimku Biaggia, jenž nadmíru svého otce respektuje, když si k němu dojde pro dospělácké poučení o tom, jak se (ne)vykašlat na přítele v nouzi.

Uvážíme-li tedy, že se tematicky Králové léta blíží k Donnerově „amblinovce“, po vizuální stránce připomínají zmíněného Malicka. Ačkoliv se nejedná o žádný velký ansámbl stylistických figur zejména ohledně práce s kamerou, několikeré záběry jsou rámcově inspirovány posledními Malickovými filmy (Strom života, 2011, K zázraku, 2012). Podobně jako v těchto dvou filmech je sluneční svit využit ke zdůraznění impresionistického vyznění scény. Obdiv Malicka je znát i ve střihové skladbě, která propojuje zdánlivě neslučitelné situace podobně intuitivně, a to jakkoliv se nejedná o podobně radikálně rozpadlou strukturu vyprávění.

Jakkoliv je totiž jádrem vyprávění motiv mezigeneračního rozporu, který lze nalézt v mnoha dalších coming-of-age filmech (Kouzlo přítomného okamžiku od Jamese Ponsoldta, Nezapomenutelné prázdniny od Nat Faxona a Jima Rashe), Vogt-Robertsův snímek povyšují zejména přiznané tvůrčí podněty. Ty zasazují celý film do originálního stylistického a tematického rámce (díky přejímání relativně odlišných kinematografických vlivů) a zároveň fungují v kooperaci s ironickým a velmi osobitým humorem.

CSFD  IMDb  Kinobox.cz

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

• About
• Latest Posts

Jaromír Franta

Latest posts by Jaromír Franta (see all)

• Přehled premiér – 8. ledna 2015 - 6.1.2015
• Premiéry – 11. prosince 2014 - 8.12.2014
• Premiéry – 27. listopad 2014 - 24.11.2014