Legion – interpretační analýza první série
Druhá řada Legion nás čeká už tento týden a jestli si někdy máme připomenout první řadu, je nejvyšší čas. Nadšení je na místě, neboť Legion je jedním z nejlepších superhrdinských seriálů poslední doby. A v tomto článku si vysvětlíme proč. Protože tento text bude spíš ohlédnutím za událostmi první série a víceméně jeho analýzou, než klasickou recenzí, spoilerům se zde nevyhnete.
Legion, patřící do světa X-Menů, byl mezi současnými superhrdinskými seriály docela zjevení, především tím, že přináší 18 let starý způsob uchopení superhrdinské látky, a daří se mu ji prodat jako neotřelý prvek. Se vzestupem filmových franšíz se rozrostly superhrdinské seriály, které v jednom fikčním univerzu propojují několik sérií naráz. Především je to Arrowverse televize CW, sdružující seriály Arrow, Flash nebo Supergirl do jednoho vesmíru a svádějící je dohromady v crossoverové sérii Legendsof Tomorrow. Na druhé straně mu konkuruje Netflix, který rozšiřuje filmové marvelovky do televizního světa se seriály Daredevil, Jessica Jones nebo Luke Cage, jež propojuje v minisérii Defenders. Obě televize přistupují k superhrdinům buď podle klasické kostýmní šablony, kdy sledujeme maskovaného ochránce města s dvojí identitou, nebo je ukazují ve stylu nazvaném cape punk. To je v podstatě podrývání superhrdinského mýtu, kdy je v hlavní roli spíše nadpřirozený anti-hrdina, jenž zachraňuje svět jaksi mimochodem a vlastně docela neochotně, a nemusí ani nosit kostým. To je například Jessica Jones.
Svěžest Legion je v tom, že na obě polohy, přesah fikčního světa do jiného a více či méně propracované akční scény z vysoka kašle. Zastává přístup, který přinesli právě první X-Men – je to sci-fi, které některými parametry připomíná superhrdinskou látku, ale přitom to superhrdinský počin vlastně není. Je tu motiv boje nadpřirozeně nadaných jedinců proti podobně nadanému zlu, ale víc než na porážku toho zla se příběh soustředí na terapii hlavní postavy. To je přesně ten přístup superhrdinských filmů po roce 2000, kdy veškeré super- prvky byly jen alegorií na psychické nebo společenské problémy. Podobně jako X-Men otevírali téma společenské nesnášenlivosti a hledání sebe sama, nebo jako Hulk zobrazoval boj s potlačenou bolestí a výbuchy vzteku, Legion zobrazuje boj s duševní poruchou, ke kterému musí hrdina nalézt sílu sám v sobě. A to je jedna z možných interpretací seriálu, kterou nepřímo podporují sami tvůrci.
Seriál je po formální stránce zajímavou podívanou, plnou hru se střihem, kamerou a barvami. To vše může vyjadřovat zmatenost hlavní postavy seriálu, jíž je David Haller. V komiksu je to syn Charlese Xaviera, vůdce X-Menů. Trpí rozštěpem osobnosti a mezi jeho hlavní schopnosti patří telepatie, telekineze a další věci, které z něj činí jednoho z nejmocnějších mutantů x-menovského univerza. Jeho seriálová verze se na začátku série léčí se schizofrenií v blázinci a o svém mutantském původu nemá zatím ani tušení. Samozřejmě se to brzy změní – po krátkém románku s pacientkou Syd o něj projeví zájem tajná vládní organizace, z jejíž spárů ho zachrání skupina mutantů, vedená postarší Melanií. Do té doby se zdá, že příběh se bude věnovat boji skupiny proti tajné službě, ta ale brzy zmizí ze scény a seriál se točí kolem něčeho zcela jiného – pokusu skupiny Davida uzdravit. Hlavním padouchem seriálu se stává tajemný Shadow King, parazitická bytost, která se k Davidovi „přisála“ v útlém věku a od té doby využívá jeho schopností a vede jeho život k absolutní nule.
Zde můžeme příběh vnímat dvojím způsobem. První způsob je ten, co nám předkládá seriál – David se vzbouří proti zlé entitě za podpory skupiny mutantů a dokáže, že blázen nikdy nebyl. Tomuto způsobu můžeme říkat zobrazená rovina. Je to v podstatě to, co nám seriál na první pohled říká, že se v něm děje.
Druhý způsob, který je naznačen mezi řádky, je ten, že David je blázen celou dobu a téměř všechny postavy okolo jsou zhmotnělé výplody jeho fantazie. Tomu můžeme říkat interpretační rovina. Seriál nám k tomu dává několik vodítek.
Hlavní padouch Shadow King neexistuje ve fyzické formě. S Davidem komunikuje prostřednictvím jeho halucinací nebo nočních můr. V seriálu se ale ukáže, že se umí fyzicky zjevovat i dalším postavám a dost možná k tomu využívá Davidovy telepatické schopnosti. To můžeme brát jako důkaz, že David je schopný zhmotňovat své představy. I když seriál nás vede k tomu, že Shadow King je samostatná bytost a ne část Davidovy osobnosti, může znázorňovat jeho nemoc a ostatní členové skupiny určité protilátky, tvořené jeho myslí. Vytvořit samostatnou postavu ze svého podvědomí dokáže v rámci zobrazené roviny. V sedmé epizodě se Shadow Kingovi podaří celou skupinu uvěznit v Davidově mysli. Davidovi se poté zjeví jeho dvojník, který tvrdí, že Davidovo podvědomí jej vytvořilo jako obranu na jeho stres.
To je další vodítko k tomu, že interpretační rovina může být správná a celá skupina se zhmotnila z Davidovy bezmocné mysli. Každý ze skupiny má jinou schopnost, která se Davidovi hodí a každý její člen odráží nějaký aspekt Davidova života. Komiksový David, který nosí titulní přezdívku Legion, trpí mnohočetnou poruchou osobnosti, přičemž každá z jeho osobností má jinou schopnost. Zobrazení skupiny může být elegantní způsob, jak to převést do filmové/seriálové řeči.
Melanie, vůdkyně skupiny, nemá žádné prokazatelné schopnosti. Vede Davidovu terapii a v podstatě zastupuje roli matky. O Davidově matce se v podstatě nic nedozvíme. Melanie trpí současným stavem svého manžela Olivera, vědce, který je následkem experimentu v komatu a až do sedmé epizody jej celá epizoda vnímá jako člena, který jim velmi chybí. To je paralela k Davidovu přístupu k otci, který ho musel opustit krátce po narození. Nikdy ho nepoznal a hodně dlouhou dobu zároveň nevíme, jak vypadá Oliver. Zjeví se v sedmé epizodě, kdy celá skupiny prochází krizí a kdy se David přiblíží důvodům, proč ho otec opustil. David odhalí, že jeho skutečný otec (profesor Xavier) ho opustil, aby ho ochránil před pomstou Shadow Kinga. Seriál končí tím, že Shadow King po krátkém souboji s Davidem posedne Olivera a odjíždí s ním neznámo kam. Stejný padouch tedy znovu připraví hlavní postavu o otcovskou figuru, která od skupiny odjíždí a tím ji v podstatě ochrání. Opět pouze dočasně, protože Shadow King stále řádí někde venku s milovaným členem týmu a David to nejspíš jen tak nenechá.
Dalším důležitým členem týmu je Ptonomy. Ten se nejen dobře ohání kulometem, ale zároveň má schopnost cestovat lidskými vzpomínkami, což je užitečná schopnost pro Davidovu terapii a příhodný nástroj k odhalení Shadow Kinga. Má v podstatě stejnou úlohu, jako Davidův dvojník v sedmé epizodě – ukazuje hrdinovi, co podvědomě ví a tím mu poskytuje nástroje k vyléčení.
Jeho racionálním protějškem je vědec Cary, který dává Shadow Kingově původu nezbytné vědecké pozadí. Jeho schopností je, že sdílí tělo se svou sestrou Kerry, nadšenou rváčkou, která funguje jako týmová mlátička. To je další aspekt Davidovy osobnosti. Motiv impulzivní Kerry, vystupující z těla svého klidnějšího bratra, aby jej fyzicky chránila, je symptomatický pro celou interpretační rovinu, teorii, že celý tým v podstatě „vystoupil“ z Davidovy mysli, aby ho chránil před nebezpečím. Její agresivita zároveň vyjadřuje potlačené emoce, které se fyzicky zhmotňují.
Telekinetik Rudy je jedním z nejmocnějších členů týmu, než se k němu přidá David. Zároveň je pro příběh podivně upozaděný. Nejvíce nám z něj utkví schopnost telekineze, kterou má i David, a v podstatě nereprezentuje nic jiného než sílu. V sedmé epizodě, kdy je tým uvězněný v imaginárním blázinci, je Rudy udržován pod drogami, což může odrážet Davidův současný stav, a sice že jeho síla je spoutaná. Ve scéně, kdy se David rozhodne iluzi vzepřít a napne své telekinetické síly, aby ji proboural, se Rudy z účinků drog probere a zaútočí na Shadow Kinga.
Posledním důležitým členem skupiny je Davidova láska Syd Barret. Davidovi, který vyrůstal v Anglii a očividně má rád starou rockovou hudbu, nikdy nepřijde divné, že se dívka jeho snů jmenuje po zakladateli Pink Floyd, který mimo jiné sám trpěl paranoiou. Stejně tak dlouho neuvažuje nad tím, že Syd po pár minutách setkání zcela bez rozmyslu souhlasí s tím, že bude jeho přítelkyní. Jejich cit je opravdový, Syd pro Davida během seriálu několikrát hodně riskuje. Její schopností je prohodit si dočasně tělo s kýmkoli, koho se dotkne. Proto hned na počátku jejich vztahu trvá na tom, aby se jí David nedotýkal. To může být symbol pro Davidovu zdrženlivost k přiznání si, jak velké jeho problémy jsou. Schopnost prohazování těl navíc odráží Davidovu možnou schopnost vytvářet imaginární, přesto hmotné lidi; každý z nich má svou vlastní osobnost a minulost, ale v interpretační rovině všichni pocházejí z Davidovy mysli. Syd v tom případě odráží schopnost Davidovy mysli být někým jiným, přijmout jinou fyzickou formu a projevy.
Jestli se interpretační rovina potvrdí či nikoli, možná uvidíme v druhé sérii. A možná také ne, protože jestli seriál něco dělá opravdu skvěle, je to udržování diváka v permanentní nejistotě. Ať už je ale platná jakákoli rovina, Legion je vysoce kvalitní show, která zaujme jak psychologickým rozměrem, tak vizuální stránkou a profilací postav. Na jedné straně je seriál svěží svou mnohovstevnatostí a interpretační otevřeností, na druhou stranu přináší do superhrdinského žánru to, co jsme před necelými dvěma dekádami milovali na jeho mateřských X-Menech – alegorickou rovinu, hluboké postavy a popření toho, co charakterizuje současný superhrdinský film i seriál.
