Letní filmová škola a touha němých vampů

Letošní LFŠ nabídla množství nejrůznějších sekcí, ale žádná z nich nenabízela tak provokativní a aktuální program jako sekce Film a živá hudba, jež obsahovala filmy vyrobené mezi lety 1915 – 1929. Podnázev zněl Ve jménu Nové ženy, ale spíše než různé druhy emancipovaných žen ukazovaly filmy pouze vampy – ženy ovládající (a ničící) muže svou sexualitou, která získává až nadpřirozené konotace. Každý z devíti filmů byl doprovázen jinou českou hudební formací (např. DVA, Zrní). Ty místo tradičního klavírního doprovodu přistoupily ke znovuoživení filmu skrze současné alternativní hudební styly.


salome-1923

Představené filmy se dají rozebírat z mnoha různých úhlů a jeden druh čtení nabídl v úvodech Věroslav Hába, který se zaměřil na hlavní ženské herecké hvězdy. Postupně tak mohli návštěvníci LFŠ poznat May Murray (Svůdná kouzelnice), Allu Nazimovou (Salomé), Glorii Swanson (Rozmary osudu), Astu Nielsen (Lulu), Polu Negri (Bella Donna, travička mužů), Annu May Wong (Picadilly), Gretu Garbo (Žena bez studu) a Thedu Baru (Blázen to byl). Bokem (alespoň pro tento text) ponechávám Pinu Menichelliovou, která se představila ve filmu Oheň –  tuto hvězdu italského filmu nelze označit za hollywoodského vampa a vybočuje tak z jinak soudržné dramaturgie. Herečky jsou v těchto případech skutečně klíčové. Nejenom jejich role, ale také jejich pečlivě budovaný mediální obraz vytvářel představu tehdejších diváků o tom, co je to žena vamp a jak se projevuje. A musíme začít právě u herečky Thedy Bary, která je zřejmě první filmový vamp, přestože byla „vytvořena“ podle mnoha literárních, divadelních a jiných vzorů.

Vamp ale není jen uměleckou ideou, která vznikla sama od sebe. Žena jako požíračka mužů byla vystavěna v rámci určitého chápání žen ve viktoriánské společnosti. Ženská emancipace postupovala pozvolna, ale byla jasně viditelná – vamp je pak reakcí na ni. Lze jej interpretovat jako strach z ženské dominance, nebo naopak jako fascinaci ženské aktivity, cílevědomosti a sebevědomí. Tak jako tak – vamp přiznával ženám i jiné polohy, než jim bylo donedávna umožňováno. Theda Bara a její hit Blázen to byl je pak první zcela explicitní vyjádření ženské touhy na plátně. Touha má samozřejmě negativní konotace – je to něco špatného, cizího a ničící šťastné rodiny. Muž se nemohl před vampem bránit, stejně tak jako by se nemohl bránit před upírem. Vamp ho pohltil, a pak přešel bez výčitek svědomí na další oběť. Přesto už jen uznání toho, že žena je sexuální bytost, byl obrovský krok. Navíc film Blázen to byl (a vlastně i další filmy s ženskými vampy) nebyl jen o sexu – důležité je, že byl o ženské dominanci. Hrdinka (respektive anti-hrdinka) nebyla stavěna do pozice oběti, která by jen čekala na záchranu švarným mladíkem. To mladíci by měli naopak být zachraňováni před ní. Vamp si prostě dělal, co chtěl a vyčníval nejenom nad ostatními ženami, ale zejména nad mužskými postavami, které se stávali jen patetickými figurkami. Zatímco Mary Pickfordová (v realitě byznysmenka s drsnými lokty) hrála infantilní princezničky neschopné jednat, vampové v čele s Thedou Barou stály k ní v přímém kontrastu – byly temné, zlé, exotické a hlavně zcela samostatné a aktivní. Ženská touha a dominance je v těchto raných filmech stále fascinující, tudíž si můžeme jen představovat, jaký dopad mohla mít na dobové publikum. Blázen to byl se stal mezinárodním hitem a žena vamp oblíbenou figurou, přestože ne každý vamp byl tak bez skurpulí jako postavy ztělesňované Thedou Barou. Pozdější vampové měly často pro své jednání i důvody (touhu po slávě jako v Picadilly nebo nešťastnou lásku jako Žena bez studu). Pointa nicméně zůstávala stejná – žena, která si jde za svým (a používá k tomu dokonce sex!) je nebezpečná a nakonec pozbývá veškeré ženskosti a tudíž i lidskosti samotné.

A-Fool-There-Was-Theda-Bara1

Pokud se vrátíme k jednotlivým herečkám, zjistíme, že aby mohly být vampem, musely splňovat základní předpoklad – být cizinky. Vamp se totiž neslučoval se základními americkými hodnotami. Byl něco nadpřirozeného, tajemného a Theda Bara jako první filmový vamp určila, kam se bude tento trend dále vyvíjet a z čeho bude vycházet. Klíčová tam byla ona „jinakost“, která se samozřejmě projevuje už místem původu. Tmavá Theda Bara se „narodila pod Sfingou“ (ve skutečnosti v Ohiu), Asta Nielsen byla Dánka, Garbo Švédka, Alla Nazimová Ruska, Anna May Wong čínského původu, u Poly Negri byly zdůrazňované orientální kořeny podpořené neurčitým pseudonymem (ve skutečnosti byla Polka). Americkými vampy byly pouze May Murray a Gloria Swanson, s jejichž konstrukcí hvězdnosti se ovšem pracovalo výrazně jinak než u výše jmenovaných. Hollywood využil orientalismu a představy o primitivních zemích, případně o nevázanosti Evropy, aby jen podpořil stereotyp vampů.

Pokud tyto němé filmy sledujeme dnes, máme samozřejmě úplně jinou zkušenost s tím, jak jsou ženy ukazované ve filmech a jak se přistupuje k zobrazování jejich sexuálních a jiných tužeb. Kritika dominantní a sexuálně sebevědomé ženy skrze postavu vampa nám může nyní připadat směšná, protože role ženy ve společnosti se znatelně proměnila. Přesto ne tak moc, jak bychom si mohli myslet. Je obtížné si vzpomenout na film z poslední doby, kde je silná ženská postava prezentující svou sexualitu. Tyto filmy vznikají, ale v rámci hollywoodského mainstreamu (jakým Blázen to byl nepochybně byl) se s nimi setkáváme výjimečně. A to je rok 2014. Občas dochází k návratu vampů a femme fatale, ale spíše jen na té prvotní rovině smyslné ženy čišící sexem. Vamp jako žena, která si jde za svým, bývá odsunuta do pozadí. Vampové zpochybňovali stávající pořádky a zároveň představovali možnou děsivou budoucnost. Tanec Salomé nebo sebevraždy manželů nám teď můžou připadat směšné, ale jsou genderově mnohem provokativnější než většina současné produkce. Občas se prostě na festivalech vyplatí sledovat devadesát let staré filmy, abyste si udělali lepší představu o současnosti.

Srpen 20, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *