McConkey – Život McConkeyho očima – recenze

Za svou relativně krátkou existenci se kultuře extrémních sportů podařilo získat široké zástupy jak fanoušků, kteří jen s obdivem přihlížejí neuvěřitelným sportovním výkonům, tak i příznivců, jež sami na vlastní nebezpečí zakouší opojnost adrenalinové rauše. Do poměrně mladé historie extrémních disciplín se zapsalo již mnoho životních příběhů nejrůznějších osobností, které ovlivnily nejen vývoj svých sportovních oborů, ale staly se i velkou inspirací pro mnohé adrenalinové přívržence a následovníky. Jen namátkou můžeme jmenovat Tonyho Hawka, Matta Hoffmana, Kellyho Slatera, Orlanda Duque, Travise Pastranu nebo Shauna Whitea. Ačkoliv se každý z nich věnoval (či věnuje) jiné odnoži extrémního sportu a jedná se o široké spektrum unikátních osobností, všichni „závisláci“ na adrenalinu (jak amatéři, tak i profesionálové) mají několik společných rysů v rámci jejich odlišných charakterů a temperamentů.

Dokonalý výčet těchto stereotypizujících „klišé“ naprosto perfektně ztělesňovala a nadále i ztělesňuje památka Shanea McConkeyho. Hravý samorost plný nadsázky trpící syndromem Petra Pana, jehož největší obavou není volný pád z dvousetmetrového útesu, ale spíš myšlenka na kancelářskou řeholi a pevnou pracovní dobu osm hodin denně, pět dní v týdnu. Takto nám McConkeyho představuje stejnojmenný biografický snímek pětice režisérů, McConkey (2013).

 mcc

Poptávka a nabídka

Obchodní potenciál a divácká atraktivita dokumentů o extrémních sportech je nesporná. Od začátku 90. let McConkey sám produkoval, spolupracoval a objevil se ve více než dvou tuctech dokumentárních snímků zaměřujících se na propagaci extrémního lyžování, BASE jumpingu, či ski–BASE jumpingu.

Zatímco v 90. letech minulého století a nultých letech století současného se extrémní dokumenty tematicky vyjadřují spíše ke sportu jako celku nežli k samotným sportovcům, nyní se objevuje čím dál tím více snímků zaměřujících se na biografické příběhy jednotlivých osobností, které pomáhaly vytvořit základnu pro svou  extrémní disciplínu nebo nějakým způsobem posouvaly její hranice. Dokumenty jako That’s It, That’s All (2008, r. Curt Morgan) nebo Steep (2007, r. Mark Obenhaus) podléhají módu, který teoretik dokumentárního filmu Bill Nichols ve svém textu Introduction to Documentary popisuje jako poetický. Kladou důraz na rytmický střih, vizuální asociace či estetiku kompozice. Často vytvářejí téměř abstraktní sekvence efektních montáží bez jakéhokoliv argumentu a zaměřují se na sport jako celek.

mcc3

S prodlužující se historií extrémních sportů mají filmaři možnost, kterou podporuje i divácká poptávka, točit biograficky zaměřené sportovně-dokumentární filmy. Vznikají filmy jako Like a Lion: The True Story of Legendary Skier Tanner Hall (2010, r. Eric Iber, Shane Nelson) popisující kariéru profesionálního freeskiera, nebo Bones Brigade: An Autobiography (2012, r. Stacy Peralta) zaměřující se na skupinu osobností okolo vzniku a komercionalizace skateboardingu v USA. Poetický mód se mění na participační. Dokumenty pomocí archivních materiálů i rozhovorů ukazují, zaznamenávají a analyzují životy vrcholových sportovců. Během podzimu minulého roku na tento trend reagovala i produkční společnost Red Bull Media House (která je jinak známá spíše pro své spektakulární podívané s vysokým rozpočtem a velkou výpravou), když divákům představila život a tragickou smrt legendárního lyžaře, pionýra a inovátora extrémního lyžování, Shanea McConkeyho.

 FZ5.6_MC1

Spoiler jako napětí

Celý dokument se skládá částečně z rozhovorů s rodinou, přáteli či spolužáky, částečně z obrovského množství archivních záběrů, které jsou mnohdy natáčené samotným McConkeym. Až na několik výjimek je snímek řazen chronologicky. McConkeyho život je nám představován lineárně od jeho dětství a vztahu s otcem, přes životní krizi v období studia na vysoké škole, až po založení rodiny a jeho fatální nehodu. Výjimky představují několikeré flashforwardy do března roku 2009, kdy McConkey tragicky zahynul při ski-BASE jumpu v italských Dolomitech. Jakýkoliv autorský otisk pětice režisérů tedy začíná a končí u volby archivního materiálu a otázek kladených recipientům. Ovšem při reprodukci podobného životního příběhu jdou autorské ambice stranou a do popředí se dostává spíše samotná biografie zkoumané osobnosti. Dokument zevrubně charakterizuje McConkeyho povahu. Ukazuje nám ho ve světle jeho každodenního dobrodružství, ať už je tím dobrodružstvím seskok s padákem ve stylu Jamesa Bonda, jízda na vodních lyžích na zasněženém svahu, nebo svatba s jeho ženou Sherry či narození dcery Ayly. Po zhlédnutí hodinu a tři čtvrtě dlouhého dokumentu má divák pocit, jako by Shanea znal důvěrně a chápal veškeré jeho motivace i obavy. Zároveň pravděpodobně každý divák ví, jak tento příběh končí. Viděl trailer, četl synopsi nebo si v případě většího zájmu vyhledal některé z prohlášení o McConkeyho nehodě. Nevyhnutelný konec tedy není žádným překvapením, s čímž tvůrci při volbě materiálu a jeho střihu výborně pracují. Celý dokument postupně graduje až k datu 26. března 2009, kdy se setkávají obě linie snímku.

mcc4

Alfred Hitchock v Rozhovorech s Francoisem Truffautem vysvětluje, že rozdíl mezi překvapením a napětím ve filmu tkví především v míře komunikativnosti vyprávění. Svoje tvrzení vysvětluje příkladem scény, v níž vidíme dva muže sedící u jednoho stolu, pod kterým stojí kufřík. Z ničeho nic kufřík exploduje. Oba muži jsou mrtví a divák překvapen. Pokud by ale této scéně předcházel záběr muže, jež umisťuje bombu do kufříku a kufřík pod stůl, divák by až do momentu exploze pociťoval napětí, jelikož by věděl o nevyhnutelnosti výbuchu.

Se stejným principem pracuje i non-fikční McConkey. Divák je předem zpraven o McConkeyho tragickém osudu, který mu je navíc několikrát připomínán prostřednictvím opakujících se flashforwardů, a s přibývající stopáží se postupně zvyšuje i intenzita napětí.

Podle Michaela Renova má dokumentární film čtyři základní účely: zaznamenávat/uchovávat, přesvědčovat/prosazovat, analyzovat/klást otázky a vyjadřovat. Biografický dokumentární snímek McConkey neselhává ani v jednom z nich. Uchovává památku, prosazuje přesvědčení, analyzuje charakter a vyjadřuje soustrast nad osudem jednoho z nejikoničtějších lyžařů všech dob.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

USA, 2013, 100 min
Režie: Rob Bruce, David Zieff, Scott Gaffney, Murray Vais, Steve Winter
Scénář: Rob Bruce, David Zieff, Scott Gaffney, Murray Vais, Steve Winter
Kamera: Rob Bruce, Scott Gaffney, Murray Vais, Steve Winter
Hrají: Travis Pastrana

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště