Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze

Zisk představuje jedinou, a proto také nejušlechtilejší, motivaci k jakékoliv činnosti. Tudíž platí, že jde-li o prachy, netřeba se ohlížet na zavedené standardy. Dezerce, spojení s nepřítelem a likvidace nepohodlných osob se samozřejmě připouští.  Ostatně, kdo by se chtěl nadále zdržovat v uniformě, když může bez většího úsilí vydělat solidní balík.

Na začátku stojí mise cizinecké legie, v níž jde o vyzvednutí zlata z tuniské banky v jednom zapadlém městě. Jenže co čert nechtěl, ve městě se usadila německá jednotka a nové návštěvníky poctila vřelým přijetím za použití kulometů. Hrstka přeživších se uchýlí do relativního bezpečí jednoho z domu a začne plánovat. Stále přece existuje možnost zadaný úkol splnit.

morfalous_1

Anebo shrábnout zlato a zmizet někam do bezpečí. Tuto myšlenku razí hlavní hrdina snímku, seržant Augagneur v podání Jean-Paula Belmonda. A nezbývá mu tedy, než se kvůli tomu střetnout se svým až příliš svědomitým nadřízeným, který evidentně nechápe, jakou skvělou příležitost k osobnímu obohacení celá situace představuje.

Film se v některých ohledech nápadně podobná staršímu žánrovému kolegovi, snímku Kellyho hrdinové, natočeném v roce 1970 Brianem G. Huttonem, mj. za účasti Clinta Eastwooda a Tellyho Savalase. V obou filmech jde o obsah trezoru v bance, v obou figuruje německý tank a analogicky jde o soukromou akci, jak si naplnit vlastní šrajtofli. Podobný je také důraz na komické scény, jimiž oba snímky oplývají.

morfalous_2

Režisér Verneuil, s Belmondem spolupracující vícekrát, rozehrává v některých chvílích nefalšovanou a čistou komedii, zaplněnou spoustou hlášek a komických momentů. Jejich vyznění je nicméně občas trochu drsnější, jak cynická konstatování, že ztráty pod sto procent nikoho nezajímají, nebo že vzdání se nepříteli může být dobrý nápad, ale legie to zkrátka od roku 1863 nedělá.

S humornými momenty ovšem ostře kontrastují některé další scény, ve výsledku dosti syrové a atmosférické. Za příklad může posloužit třeba úvodní střet legionářů s Němci, mající podobu silně jednostranného masakru, kdy se pod palbou hroutí desítky vojáků bez jakékoliv šance se nějak účinně bránit nebo ukrýt.

morfalous_3

Ději nicméně vládne především Jean-Paul Belmondo. Vytvořil zde jednu ze svých typických postav, jakýsi archetyp, který se většině diváků vybaví, pokud padne hercovo jméno. Zkrátka šarmantní rošťák, rozdávající s úsměvem jak vtipné hlášky, tak rány pěstí a za všech okolností přesně ví, co a jak podniknout. Na první pohled okouzlující chlapík, jemuž se tak nějak nedá nefandit.

Především díky Belmonodvě výkonu vznikl zdařilý válečný film, který sice neatakuje přední příčky žánru, nicméně představuje solidní podívanou. Sázka na střídání humorných a vážných scén se bezesporu vyplatila, byť těch druhých se s klidem mohlo zařadit o něco více. Velmi povedené je také celkové vyvrcholení, k němuž hlavní hrdina po všech stratech a problémech nakonec dospěje.

Určitá výtka ovšem směřuje ke druhé polovině, kdy snímek poněkud ztrácí na dynamice a tvůrcům se nepodařilo udržet stejnou úroveň, jako v prvních minutách.  Nic to ale nemění na faktu, že Mrchožrouti představují dobrého zástupce svého žánru, na sledování příjemný a dostatečně zábavný příběh. Navíc obsahující mnohá životně důležitá poučení, jako například velmi názorné zobrazení, proč člověk nemá vykonávat potřebu v místech, kde se vyskytují kabely nabité elektrickým proudem.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Francie, 1984, 95 min
Režie: Henri Verneuil
Scénář: Michel Audiard, Henri Verneuil
Hudba: Georges Delerue
Hrají: Jean-Paul Belmondo, Jacques Villeret, Michel Constantin, Michel Creton, Maurice Auzel, Caroline Sihol, Marie Laforêt, Michel Beaune, Matthias Habich, Robert Lombard, François Perrot, Gérard Buhr, Hans Verner

Březen 23, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *