Návod zmrdského režiséra a spol. – Jak úspěšně natáčet české filmy
Už je tomu nějaký ten rok, co naplno jely Hudební masakry na domovském blogu, avšak kritika české a slovenské hudební scény s Jardou Konášem stále pokračuje alespoň ve formátu masakrózních videí na Streamu, popřípadě na blogu Čilichili. Taktéž Módní peklo sem tam vyplázne svůj ohnivý jazyk do kalných vod českého (ne)vkusu. Reality show si zase drží svou skvadru na Panáčkovi a na nesčetném množství filmových portálů věnovaných mediálnímu harpinismu, stále s větším zápalem nadšenců, přibývají seriáloví fanatici, jejichž pole působnosti se stává skoro nevyčerpatelným. Stejně tak kritiky či analýzy zahraničních filmů si na internetových portálech drží svůj standard. Zkrátka je tu celkem nepřeberné množství jak víceméně erudovaných infiltrátorů, tak prostého vox populi, přičemž celá grupa se může kriticky vyjadřovat kdykoliv a k čemukoliv, a dokonce je úplně jedno, jak moc znalecky budou argumenty vyznívat.
Vše je správně! A komu se to nelíbí, ať si… uvědomí, že kritika nikdy, opakuji, nikdy, nemůže být objektivní, ani kdybychom se z toho po… podivovali donekonečna. Avšak kvalitní české hrané filmové zmrdstvo posledních let ještě hromadně zmapováno nebylo, což je s podivem, neboť skoro každý měsíc přibyde nějaký ten poklad. A divte se nebo ne, truhlice je již plná a bude zajisté přetékat dál, což by každý dokázal prorokovat z fleku bez účasti v parazitickém pořadu Volejte věštce, jehož hodiny jsou již naštěstí sečteny, zato řemeslně způsobilé filmy bez konstantního děje a s nepochopitelné dramaturgické nezpůsobilosti tu ještě dlouho budou parazitovat. Všechny tyto necitlivé snímky mají společné znaky vykrystalizované již v zárodku vzniku a nezachrání je ani propagace, čímž se tento text hodlá zabývat a zároveň chce poskytnou i jakousi instruktáž, která odpovídá, byť s drzou dávkou ironie, na stav současné české hrané tvorby.
Zajisté jste někdy slyšeli, četli nebo si sami položili otázku: „Co je špatně v české kinematografii?“ Anebo: „Proč to nefunguje?“ „Proč se nenatáčejí zajímavé a kvalitní filmy?“ Ale to se ptáte úplně špatně. Filmy se natáčejí a kupodivu čím dál tím víc. Otázky musí být kladeny následovně: „Co je dobře v české kinematografii?“ nebo „Jak je možné, že to vůbec funguje?“ a do třetice „Proč se natáčejí nezajímavé a nekvalitní filmy?“ Odpověď je naprosto jednoduchá: Dobře je, že máte-li koule, nikoliv um či průpravu (nedej bože, potřebné vzdělání, natož schopnosti a talent) můžete bez vidiny kvalitního produktu natočit vizi jakou chcete a je jedno, jestli jste ostřílený filmař nebo ještě kinderzmrd. Že to funguje, ukazuje množství filmového materiálu bez ducha, nápadu, fantazie, inteligence, dějové kontinuity, uvěřitelnosti či sympatičnosti postav, dramaturgického vedení a kritické sebereflexe. Chcete-li natočit v našich luzích a hájích film, aby byl alespoň lehce hratelný v kině, musíte se řídit návodem zmrdského režiséra (a všech zúčastněných včetně producentů, distributorů, štábu, herců a jiných permoníků), neboť až na něm pochopíte, jak je možné, že vedle malé hrstky technicky a dějově kvalitních snímků, které se jednou za čas objeví (ano, zázraky se stále dějí, Kristem to neskončilo), může dostat dotaci a být natočen každoroční šik kulervoucího zmrdstva, z jehož neschopnosti vyprávět příběh přebíhá mráz po zádech, a také po všech internetových portálech, když se do toho recenzenti pořádně opřou.
Jak se taková filmová produkce a distribuce musí zařídit, aby byla pochopena funkce tohoto koloběhu, který skutečně dojde ke zdárnému konci, vesměs shrnují následující pravidla. Budete-li se jimi řídit, nenatočíte sice k uznání vhodný film, ale úspěšně zapadnete do (pod)průměrnosti českého filmařství, čímž se z Vás stanou „tvůrci“. Uspět může opravdu každý.
Návod úspěšného režiséra:
- Snažte se vymyslet pokud možno originální námět, ale pozor, zároveň musí být ze života, nejlépe ještě několikrát recyklovaný, a když to bude přímo remake, nebo dokonce pokračování půl století starého úspěšného filmu, máte v kapse eso.
- Čistý žánr je přežitek americké kinematografie. Na Vašem snímku musí být poznat, že se žánr poznat nedá. Vzniká tak místo pro spekulace, které mile rádi přenecháte kritikům. Nejjednodušší indicií bude vyjadřovat se o snímku jako o tragikomedii, na tu je český divák zvyklý a může v ní být prakticky cokoliv.
- Rozhodně námět nezpracovávejte a neposílejte dramaturgovi na posouzení, mohl by identifikovat Vaši nepříčetnost. A už vůbec mu neposílejte povídku nebo rovnou scénář, vyhmátl by Vaši neschopnost budovat dramatickou linku. Také by Vás mohl upozornit na nesmyslné motivace postav, stupidní návaznost scén bez kontinuity a přehršel rádoby filozofických esencí bez funkčního vkladu. To nechcete, je to přece Vaše vize, tak když ji chápete Vy, určitě ji pochopí i ostatní. Odstup dramaturga by mohl uškodit Vaší umělecké rozervané duši a rozerval by ji doopravdy.
- Povídku či scénář neposílejte ani producentovi nebo nějakému jinému donátorovi, mohli byste ho vyplašit. Dnes je cool zaslat v přátelském duchu esemesku. Pokud máte mateřskou produkční společnost, anebo kamarády na vysokých místech, jděte po nich jako slepice po flusu. Ve společnosti přátel snadno zapomenete na smysl pro povinnost dokončit něco rádoby kvalitního.
- Veškeré finance narvěte hlavně do postprodukce. Po nekvalitním scénáři (který také patrně vypracovával buď kamarád nebo někdo z úplně jiného oboru) zachráníte alespoň obraz a vytvoříte poslouchatelné postsynchrony. Jestli jste hodně velký frajer, uděláte revoluci c CGI a možná i s 3D, aby bylo vidět, že na to tady máme kapacity a vy se kritiky nebojíte. Co nezachrání scénář, budiž Vám odpuštěno na technické řemeslnosti.
- Kamaraďte se také s herci, zpěváky a veřejně známými osobnostmi, čím se slavnějšími se budete přátelit, tím je jistější, že se na ně někdo zajde do kina podívat. Oni také potřebují na nájem, takže si ze seriálu nebo z pařby zkusí odskočit zahrát v něčem „filmovějším“. Obsazujte výhradně známé tváře, to nevadí, že jim určité role nikdo věřit nebude, anebo jsou přežití a setkáváme se s nimi všude. I tady se buduje status hvězd.
- Dialogy ve filmu musí znít nepřirozeně vyumělkovaně. Navíc by se postavy měly potkávat nelogicky náhodně, aby vzniklo množství komických situací. Anebo se musejí potkávat nečekaně, aby došlo k tragédii. Herečky ať jsou co nejvíc hysterické a nesympatické, ne-li promiskuitní a nepochopené. Muže ponechte jejich snaze dostat se z mentální nezpůsobilosti a klasického přežitého chcípáctví.
- Hudbu naserte všude, kam se dá. Ta určuje vyznění snímku, vše ostatní je podružné.
- Na webové stránky k filmu rozepište autorskou vizi a především něco o sobě. Množství Vašich mimofilmových aktivit vyváží nekvalitu těch filmových a odtáhne pozornost, takže by Vás kritika mohla vzít na milost. Ale to se nestane.
- Nenechte si do toho kafrat střihačem a do všeho mu kecejte. Jste-li stará škola, chtělo by to nějakou tu stmívačku, roztmívačku, prolínačku či zmnoženou expozici nebo nesmyslnou rapidmontář bez předchozí motivace, aby bylo jasné, že s dobou jdou jen ovce.
- Dřív než na novinářské projekci to radši nikomu neukazujte!
- Nepořádejte novinářskou projekci, pokud je všem jasné, že film je naprosté zlo. Vše nechte na divácích. Čím větší lidová blbost, tím jich přijde víc. Film si na sebe stejně nevydělá. Vydělává product placement a vidina hranice 200 000 diváků, aby se film „zaplatil sám“, je v současnosti utopií.
- Pokud se novinářská projekce skutečně pořádá, hlídejte dveře, aby nikdo neopustil sál. S Mirkou Spáčilovou budete možná muset bojovat, ale to nic nemění na tom, že tam musíte novináře a recenzenty udržet do tiskovky. Bez ní by si přece mohli film špatně vyložit.
- V odstupech dvou metrů raději rovnou do předsálí nechte rozestavěny stolky s občerstvením, snižují „odchodnost“ po projekci.
- Přestávku mezi projekcí a tiskovkou udělejte co nejkratší, aby většina novinářů nestihla zdrhnout.
- Během tiskovky mluvte o natáčení, jaká to byla zábava a jak jsou všichni úžasní. Hlavně nic konkrétního o chybách ve filmu a nesmyslnosti děje. Vyhýbejte se takovým otázkám jako čert kříži.
- Rétorika při tiskovkách, v textech distributora a náhodných rozhovorech taky stojí za to. Člověk potřebuje kolikrát slovník, neboť kdyby ho měl, mohl by nedostatky identifikovat kolikrát ještě před projekcí. U nejčastěji používaných frází nabízíme překlad:
„přináší spoustu komických situací“ či „vznikne řada vtipných, absurdních, dojemných, zapeklitých a zamotaných situací“ – Překlad: film nemá děj a jednotlivé scény na sebe nikterak nenavazují, nehledejte v tom žádnou logiku
„film napsal sám život“ – Překlad: je to naprosto banální, nudný, nezajímavý a zbytečný film
„inspirován skutečným příběhem“ – Překlad: vznikl z toho úplně jiný film, než jsme zamýšleli
„může se to stát i Vám“ – Překlad: výhružka a zároveň zaklínadlo, kterým distributor, producent, režisér či jiný kinderzmrd odkazuje na nekvalitu filmu, jíž si je vědom
„ten film změní Váš pohled“ – Překlad: záměrně Vás mylně informujeme, že tam máte vidět něco, co tam není, neboť film změní tak leda Váš obnos v peněžence
„všichni jsme se dobře bavili“ – Překlad: herecké výkony za nic nestojí, protože za nic nestál ani scénář, tak aspoň byla na place sranda
„natáčení bylo náročné“ – Překlad: film stojí za vyliž…, takže musíme zvolit jinou taktiku propagace
„film je nízkorozpočtový“ – Překlad: technická stránka filmu je hororová, obraz se klepe, zrní, zvuk šumí, dialogy nejsou slyšet a někde něco chybí, protože nebyl čas na dotáčky
„ohlasy jsou veskrze pozitivní, jen jeden…“ – Překlad: Kamil Fila to prokoukl, je to v prdeli
„kritiky jsou zbytečně brány vážně“ – Překlad: zase nás novináři vytrolí
„moc si vážím všech zúčastněných“ – Překlad: konečně je od toho pokoj
„doufáme, že Vás film také osloví, jako oslovil nás“ – Překlad: zkuste si napsat něco nelichotivého, Vy zmrdi!
Dodržíte-li tento jednoduchý a stručný návod a budete obeznámeni se správnou filmovou prezentací, není možné, abyste neuspěli. Je toho každý rok všude plno. A jako bonus pro Vás máme přichystanou krátkou tematickou básničku s pesimistickou radou do budoucích let věnovanou domácímu filmovému éteru, k čemuž není třeba nic dodávat. Nechť světlo lepších zítřků zase vysvitne, vždyť naděje umírá poslední, hlavně, že se točí!
Dávné jsou ty doby krásné,
kdy filmy naše věhlasné,
měly příběh, tempo, rytmus,
dnes stagnuje celý cyklus,
od námětu přes výrobu,
distribuci, kritiku,
hvězda s pompou padá dolu,
uznání je v septiku.
Je to těžké, ano, vím,
a proto Vám poradím,
lepší než-li lůzy točit,
je se pořádně vymočit,
s lehkostí se nejdál dojde,
než-li nám film zcela pojde.
