Nebraska – Melancholické putování za fata morgánou – recenze
Asi není úplně obvyklé, aby snímek, nominovaný na šest Oscarů v nejdůležitějších kategoriích, prosvištěl kolem českých kinosálů tak rychle, že se ani nestihl zastavit. Pravda, možnost zhlédnout Nebrasku měli návštěvníci Febiofestu, avšak oficiálně do tuzemské distribuce nepřišla. Jako kdyby si kinaři řekli, že všichni zájemci o tento film přišli na Febiofest a dále už ho nikdo vidět nechce. Nasazování do kin často postrádá logiku. Nechci psát o počinech, které jsou dementní až tak moc, že na ně dokonce skoro nikdo nechodí, ale o tzv. hodnotných, artovějších filmech ze všemožných koutů nejen Evropy. Nebraska je dokonalý malencholický produkt do komornějších kin, přesto má, jakožto dílo úspěšného amerického filmaře Alexandera Paynea, větší komerční potenciál než některé jiné „náplně“ těchto kin. Stačí i aktuální srovnání s jedním oscarovým konkurentem – ale o tom později…
Příběh se točí kolem nepříliš majetného starého muže Woodyho (Bruce Dern), žijícího v Montaně. Opakovaně utíká z domu, jelikož si chce v Nebrasce vyzvednout neexistující výhru. Rodina je nešťastná z jeho pomalu se prohlubující demence, zvlášť jeho žena Kate (June Squibb) to už příliš nezvládá, a tak uvažují o pečovatelském domě. Jeho syn David (Will Forte) se ho do Nebrasky přesto rozhodne vzít autem, ač ví, že je to marné. Jedná se o road-movie, na cestě je čekají mnohé strasti, navíc setkání a příbuznými a dávnými známými není vždy radostné. Ale především je to snaha syna ještě jednou se zkusit s otcem sblížit a hlavně ho pochopit. Podobně odtažitý jako starý a nemocný Woody je i film samotný, avšak v případě snímku je to míněno v dobrém slova smyslu.
Alexander Payne se prosadil zejména filmy O Schmidtovi a Bokovka, což potvrdil dramatem Děti moje s Georgem Clooneym – v Nebrasce naštěstí nevidíme snahu o líbivý sentiment a frontální útok na filmové ceny. Nebraska působí upřímně, už jen svým klidem. Možná pomohlo, že tentokrát si Payne scénář sám nenapsal (jeho autorem je Bob Nelson), ale věnoval se jen režírování. Přesto vidíme v rodinných vztazích a částečně jakoby rezignující atmosféře, kterou tentokrát dotváří smutná černobílá kamera, styčné body s jeho předchozími počiny. Zejména s dramatem s neznatelnými komediálními prvky O Schmidtovi. Nejde jen o uklidňující a konverzační styl. Není bez zajímavosti, že když za Schmidta přebíral Jack Nicholson Zlatý glóbus pro nejlepšího herce v dramatu, prohlásil, že si myslel, že natáčí komedii. Pravděpodobně šlo o další vtípek „Velkého Jacka“, nicméně to výstižně ilustruje nesnadnou žánrovou zařaditelnost Payneových filmů a nesmyslnost takového dělení při udělování ocenění.
Nebraska žádnou takovou hereckou hvězdou nedisponuje a paradoxně je to možná i dobře, protože jejich výkony jsou jednoduše špičkové a maximálně uvěřitelné. I proto tu máme tak silný příběh. Původně se uvažovalo o obsazení Jacka Nicholsona, ale ten už si chtěl užívat herecký důchod. Navíc Bruce Dern v úloze Woodyho odpovídá (i konzumací alkoholických nápojů) spíše starší verzi Jeffa Bridgese. Je nepochybné, že Nicholson by snímku přinesl větší publicitu a s největší pravděpodobností i Oscara pro nejlepšího herce v hlavní roli – a to i kdyby až tak dobře jako Dern nehrál. Určitě by to bylo i v ČR v kinech. Jenže Jack by možná až příliš poutal pozornost a tento malý film by celý zastínil.
Scénář a herci, to je pro tohoto režiséra základ. Snad ještě více než Bruce Dern září June Squibb ve vedlejší roli jeho sarkastické manželky. Oscara klidně dostat mohla, zasloužené byly i ostatní nominace včetně té za nejlepší film. Je to něco jiného než běžná americká produkce – a to, že patří k těm méně známým loňským filmům, nemá s jeho kvalitami přece nic společného. Nerozumím tomu, proč se tento film u nás nedostal do kin, když další oscarový aspirant Philomena ano. Tím nijak nesnižuji Philomenu, oba snímky jsou na stejné úrovni, pouze u Nebrasky toho více dokáže „umělečtější“ kamera, jinak ale Philomena navíc oproti Nebrasce nabídne jen britskou legendu Judi Dench v hlavní roli, tj. krom fantastického herectví i známé jméno. Oba filmy měly jít do kin takříkajíc ruku v ruce. Navíc ať už si o Cenách Akademie myslíme cokoli, filmové dílo s šesti nominacemi kinosály prostě navštívit musí!
Režisér Alexander Payne nám nabízí prostřednictvím Nelsonova scénáře, kamery a především svých hereckých aktérů možnost tichého ztotožnění s postavami a sdílení jejich osudů. Smutným příběhem probleskuje černý humor (hledání Woodyho zubů v kolejišti) i nenucený optimismus. Především se ukazují a obnažují všemožné charaktery. Můžeme se zamyslet nad tím, zda je správné milované osobě milosrdně lhát a nechat ji jít za svým snem, i když víme, že i ona bude dříve či později konfrontována s realitou.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Alexander Payne
Scénář: Bob Nelson
Kamera: Phedon Papamichael
Hudba: Mark Orton
Hrají: Bruce Dern, Will Forte, June Squibb, Bob Odenkirk, Stacy Keach, Devin Ratray, Rance Howard, Missy Doty, Bob Nelson
