Obrazor

Nejdelší den (Longest Day) – Nejkratší hvězdné momenty – válečné filmy

Šedesátá a sedmdesátá léta válečným filmům přála. Epické, na téma II. světové války většinou natáčené filmy měly k dispozici štědré rozpočty a objevovaly se v nich ty největší herecké hvězdy. Mezi pomyslné vrcholy této zlaté éry žánru patří velkorysé zpracování operace Overlord, tedy vylodění v Normandii. Tedy klíčové a v rámci největšího konfliktu dosavadních dějin jedné z nejznámějších událostí bitev vůbec.

Už samotný plakát láká na rovných čtyřicet dva hereckých hvězd. Nikterak v tom nelže, byť ne všechna jména budou současnému divákovi nějak výrazně povědomá. Kromě toho si k tomu přijdete velké množství komparsistů, kteří pod taktovkou několika režisérů (kromě výše vypsaných jmen se v menším měřítku na této pozici podíleli i další lidé) rozehrávají průvodce oním nejdelším dne, kdy se spojenecká vojska vylodila na pobřeží Francie.

Vidět v jednom válečném filmu herce jako Fonda, Burton nebo Wayne je bezesporu lákavé, nicméně do začátku se hodí jedno drobné varování. Ačkoliv má snímek bezmála tři hodiny, mnoho jeho hvězdných účastníků se musí spokojit se skromným prostorem v řádu několika záběrů či dokonce vteřin.

Nemluvě o tom, že již tak pozoruhodné obsazení se mohlo za příznivějších okolností ještě rozšířit. Ve filmu se měli objevit třeba Christopher Lee nebo Charleton Heston. Ovšem patrně nejkurióznější byl záměr filmařů obsadit Dwighta D. Eisenhowera. Tehdejší prezident Spojených států amerických si měl zahrát sám sebe coby vrchního velitele spojeneckých sil. Vzhledem k jeho věku však z této zajímavé alternativy sešlo.

Snímek jako takový nenabízí divákovi jednotnou dějovou linii nebo jednoho hrdinu. Namísto toho se skládá z mnoha menších i větších epizod, mapujících klíčové okamžiky invaze. Jejich pojetí je různé. Najdeme tu syrové momenty jako seskok výsadkářů do Němci drženého města, odlehčující, vtipnější scénky reprezentované skotskými vojáky i vpravdě velkolepé bojové pasáže se stovkami ozbrojených vojáků a bojovou technikou.

Při jejich sledování člověk pochopí, proč se jednalo o svého času nejdražší černobílý snímek historie (u nás v televizi běžela i kolorovaná verze), přičemž toto prvenství mu vydrželo až do roku 1993, kdy byl natočen snímek Schindlerům seznam.  Investice se každopádně tvůrcům vyplatila, neboť film si v kinech vedl víc úspěšně. Sluší se přiznat, že naprosto zaslouženě.

V každém případě platí, že jde o jeden z nejvelkolepějších válečných filmů, které byly na západě natočeny. Vzhledem ke své stopáži, počtu hereckých hvězd a provedení by našel konkurenci snad je v o dekádu později vzniklém Příliš vzdáleném mostu z roku 1977. Už jen z toho důvodů nelze jinak, než tuhle podívanou, podpořenou navíc chytlavou ústřední melodií a celkově povedeným hudebním doprovodem, rozhodně doporučit. Ačkoliv ani ona se určitým nedostatkům nevyhnula.

Nad určitými rezervami technického zpracování lze mávnout rukou. Ostatně, jsou to šedesátá léta, takže není moc relevantní se rozčilovat nad zadní projekcí. Používala se tehdy běžně, přičemž se to týká mnoha dalších válečných filmů. Specifickou nevýhodu představuje také výše nastíněný problém omezeného prostoru pro některé herce. Ono když se člověk těší třeba na Richarda Burtona a dostane ho ve dvou scénách (hlavně ta závěrečná stojí za to), může jít z určitého pohledu o zklamání.

Obojí však představuje pouze drobné vady na kráse jinak zdařilého počinu, patřícího mezi skutečně významné milníky v rámci žánru. A navíc míra jejich závažnosti je značně subjektivní. Stejně jako názor na štědrou stopáž, znamenající pro určitou část diváků pečlivě naplánovat, kdy se do snímku pustí.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

• About
• Latest Posts

Jan Hauer

Latest posts by Jan Hauer (see all)

• Mrchožrouti (Les Morfalous) – Belmondovi hrdinové – recenze - 23.3.2014
• Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy - 16.3.2014
• Santo contra Hombres Infernales – recenze - 14.3.2014