Nymfomanka (Nymph()maniac) – Biografická zpověď tělesnosti – recenze obou částí
V kinech od: I. část – 26. prosince 2013, II. část 9. ledna 2014
Nymfomanka, část I. měla premiéru 25. 12. Tenhle milý vánoční dárek je v některých zemích uváděn na dvě části, v jiných můžeme zhlédnout oba díly (110 + 130 minut) zároveň. V Česku platí první možnost, ale vhodné programování kina naštěstí umožňuje vidět snímek celý během jediného večera. Nicméně i v této podobě je pouze „fragmentem“, který vznikl jako kompromisní řešení k vůli distributora. Obě části Nymfomanky jsou tudíž promítány s úvodním informativním nápisem, kterým režisér upozorňuje na skutečnost, že jím původně zamýšlený film by dosahoval celkové délky pěti hodin.
Lars von Trier završuje svou třídílnou sérii obrazově ohromujících, formálně nekonvenčních, nekompromisně provokativních, šokujících i vzrušujících snímků, které na sebe vzájemně odkazují a které posouvají hranice vnímání mezilidských vztahů, otázky morálky, viny a trestu či bolesti. Všechny zároveň spojuje účinkování Charlotte Gainsbourg v jedné ze dvou hlavních rolí. Její ženské hrdinky vstupují do dichotomie manžel-manželka (Antikrist), sestra-sestra (Melancholia) a konečně vypravěč-posluchač (Nymfomanka, část I. a II.): Joe (Gainsbourg) a Seligman (Stellan Skarsgård). Odlišnost těchto dvou lidí není jen v jejich pozici k vyprávění nebo jejich opačném pohlaví, ale v kontrastujícím pojetí obou postav. Šedesátiletý Seligman má židovské kořeny a přestože je bez vyznání, koncentruje v sobě náboženská dědictví různého původu stejně jako vysokou vzdělanost a sečtělost. Žije sám ve skromném příbytku jako poustevník, který nemá žádné sexuální zkušenosti. Joe oproti tomu sama sebe definuje téměř exkluzivně skrze své tělesno a přímo sexuální závislost.
Životní příběh této čtyřicetileté ženy je vyprávěn prostřednictvím flashbacků. Joe odkrývá Seligmanovi své erotické zážitky, které počínají stimulací klitorisu v dětství (viz např. efektní scéna s provazem ve školní tělocvičně). Pozorný a trpělivý posluchač je i vzhledem ke své neposkvrněnosti velmi nezaujatý a na větší či menší podivnosti reaguje nesmírně vyrovnaně, až asexuálně. Neznalost popisované oblasti jej pak vede k analýze skrze nejrůznější odkazy na lidské vědění. Celý snímek je členěn do osmi kapitol, které se koncentrují vždy kolem jedné postavy ze života Joe. Kamarádka z dětství a iniciátorka perverzností B, freudovský odkaz na otce, první partner, milenci a jejich legitimní partnerky (skvěle hysterická Uma Thurman) a tak dále. Každý z těchto segmentů odkrývá nové vrstvy života Joe, přičemž se Trier soustředí výhradně na vývoj v sexuální oblasti. Ta je ale pochopitelně určující, neboť dominuje v uvažování, rozhodování a vnímání života Joe a jejích mezilidských vztahů. Její prožívání je natolik fyzické, že se tomuto projevu vše podřizuje. S touto smyslností ostře kontrastuje racionálnost a rigidnost Seligmana.
Agresivní a masivní reklamní kampaň se soustředí na snímání koitu či prožitek orgasmu. Takových momentů je v obou částech Nymfomanky nespočet. Explicitních detailů je však jen několik. (Jakkoli je zřejmé, že větší množství penisů jsem v žádném jiném fikčním filmu neviděla.) Postupné odhalování sexuality šokuje více anomálností hrdinčina vnímání. Mladá dívka sebevědomě promiskuitní dospívá v ženu, která se musí vyrovnávat s vlastní narušeností i frustrací vedoucí k zoufalým pokusům o uspokojení i „normalitu“. Jednotlivá vývojová stadia jsou zachycena v kapitolách a rámována současností, která na minulá dění nahlíží s odstupem umožňujícím pragmatický a detailní popis všech podivností. Seligman jako klidný a nesoudící zpovědník trpělivě naslouchá a dává vyprávění nový tvar a význam. Každá z osmi částí je odlišně vystavěná, vyprávěná, má jinou atmosféru či filmový styl. Všechny díly do sebe zapadají, navazují na sebe, ale jejich různorodost mění tempo a plynulost celého snímku. Vzpomínání na otce je lyrické a dojemné, dobrodružná puberta zase vulgární a bezcitná. Divák je rozerván mezi svými pocity vůči hlavním postavám. Zbitá a vyčerpaná Joe vzbuzuje empatii i antipatii zároveň a tajemný Seligman nemusí být nutně ctnostný. Výsledné pocity mohou kombinovat opovržení z amorálnosti, soucit s vyloučenými, vzrušení i chtíč.
Trierovy snímky jsou natolik formálně i obsahově svébytné, že není vůbec snadné zařadit je do kontextu kinematografie obecně. Zapadají především do filmografie jeho samotného. Fyzicky i psychicky trpící múza Charlotte Gainsborough rovněž představuje netradiční ženskou hrdinku. Nezastupuje kánon krásy, neusiluje o pevný vztah či rodinu, sebevědomě pracuje se svými schopnostmi a možnostmi a je otevřeně sexuální. Můj největší strach, že budu zažívat ještě větší bolest než při sledování Antikrista, se naštěstí nenaplnil. Z této konfrontace vychází Nymfomanka s trochou nadsázky jako příjemný erotický zážitek. Fascinace lidskou tělesností a sexualitou přitom produkuje smyslné obrazy a celkově je snímek vizuálně nádherný podobně velkolepě jako předchozí Melancholia a Antikrist. Hned úvodní záběry jsou natolik podmanivé a tíživě existenciální, že připomínají imaginaci Andreje Tarkovského. Šíře odkazů na různá umění a vědění je veliká. Klasická hudba a filozofie stojí vedle sofistikované rozpravy o muškaření stejně samozřejmě jako polemika o odluce východního a západního křesťanství. Disputace intelektuála a nymfomanky přináší oboustranné pochopení a rozhřešení. Ale nezapomeňte. Sledujeme Triera, takže katarzi nečekejte.
[starreview tpl=16]
Režie: Lars von Trier
Scénář: Lars von Trier
Kamera: Manuel Alberto Claro
Hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier, Jesper Christensen, Jens Albinus, Caroline Goodall, Jean-Marc Barr, Kate Ashfield, Nicolas Bro, Saskia Reeves, Michael Pas, Felicity Gilbert
