Oáza - Euro war po česku - Válečné filmy

Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy

Sledujeme-li témata československých válečných filmů z druhé poloviny padesátých let, velmi záhy zjistíme jejich poměrně úzký rozsah. V drtivé většině případů se jedná buď o účast našich vojáků na východní frontě, nebo máme co dočinění s partyzány. Jednou z výjimek je právě tento snímek, natočený v koprodukci se Sovětským svazem.

Děj se odehrává roku 1943 a pojednává o skupině Čechoslováků, kteří dezertují z cizinecké legie a chtějí se připojit k jednotkám bojujícím proti nacistům. Během cesty však po útoku nepřátelského letadla přijdou o většinu zásob a vybavení. Jejich jediná naděje spočívá v několik desítek kilometrů vzdálené oáze, kde se nachází studna s vodou, nutnou to tekutinou pro lidský organismus.

Problémy hlavních hrdinů ovšem po dosažení cíle nekončí. Oázu už totiž okupují němečtí letci, stejní, kteří legionáře napadli v úvodu filmu. Jejich letadlo utrpělo poškození a spadlo nedaleko, takže malá válka mezi oběma stranami může pokračovat dál.

Snímek zaujme především velmi dobrou atmosférou. Africká poušť nevznikla jen tak někde v pískovně za městem, štáb se totiž na tři měsíce vypravil do tehdejší sovětské republiky Turkmenistán. Tamní exteriéry jednak vypadají nádherně, ale především nabízejí výborné prostředí. Z filmu sálá nefalšované pouštní horko, chvílemi vpravdě nutící diváka svlažit hrdlo nějakým vychlazeným nápojem.

Výsledek je ještě umocněn detailními záběry na zpocené, špinavé tváře hlavních hrdinů. Stejně jako šíleným smíchem, vydávaným některými postavami v tu nejméně vhodnou dobu, nebo vpravdě psychadelickou hudbou. Film jako takový se v některých svých aspektech nápadně podobná tzv. euro war snímkům, tedy italskému sub-žánru válečných filmů.

Dobrým příkladem této podoby je asi nejvýraznější postava v ději, legionář přezdívaný Baron. Výborným způsobem ho hraje Rudolf Hrušínským a jedná se o nefalšovaného psychopata, který nesmí v žádném italském válečném filmu chybět. V tomto případě navíc perfektně ztvárněný, v klíčových okamžicích skutečně hrůzu nahánějící. Člověk ani na vteřinu nepochybuje, že tenhle člověk by dokázal zabíjet bez špetky slitování a ještě by z toho měl radost.

Celkově dobrý dojem z tohoto originálního tuzemského zástupce žánru ale kazí konec. Tvůrci na něj totiž tak nějak rezignovali. Z rozhodujícího střetu o oázu tak divák uvidí pouze několik vteřin. Zbytek je stručně představen pouze pomocí voiceoveru jednoho z legionářů. Divák tak osud většiny postav neuvidí na vlastní oči. Naprosto netuším, proč byl zvolen takový přístup. Stačilo přidat nějakých pět minut. Tato snímek vypadá podivně useknutě a navozuje pocit, že jste viděli nějakou zkrácenou verzi.

Najde se tu i několik dalších podivností. Všichni Němci mluví česky. To by sice až tolik nevadilo, jenže o to zvláštněji působí, když se ptají na národnost slovenského legionáře, jehož řeči nerozumějí. Vedle nezvládnuté finální pasáže jde ovšem pouze o menší nedostatky. Oáza ale i tak zůstává zajímavým válečním filmem domácího původu, který rozhodně stojí za vidění.

Kromě výborné atmosféry jde i o jeho samotnou originalitu, jak stran námětu, tak provedení. Navzdory špatně podanému závěru po zásluze patří mezi to nejlepší, co u nás v rámci žánru válečných filmů vzniklo.

CSFD IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Československo / Sovětský svaz, 1972, 81 min
Režie: Zbyněk Brynych
Kamera: Josef Vaniš
Hudba: Jiří Sternwald
Hrají: Radoslav Brzobohatý, Štefan Kvietik, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Rozsíval, Jiří Krampol, Ladislav Potměšil, Josef Bláha, Wilhelm Koch-Hooge, Zdeněk Řehoř, Josef Vinklář, Eduard Cupák