Oáza – Euro war po česku – Válečné filmy

Sledujeme-li témata československých válečných filmů z druhé poloviny padesátých let, velmi záhy zjistíme jejich poměrně úzký rozsah. V drtivé většině případů se jedná buď o účast našich vojáků na východní frontě, nebo máme co dočinění s partyzány. Jednou z výjimek je právě tento snímek, natočený v koprodukci se Sovětským svazem.

oaza_1

Děj se odehrává roku 1943 a pojednává o skupině Čechoslováků, kteří dezertují z cizinecké legie a chtějí se připojit k jednotkám bojujícím proti nacistům. Během cesty však po útoku nepřátelského letadla přijdou o většinu zásob a vybavení. Jejich jediná naděje spočívá v několik desítek kilometrů vzdálené oáze, kde se nachází studna s vodou, nutnou to tekutinou pro lidský organismus.

Problémy hlavních hrdinů ovšem po dosažení cíle nekončí. Oázu už totiž okupují němečtí letci, stejní, kteří legionáře napadli v úvodu filmu. Jejich letadlo utrpělo poškození a spadlo nedaleko, takže malá válka mezi oběma stranami může pokračovat dál.

Snímek zaujme především velmi dobrou atmosférou. Africká poušť nevznikla jen tak někde v pískovně za městem, štáb se totiž na tři měsíce vypravil do tehdejší sovětské republiky Turkmenistán. Tamní exteriéry jednak vypadají nádherně, ale především nabízejí výborné prostředí. Z filmu sálá nefalšované pouštní horko, chvílemi vpravdě nutící diváka svlažit hrdlo nějakým vychlazeným nápojem.

oaza_2

Výsledek je ještě umocněn detailními záběry na zpocené, špinavé tváře hlavních hrdinů. Stejně jako šíleným smíchem, vydávaným některými postavami v tu nejméně vhodnou dobu, nebo vpravdě psychadelickou hudbou. Film jako takový se v některých svých aspektech nápadně podobná tzv. euro war snímkům, tedy italskému sub-žánru válečných filmů.

Dobrým příkladem této podoby je asi nejvýraznější postava v ději, legionář přezdívaný Baron. Výborným způsobem ho hraje Rudolf Hrušínským a jedná se o nefalšovaného psychopata, který nesmí v žádném italském válečném filmu chybět. V tomto případě navíc perfektně ztvárněný, v klíčových okamžicích skutečně hrůzu nahánějící. Člověk ani na vteřinu nepochybuje, že tenhle člověk by dokázal zabíjet bez špetky slitování a ještě by z toho měl radost.

oaza_3

Celkově dobrý dojem z tohoto originálního tuzemského zástupce žánru ale kazí konec. Tvůrci na něj totiž tak nějak rezignovali. Z rozhodujícího střetu o oázu tak divák uvidí pouze několik vteřin. Zbytek je stručně představen pouze pomocí voiceoveru jednoho z legionářů. Divák tak osud většiny postav neuvidí na vlastní oči. Naprosto netuším, proč byl zvolen takový přístup. Stačilo přidat nějakých pět minut. Tato snímek vypadá podivně useknutě a navozuje pocit, že jste viděli nějakou zkrácenou verzi.

Najde se tu i několik dalších podivností. Všichni Němci mluví česky. To by sice až tolik nevadilo, jenže o to zvláštněji působí, když se ptají na národnost slovenského legionáře, jehož řeči nerozumějí. Vedle nezvládnuté finální pasáže jde ovšem pouze o menší nedostatky. Oáza ale i tak zůstává zajímavým válečním filmem domácího původu, který rozhodně stojí za vidění.

Kromě výborné atmosféry jde i o jeho samotnou originalitu, jak stran námětu, tak provedení. Navzdory špatně podanému závěru po zásluze patří mezi to nejlepší, co u nás v rámci žánru válečných filmů vzniklo.

CSFD  IMDb

Hodnocení autora:

[starreview tpl=16 size=’30‘]

Československo / Sovětský svaz, 1972, 81 min
Režie: Zbyněk Brynych
Kamera: Josef Vaniš
Hudba: Jiří Sternwald
Hrají: Radoslav Brzobohatý, Štefan Kvietik, Rudolf Hrušínský, Jaroslav Rozsíval, Jiří Krampol, Ladislav Potměšil, Josef Bláha, Wilhelm Koch-Hooge, Zdeněk Řehoř, Josef Vinklář, Eduard Cupák

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště