Osm hrozných (The Hateful Eight) – Tarantino se vrátil…k tomu, co ho dělá Tarantinem – recenze
Je jasné, že srovnání Osmi hrozných s Nespoutaným Djangem se přímo nabízí. Může se to zdát na jednu stranu nefér. Srovnání totiž probíhá pouze na základě toho, že jsou oba filmy westerny a oba natočil Quentin Tarantino, a protože jinak se jedná o naprosto rozdílné filmy, měly by se posuzovat pouze jednotlivě, nikoli na základě srovnání. Jenže porovnávat Djanga a Osm hrozných je právě proto nanejvýš legitimní, neboť na obou filmech naráz se dají vypozorovat dva způsoby, jak Tarantino nakládá s westernem .
V prvním případě Nespoutaného Djanga vytvořil koláž westernových výjevů, tedy obraz klasické představy o podobě westernu. Nespoutaný Django především pracoval s diváckou pamětí. Vyprávění bylo v podstatě podřízeno westernovým kulisám, ikonickým vyobrazením pistolníků, otroků v řetězech nebo okázalých plantážníků. Byť s mamutí porcí nadsázky a absurdním humorem, Tarantino tehdy natočil film o tom, jak si všichni pamatují, že má zhruba vypadat western. V tom druhém případě vzniklo komplexní dílo, černohumorný komorní thriller, pohrávající si s vlastním vyprávěním i s divákem. Stejně jako všechny jeho filmy, i Osm hrozných vychází z Tarantinovy nadšené cinefílie a na pár konkrétních westernů (třeba na Corbucciho Velké ticho) si u něj žánru znalý divák třeba vzpomene. Ale na rozdíl od Nespoutaného Djanga je zde mnohem důležitější vyprávění příběhu.
Ten se odehrává pár let po občanské válce v hostinci uprostřed zasněžené wyomingské pustiny. Sejde se zde skupina pocestných, kteří mají v úmyslu přečkat zde sněhovou bouři a poté pokračovat do města Red Rock. Nedobrovolné společenství tvoří mexický hostinský Bob (Demián Bichir), začínající šerif a bývalý jižanský radikál Chris Mannix (Walton Goggins), popravčí Oswaldo Mobray (Tim Roth), vysloužilý jižanský generál Sandy Smithers (Bruce Dern), kovboj John Gage (Michael Madsen), kočí O.B. (James Parks), lovec odměn a veterán občanské války Marquis Warren (Samuel L. Jackson), taktéž lovec odměn John Ruth (Kurt Russell) a jeho kořist, vražedkyně Daisy Domergue (Jennifer Jason Leigh). Právě ta je klíčovou postavou filmu, protože někdo ze skupiny je s ní možná spřažený a může se pokusit ostatní cestující zavraždit za účelem jejího osvobození. Nebo je Ruth jenom příliš paranoidní?
Místo rozmáchlého epizodického westernu, jakým byl právě Nespoutaný Django, je Osm hrozných komorním, téměř detektivním thrillerem, v němž více než přestřelky vytvářejí napětí dialogy. Nejen tím se Tarantino vrací k tomu, co jeho filmy činí tarantinovskými, a sice k práci s postavami, jednotlivými motivy a především specifickým poměrem fabule – toho, co se ve filmu reálně stalo) a syžetu, čili způsobu, jakým je to divákovi odvyprávěno, respektive, jak jdou scény ve filmu za sebou, byť v jiném pořadí, než se odehrály události. Jak bývá u Tarantinových filmů zvykem, chronologie událostí ve filmu a chronologie scén, které tyto události zobrazují, se ne vždy shodují. To dává tvůrci možnost mistrně manipulovat s divákem a s tím, jaké si o vývoji filmu vytváří hypotézy. A tím tvůrce umožňuje divákovi, aby zůstal zírat s otevřenými ústy. Osm hrozných využívá právě tuto techniku, kterou ozvláštňuje tím, že kombinuje informace a detaily, kterých si všimneme, s informacemi, které nám film záměrně zatajil. Tarantino nechává během projekce vodítka ke skutečné podstatě věcí, k tomu ale přihazuje nové a nové informace. Jako diváci si během filmu můžeme udělat představu o tom, kam se budou události dále vyvíjet, nicméně film nám náhle předhodí novou informaci, která změní vše, co jsme si mysleli. Tím udržuje napětí, protože každé nové odhalení přinese nový zvrat, nový důvod bát se o postavy. Nebo se spíše bát postav. Hrátky s mírou vědění a minimální dávkování informací se totiž týkají i jich.
Snímek nemá jasně určeného hlavního hrdinu. Každá postava vyvolává znepokojivé otázky, o nikom se nedá říct, že by vzbuzoval sympatie, a co je nejdůležitější, téměř kterýkoliv z nich může být vrahem. Část postav navíc spojuje účast v občanské válce, přičemž ne všichni stáli na stejné straně. Tarantino tak vedle otázky, kdo (a zda vůbec) by mohl být vrahem, staví napětí na nevyhnutelných sporech mezi postavami a otevírá tak téma války a rasismu. Během vyprávění tak staví vedle sebe několik zdánlivě nesouvisejících motivů, které se ale v konečné fázi sejdou a vytvoří funkční celek. Všeobecná nedůvěra, stojící na vzájemných rasových/politických/jakýchkoli předsudcích, přímo podporuje dynamiku paranoidního thrilleru a detektivního příběhu, přičemž zmíněné atributy vyprávění (téma občanské války a buranského rasismu) sedí do neklidného prostředí poválečného Divokého západu.
Quentin Tarantino tak natočil film, spojující prvky několika žánrů a řešící otázky mezilidských vztahů v brutálně černohumorném thrilleru. Podřídil několik zdánlivě nespojitelných prvků filmovému vyprávění a vytvořil z nich jasně definovatelný komplexní celek, podobně, jako se mu to kdysi dávno povedlo v případě Gaunerů nebo Pulp Fiction: Historek z podsvětí. Je to nejen cinefilie, ale čistá radost zkoumat filmy, spojovat je a tvořit vrstevnatá umělecká díla, u nichž si na své přijdou jak naratologové, tak i milovníci černého humoru a drsných hlášek. Jedná se o jeden z těch filmů, o nichž máte hodiny po skončení projekce chuť diskutovat, řešit detaily, které vám unikly i detaily, které vám neunikly, probírat vývoj postav a opájet se tím, jak propracované, komplexní, napínavé a dech beroucí může být handrkování osmi lidí v jedné místnosti. A ano, coby tarantinovské potěšení z westernu Osm hrozných dalece přesahují Nespoutaného Djanga. Je to podobné, jako když jsem se v šestnácti zamiloval do Gaunerů, kteří mi tenkrát svou komplexností a schopností vyprávět velký příběh na malém prostoru imponovali víc, než zbožňované Pulp Fiction: Historky z podsvětí. To je to, co se Tarantinovi podařilo s Osmi hroznými. To je to, co dělá Tarantina Tarantinem.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Scénář: Quentin Tarantino
Kamera: Robert Richardson
Hudba: Ennio Morricone
Hrají: Samuel L. Jackson, Kurt Russell, Jennifer Jason Leigh, Walton Goggins, Demian Bichir, Tim Roth, Michael Madsen, Bruce Dern, James Parks, Dana Gourrier, Zoë Bell, Lee Horsley, Gene Jones, Channing Tatum, Quentin Tarantino (vyp.), Keith Jefferson, Craig Stark, Belinda Owino
