Pár slov o posledních dílech Star Wars

O tom, že Rogue One je velice důležitý film pro hvězdně-válečnou ságu, a o tom, že Síla se probouzí vlastně netrpí tou chybou, kterou jí spousta lidí vyčítá.

Kapitola z Hvězdných válek je přijímána s podobnou dichotomií, jako v současnosti mnoho jiných blockbusterů – na jedné straně je film adorován jako „o několik tříd lepší, než Síla se probouzí“, na straně druhé je považován za „nejhorší díl Star Wars, který je zbytečný, slouží pouze jak vyplňovací vata a celkově prostě nemusel vzniknout.“  Podobnému zatracení, respektive podobné dichotomii, byl podroben sedmý film ze světa Hvězdných válek, Síla se probouzí. Co jedni vnímali jako povedený film pro fanoušky, druzí brali jako sprostou vykrádačku původní série, která nepřináší nic nového ani osvěžujícího. Pojďme se ale zamyslet nad dvěma věcmi – je u Síla se probouzí opravdu tak sprosté a neslýchané, že tolik připomíná první film ze série? A je Rogue One opravdu tak zbytečným a nevyžádaným filmem, jehož jediný účel je vyrýžování trochy zisku navíc?

rogue_one_screencap-0-0

Především je třeba říci, že Rogue One je naopak naprosto nezbytným filmem. Jeho existenci nejen ospravedlňuje, ale dokonce vyžaduje závěr třetího prequelového filmu, Pomsty Sithů. Snímek končí vyhubením Jediů, koncem Galaktické republiky, vzestupem Impéria a stavbou obřího kulatého tělesa. Fanoušek Hvězdných válek pochopitelně ví, co se ve fikčním světě stalo; to těleso je Hvězda smrti, nástroj, kterým Impérium hodlá držet dobytou galaxii v lati. Do začátku čtvrté epizody s podtitulem Nová naděje  se zformuje Povstání, které plány Hvězdy smrti ukradne a položí tak základ další trilogii, kterou už fanoušek zná. Zdánlivě není třeba divákovi vysvětlovat, co se bude dít po konci třetí a na začátku čtvrté epizody. Jenže Hvězdné války dosáhly Pomstou Sithů existence sevřené šestifilmové ságy a ať může znát děj filmů a jejich fikční svět sebelépe, nevyvrátí vám fakt, že mezi třetím a „čtvrtým“ dílem zeje povážlivá mezera ve vyprávění.  Pokud si pustíme oba filmy hned po sobě, můžeme hypoteticky úvodní plovoucí text Epizody IV: Nová naděje číst takto:
V minulém díle Impérium povstalo a ovládlo galaxii. Dnes vám v tomto krátkém úvodu oznamujeme, že to zlé Impérium, které jako diváci znáte tak dvě minuty, může být poraženo Povstáním (o kterém vás také v rychlosti informujeme až teď), a to díky tomu, že zničí Hvězdu smrti. To je ten mechanismus, který znáte z konce třetího dílu, a nikdo vám nevysvětlil, k čemu slouží. Nicméně vám teď na rychlo říkáme, že je to důležitá věc a naši hoši ukradli její schémata. To byla mimochodem boží akce, ale vy ji neuvidíte. Místo toho vám promítneme, co se stalo potom.

Rogue One tedy přemosťuje obě trilogie, nejen tím, že ukáže krádež schémat, ale odhalí nám strukturu a pozadí Povstání, které ve čtvrtém díle jako by se najednou vynořilo z prázdnoty. Dokud byla čtvrtá epizoda prvním dílem, nevadilo to, protože to byla prostě součást toho světa, který poznáváme. Po první trilogii ale bylo potřeba vše potřebné doplnit. Jakou má Povstání hierarchii, kdo jsou jeho agenti, co takový boj proti totalitnímu režimu ve vesmíru obnáší, jak je po těch cca dvaceti letech v galaxii vnímán fenomén Jedi i lidmi, kteří členy řádu nikdy nebyli. A to Rogue One splňuje. Jak se mu to povedlo a zda to funguje i jako film sám o sobě, to si můžete přečíst v naší recenzi.

force-awakens-rey-bb8_0

Síla se probouzí měla oproti Rogue One a předchozím třem filmům, Epizodám I-III, nelehký úkol – už nešlo pouze o doplnění mezer a naplnění předem narýsovaného schématu, bylo třeba přijít s nově uspořádaným příběhem, novými postavami a novou hrozbou. Zvláště to první přináší riziko jistého odcizení (Sithové jsou nahrazeni řádem Ren, Impérium Prvním řádem, o nových postavách nemluvě). Proto bylo třeba tyto nové atributy představit na pozadí známého příběhu, připomínky, že divák stále sleduje ty staré Hvězdné války, které miloval jako dítě.  V podstatě však Síla použila nástroj, který Hvězdné války využívají celkem běžně; opakování motivů a jejich variace k sérii patří stejně neodmyslitelně, jako cestování vesmírem. Prequelová trilogie se sbližovala s fanoušky podobně, k nim se také vracela po delším čase, a sice po šestnácti letech. Opět ukázala okrajovou planetu Tatooine, v malé roličce uvedla Jabbu Hutta, uvedla do děje Žvejkalův lid Wookie a tak dále. A stejně jako v případě Síly, i prequelová trilogie představila nové postavy na pozadí starých dějových motivů. Do filmu se tak opět vrátila nerovná romance šlechtičny a pěšáka (Han Solo + Leia/Anakin +Amidala), hrdina, který se z chudého obyvatele zapadlé pouštní planety vypracuje ve schopného rytíře Jedi (Luke/Anakin), lákání hrdiny na temnou stranu Síly (Luke/Anakin), nebo smrt mentorské postavy, kterou hrdina může pouze bezmocně sledovat (smrt Obi-Wana/smrt Qui-Gona). Film Epizoda I: Skrytá hrozba dokonce obsahuje scénu ničení generátoru štítů, přičemž generátor je ve vesmíru a štít na planetě – v Epizodě VI: Návrat Jediho byl generátor na planetě a štít ve vesmíru. Scéna v Epizodě I navíc podezřele připomínala útok na Hvězdu smrti v Nové naději. Aby to však nevyznělo tak, že variace na známé přinesla do Hvězdných válek pouze nová trilogie, původní série v podstatě také pracovala na navracení stálých motivů. Vniknutí do nepřátelského objektu, které se s plíživé akce změní v sérii honiček a přestřelek, se objevuje ve všech filmech Hvězdných válek, stejně jako vztah mentora a žáka a vzorec zero-to-hero. Síla se probouzí tak představuje „pouze“ ukázku standardní strategie Hvězdných válek. Jak se jí to podle nás povedlo, si můžete připomenout zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přejít k navigační liště