Plod noci (Nightbreed) – Hellraiser feat. Cronenberg – recenze
Přestože byl americký horor Plod noci natočen až v roce 1990, je z něho patrná atmosféra béčkových snímků z 80. let, co se týče účesů, oblečení, dobové stylizace, ale i režie a filmového snímání. Jeho tvůrcem je spisovatel a režisér Clive Barker, který jej natočil podle vlastního scénáře, adaptovaného podle vlastní knižní předlohy. Stejným způsobem postupoval i při tvorbě Hellraisera z roku 1987 a stejně jako tato hororová klasika, i Plod noci je nejvíce výrazný svou výtvarností a strašidelným zpracováním masek.
Obyčejný mladík Aaron trpí nočními můrami a navštěvuje kvůli tomu psychiatra. Ten objeví, že existuje spojitost mezi Aaronovými sny a nedávnou sérií brutálních vražd, které se odehrály v blízkém okolí – Aaron se čas od času přeměňuje na masového vraha, aniž by o tom věděl. Realita je však taková, že tím masovým vrahem je ve skutečnosti onen psychiatr a snaží se své řádění na Aarona hodit. Nechá ho zavřít do psychiatrické léčebny, avšak Aaron uteče. Je zastřelen policií a ocitne se (coby nemrtvý) v temném světě v podzemí pod hřbitovem, kde žijí příšery z jeho nočních můr…
Děj není ani přes svou originalitu kdovíjak úžasný (jakmile se hlavní hrdina dostane do skrytého světa znetvořených přízraků, film se stane poněkud dementním), nicméně je na něm pár věcí, které stojí za povšimnutí. Hudbu k němu složil Danny Elfman a je velmi dobrá, potemnělá a hravá. Ztvárnění všech těch příšer, které vypadají jako nějaký mix démonů, zombií, a pekelných stvůr je na svou dobu vskutku podařené (99% z toho jsou klasické masky a loutky) a výsledek vyvolává přesně ty pocity děsu a částečně i znechucení, jaké asi vyvolávat měl. A co je asi nejzajímavější – tu postavu psychiatra ztvárnil David Cronenberg, režisér filmů Moucha nebo Příliš dokonalá podoba (později třeba Nahý oběd nebo Dějiny násilí). Jeho fanoušci si na Plodu noci pravděpodobně solidně smlsli, je to totiž největší filmová role, v jaké se kdy objevil.
Současný divák se však u tohoto filmu dost pravděpodobně bát nebude, jeho retro hororová atmosféra je totiž v dnešní době už považována za přežitek a scény, které by měly být strašidelné, vyznívají spíš legračně, případně tripovitě. Film byl evidentně laciný (resp. lacinější, než by bylo záhodno) a podle toho to také vypadá (kulisy působí nevěrohodně, závěrečná akční scéna je trestuhodně nevýrazná) a příběh je místy podivně zkratkovitý a vyvolává dojem, že několik vysvětlovacích pasáží z něj bylo vystřiženo (původní verze měla skoro dvě a půl hodiny, oproti současné hodině a tři čtvrtě). Dnes by se pro Plod noci namísto hororu hodilo výstižněji označení fantasy.
Fantazijní svět, v němž se příběh z poměrně velké části odehrává, je přitom velice působivý a vybízí k hlubšímu prozkoumání – dojem z jeho pozorování ve filmu je však nepostačující a jistě kdekoho napadne, že z něčeho takového šlo jistě vydolovat víc. Není divu, že podle filmu vzniklo několik dalších knih, dvě počítačové hry a komiksová řada. Bylo by asi hezké mít nějakého obrazového průvodce s původními náčrty a grafickými návrhy všech těch stvoření, a kdyby někoho napadlo natočit drahý remake, asi bych se také nezlobil.
Jako funkční horor nebo kvalitní film Plod noci bohužel selhává, jako béčková kuriozita s dobovou atmosférou temného hororu je však přinejmenším postačující a plní svůj účel – nabízí fanouškům Hellraisera něco vizuálně a stylově podobného od stejného tvůrce a předvádí Davida Cronenberga v takovém světle, v jakém ho spousta z vás pravděpodobně nikdy neviděla.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: Clive Barker
Předloha: Clive Barker (kniha)
Scénář: Clive Barker
Hudba: Danny Elfman
Hrají: Craig Sheffer, Anne Bobby, David Cronenberg, Charles Haid, Hugh Quarshie, Doug Bradley, Oliver Parker, Daniel Kash, Tom Hunsinger, John Agar, Mac McDonald
Honza Varga