Predátor: Evoluce (The Predator, 2018) – Dobrá akční komedie, slabší film Shanea Blacka a hodně slabý predátoří film – recenze
Častým neduhem recenzentů je přisuzovat výsledek filmů jeho režisérovi. Nehledě na to, že na filmu se podílí třeba i scenárista a střihač, zasahuje do něj producent a kameraman má také větší zodpovědnost, než mačkat na kameře tlačítka „start“ a „stop“, všechny filmy jsou výhradně filmy svých režisérů a za všechny dobré i špatné věci může jen on a nikdo jiný.
Ne tak u Shanea Blacka, který má hodně výrazný autorský rukopis a hodně zajímavou kariéru. Byť byl vždy především scenárista a režíruje až od roku 2005, všechny filmy, které psal od osmdesátých let, jsou filmy Shanea Blacka. Nikdy to nejsou filmy Tonyho Scotta, Richarda Donnera nebo Johna McTiernana, hlavní hvězdou je Shane Black. Může v tom hrát roli jeho styl, který vyniká u všech „jeho“ filmů bez ohledu na režiséra a sada prvků, které se v těchto filmech opakují. Když koukáte na film od Shanea Blacka, v podstatě dopředu vytušíte, co všechno v něm bude. Stejně tak dopředu tušíte, co bude obsahovat čtvrtý díl Predátora. Překvapivě ale čtvrtý díl predátoří ságy v jádru není ani dalším filmem Shanea Blacka, ani dalším predátořím filmem. Pouze využívá některé jejich prvky, aby stvořil autonomní sci-fi hororovou komedii.
Predátor: Evoluce kombinuje dvě prověřené šablony – predátořího filmu a filmu Shanea Blacka. U predátořího filmu to není nijak zvlášť složité. Parta cool vojáků se ocitne v hluboké džungli, kde je nahání Predátor. Případně parta cool policajtů něco vyšetřuje v hloubkách velkoměsta, kde je nahání Predátor. Přitom vzrůstá paranoia, ostřílení tvrďáci se klepou strachy a tam, kde postavám dřív pomáhala hlavně ostrá munice, musí nastoupit taktické přemýšlení a inteligentní mimozemský zabiják musí být přechytračen.
Šablona Shanea Blacka je o něco propracovanější – hlavní hrdina kdysi býval eso, ale v současnosti je na společenském dně. Během filmu získá kámoše, který ho zatáhne do určité situace. Ta postupně vyústí v hromadu mrtvol, řízné akce, dítě v ohrožení a jeho záchrana a vše to v podstatě pomůže narovnat hrdinův charakter. Téměř každý z Blackových filmů je v podstatě psychoterapie hlavního hrdiny, který dosáhne potřebné katarze při záchraně dítěte.
To je v podstatě nový Predátor: Evoluce. Jeho hlavní hrdiny tvoří skupina vojáků, která je z různých důvodů na cestě do blázince. Samozřejmě se ale na Zemi objeví hned dva Predátoři a tým odepsanců se stává jedinou nadějí na to, jak je zastavit. Dítětem v ohrožení se stává autistický syn odstřelovače McKenny (Boyd Holbrook), jemuž se dostaly do rukou důležité součásti predátoří bojové výstroje.
Ústřední tým se skládá z psychopatů, kteří komunikují výhradně v černohumorných nebo pubertálních hláškách, zároveň jim není líto vystřílených kulek. Film se odehrává během jednoho dne a noci, takže téměř neustávající akce je zaručena. Predátoři se s tím opravdu nepářou a likvidují vojenský personál hlava nehlava, páteř nepáteř. Vše je jakoby na svém místě. Predátoři zabíjejí, Blackovy trademarky se objevují. Jako akční komedie film funguje dokonale. V čem je tedy problém?
Především v tom, že žádná z osvědčených šablon se uspokojivě nenaplní, a i když je film dobrá akční komedie, není to akční komedie od Shanea Blacka. I když jeho filmy jsou známější přestřelkami a černým humorem, což Predátor má, vynikaly také jistou hrou s žánrovou formou a podvracením konvencí. V Predátorovi tolik podvratnosti a sebeironie zase není. Ano, namakané borce z prvních tří filmů vystřídala parta pošuků, kteří říkají a dělají divné věci, ale klasický vzorec „vojáci vs. mimozemské monstrum“ to nijak zvlášť neovlivňuje. Podobně „neblackovské“ je využití Blackových tradičnějších propriet. Loserovští hrdinové a klimaktická záchrana dítěte v ohrožení (která měla dobrý psychologický motiv v Posledním skautovi, Smrtonosné zbrani nebo v Posledním akčním hrdinovi) jsou zde čistě kompozičním prvkem. Tím myslím, že nemají vliv na vývoj postav, narovnání rodinných vztahů nebo vztahovou linii obecně. Slouží jen k tomu, aby se děj posouval dopředu, a co do vztahů nemá moc co narovnávat. Prvky z Blackových filmů jsou v Predátorovi využity, ale ne zase tak, aby to vypadalo jako jeho typický film. Podobné je to i s prvky predátořích filmů.
Ve filmu jsou Predátoři, kteří zabíjejí lidi. Predátor jako postava má ve filmovém světě určitý výraz, rysy, díky kterým ho můžeme identifikovat jako Predátora – způsob lovu, taktizování, sledování kořisti…Predátor je svébytná filmová entita se spoustou specifických zvyků a vlastností, nikoli generické monstrum. Tím se bohužel stává ve filmu Predátor: Evoluce. Jeho úlohou v příběhu je objevit se tam, kde ho příběh potřebuje, a zabít každého, kdo stojí v cestě, a to zcela nespecifickým a generickým způsobem. Takže kdyby začal postavy na stejných místech vraždit Terminátor, T-Rex nebo chodící žralok, nic moc by se v těch scénách nezměnilo a nic by nenapovídalo tomu, že v této scéně by se měl objevit spíš Predátor.
Víc než další Predátor nebo další blackovka je Predátor: Evoluce víc akční hororovou komedií, kterou by mohli ocenit fanoušci filmů jako Critters nebo Noc husí kůže. Škoda je, že do akční sci-fi oddechovky, která by mohla fungovat samostatně a nezávisle, zapojuje film známou postavu, která nějak funguje a v tomto filmu tak nefunguje, a tvůrčí prvky, které nějak vypadají a v tomto filmu tak moc nevypadají. Obecně je Predátor: Evoluce dobrá akční komedie, slabší film Shanea Blacka a hodně slabý predátoří film. Případně se na to můžeme dívat jako na dobrou akční sci-fi komedii, která trochu připomíná Predátora a trochu filmy Shanea Blacka.
