Přepadení 13. okrsku (Assault on Precinct 13) – Lokace v hlavní roli – recenze
Pro klasický snímek Johna Carpentera, těžící z tradic westernu i nastupujícího zombie hororu, je zásadní způsob, jakým se vyprávění dostává k hlavnímu problému, tedy konfliktu v uzavřené lokaci, i způsob, jak tento problém dále rozvíjí. Od začátku sleduje několik dějových linií, v nichž různé postavy sledují různý cíl. Zápletka filmu je prostá – když se zoufalý otec pomstí vůdci pouličního gangu za smrt své dcery, uteče před zbytkem gangu na nejbližší policejní stanici, kam jej padouši pronásledují. Aby měla nepočetná osádka stanice, čítající jednoho strážníka a dvě sekretářky, alespoň nějakou šanci proti obléhajícím gangsterům, musí vytvořit krátkodobou alianci s vězni – zlodějem Wellsem a nechvalně proslulým a extrémně střeženým vrahem Napoleonem Wilsonem.
Dlouhou dobu se nedá přesně určit, kdo konkrétně by měl být hlavní postavou. Ostatně nejdůležitější roli v Přepadení nehrají postavy, ale samotná policejní stanice. První polovina snímku zachycuje několik různých linií různých postav, které směřují do různých cílů. Většinu postav zastihneme v pohybu – strážník Bishop přijíždí na své nové dočasné pracoviště, policejní stanici na 13. okrsku, aby zde dohlédl na ukončení jejího provozu. Vězeňský transport převáží skupinu vězňů, mezi nimi i odsouzence na smrt Napoleona Wilsona. Městem projíždí čtyři vysoko postavení členové početného pouličního gangu, hledající vhodného kandidáta na náhodně zvolenou „odvetnou oběť“ za gangstery, kteří noc předtím zemřeli při policejním zátahu. A konečně muž, jehož jméno se nikdy nedozvíme, vezoucí svou dceru do školy.
V polovině snímku se všechny linie střetnou právě na zmíněné policejní stanici. Ta slouží jako ústřední kompoziční prvek vyprávění, jehož úloha dělí film na dvě narativní části – v prvním vidíme působení různých mikrosvětů, oddělených místem, příslušností (k policii, gangu, „civilním“ osobám) i cílem. Jejich cíl se však během vyprávění změní dílem náhody či povinnosti. Celá první polovina je tudíž o různých problémech různých postav, jejichž příběhy končí na stanici. Ať už je to díky náhodně přidělenému rozkazu, vyhledávaný prostředek ochrany, místo, kde se skrývá objekt pomsty či prostě jen status nejbližšího možného místa, kde se dá zastavit, když se cestujícím ve vězeňském transportu udělá nevolno, stanice se u všech zúčastněných stane konečným cílem. V první polovině tedy stanice funguje jako tmel ostatních mikrosvětů, prvek ve vyprávění, ke kterému všechny postavy směřují a která sloučí několik mikrosvětů do jednoho (policistu, vězně a otce).
Obě poloviny snímku jsou odděleny denní dobou – první polovina se odehrává za horkého letního dne a provází ji nervózní atmosféra klidu před bouří, spojeného s letním dusnem. Nervozita snímku je zajištěna jak úseky z jízdy gangu, jehož vůdce si z vozu vybírá náhodnou oběť, tak i postavou bezejmenného otce, který se obává podezřelých chuligánů, projíždějících okolo, a zřejmě i policie, k níž projevuje nedůvěru. Druhá polovina snímku se odehrává v noci. Všechny mikrosvěty jsou již soustředěny u nejdůležitějšího prvku vyprávění – policejní stanice. Ta už nepředstavuje zakončení několika navzájem nesouvisejících linií, ale pevný bod ve vyprávění a nový, tentokrát „vědomý“ cíl všech postav. Film od této chvíle představuje kombinaci Noci oživlých mrtvol George A. Romera a westernu – stanice je místem úkrytu/ochrany kladných hrdinů a předmětem dobývání pro padouchy, kteří se chovají spíše jako zombies, než jako racionálně uvažující gangsteři.
Carpenter tak vytvořil zajímavý thriller, který ustavuje své postavy a jejich motivace přes pevný bod vyprávění, který v druhé polovině využívá jako důležitý kompoziční prvek.
Hodnocení autora:
[starreview tpl=16 size=’30‘]
Režie: John Carpenter
Scénář: John Carpenter
Hudba: John Carpenter
Hrají: Austin Stoker, Darwin Joston, Laurie Zimmer, Tony Burton, Charles Cyphers, Nancy Kyes, Henry Brandon, Kim Richards