Případy 1. oddělení vytvářejí nový typ atrakce

Seriál České televize Případy 1. oddělení  přišel na televizní obrazovky s nemalou ambicí – odlišit se od dosavadních kriminálních seriálů důrazem na realističnost a upřednostnění profesionality a týmové práce. Seriálu se skutečně povedlo formálně i stylisticky odlišit od jiných kriminálních seriálů poslední doby, konkrétně od seriálů Expozitura a Kriminálka Anděl, vysílaných konkurenční Tv  Nova. Pro srovnání jsem vybral epizody, v nichž se nováček v týmu seznamuje s chodem oddělení, což vypovídá o perspektivě, jakou má divák zaujmout (zda se sžít s počátečním outsiderem, či „druhou stranou,“ zavedeným oddělením), důrazu na rovnost vykreslení postav s pracovní linií i dávkování informací, souvisejících s chodem policejního týmu.


??????????????

Proto jsem ze seriálu Případy 1. oddělení  vybral čtvrtou epizodu Doživotní chyba, pojednávající o příchodu nováčka Ondřeje Kavalíra (Jan Meduna), syna legendárního policisty, na oddělení vražd a jeho pokus začlenit se do týmu. V případě Kriminálky Anděl sleduji první epizodu první série s názvem Záchvěv lidskosti, kde se do oddělení zaučuje Tomáš Benkovský (David Švehlík), syn místního patologa. Stran Expozitury vybírám první epizodu s názvem Volavka, kde se Tereza Hodačová (Hana Vágnerová) seznamuje s prací nového týmu. Mé pozorování se přitom nebude soustředit pouze na uvedené epizody, byť se od nich práce bude odvíjet, ale počítá s přesahem do celkového odrazu seriálu. Například u Případů 1. oddělení, sice postava Ondřeje Kavalíra poznává vnitřní strukturu pražského oddělení vražd, ale divák se s ní seznámil již o dvě epizody dříve.

 Na základě srovnávání zhlédnutých epizod v  rovinách formy a stylu postihnu jak shodnou metodiku seriálů z produkce Tv Nova, tak i naprosto odlišný přístup metodiky Případů. Byť si uvědomuji, že v případě Expozitury zdánlivě nemusí jít o férové srovnání, neboť zatímco tématem Případů je mimo jiné týmová práce a posilování kolektivu, jedním z hlavních témat Expozitury je jeho rozklad. Přesto jsou oba seriály srovnatelné stran přístupu k ustavení policejního týmu, jeho poznávání i vyobrazení policejní práce jako takové. Všechny tři seriály mají navíc společné to, že jejich epizody popisují vyšetřování jednotlivých případů, napsaných na základě skutečných kauz a všechny si kladou za cíl ukázat chod policejního vyšetřování, vnitřní struktury policejního oddělení a vytvoření určitého obrazu vyšetřovatele.

EFL273c58_Kriminalka_Andel_57_

Shody základního přístupu obou seriálů Novy a odlišnosti přístupu Případů lze nalézt už v úvodních titulcích. Titulková sekvence prvního dílu Kriminálky Anděl pracuje s rychlými střihy, detaily na hlavní postavy, přepínání filtrů a akci. Seznámení s postavami probíhá tak, že je vidíme v pohybu (běh, gestikulace, grimasy) a s pracovními nástroji, určující jejich hlavní pracovní úkony. Všechny vyšetřovatele vidíme v sekvenci s pistolí v ruce. Psycholožka Chládková (Helena Dvořáková) se objeví s propiskou v ruce. Počítačového analytika rudu (Michal Novotný) poznáváme při zuřivém klikání myší. Je to model totožný s úvodní sekvencí amerického seriálu Kriminálka Las Vegas, rovněž zachycující kriminalisty při pracovních úkonech. Napovídá tedy, že stejně jako Případy 1. oddělení, i Kriminálka Anděl bude seriálem především profesním.

Titulková sekvence Expozitury se zdá být podobná Kriminálce Anděl, nicméně má jinou výpovědní hodnotu. I zde se pracuje s rychlým střihem, kinetikou a akcí, ale zatímco Kriminálka Anděl skrze akci určovala identitu postav a jejich pracovní zařazení, titulky Expozitury jsou téměř čistou exploatací. Poznáváme postavy, ale nic se o nich z titulků nedozvíme. Některé z nich vidíme třímat zbraň, někoho pronásledovat, případně odolávat fyzickému útoku, takže jsou podle všeho spojeny s nebezpečím. Představování herců je prokládáno násilnými výjevy, jako srážkou aut, částmi těla ve sklenicích nebo nakládáním mrtvé ženy do policejního pytle. Tím nám sekvence říká, že se můžeme těšit především na atraktivitu, spojenou s filmovým násilím a častou akcí.

4e63f2e95f9b8-expo-machacek,-korn-hana-na-prechodu

Případy 1. oddělení na atraktivitu v tomto směru téměř rezignují. Vidíme statické záběry na označené místo činu, zbraň, obrys mrtvého těla, ale nikoli tělo samotné. Postavy jsou představeny prostřednictvím policejních průkazů. Dozvídáme se, že hlavním motivem seriálu bude policejní vyšetřování a také, kdo bude vyšetřovat. Na rozdíl od předchozích dvou seriálů, sázejících v úvodních titulcích na atraktivnost, je pro titulkovou sekvenci Případů příznačná věcnost.

Představení postavy nováčka Benkovského v Kriminálce Anděl probíhá přímo během vyšetřování případu. V jedné z prvních scén přijíždí na oddělení, kde se seznámí s budoucím parťákem Oliverem. Během několika vteřin se dozvíme, že se jmenuje Tomáš Benkovský, na oddělení je nový, je synem patologa (Ladislav Frej), kolegové jej považují za mazánka, na což reaguje s podrážděním a jeho ambice, chuť pracovat a touha po akci převyšuje ochotu poslouchat autority (když je mu nakázáno, aby zůstal na oddělení, neposlechne a zúčastní se výjezdu). Během rozhovoru s rozladěným šéfem Tomečkem (Martin Stropnický) vyplývá, že férový šéf si je vědom Tomášových kvalit a jeho přijetí na oddělení nemá s protekcí nic společného. Naopak jej upozorňuje, že s pověstí protekčního spratka bude mít práci na oddělení těžší. Benkovský je tak ustaven jako ambiciózní a schopný policajt, který se kromě pachatelů potýká také s neoprávněným obviněním z nepotismu. Paralelně s ním se seznamujeme i s případem několikanásobné vraždy v květinářství, při němž zmizí nemluvně. Seriál tak staví osobní i pracovní rovinu do jedné linie.
Jeho prostřednictvím poznáváme tým, ovšem i seznamování se s kolegy je stejně důležité, jako vyřešený případ. S parťákem Oliverem (Marek Taclík) se Tomáš seznámí během výjezdu. Poznáme Oliverův jízlivý smysl pro humor, ale zároveň jej téměř bezprostředně poté sledujeme při vyšetřování a výslechu svědků. První rozhovory s Tomášovým otcem probíhají během ohledávání těl a osobní konverzace ustupuje hlášení výsledků pitvy. Když velitel Tomeček seznamuje Tomáše s psycholožkou Chládkovou, je ihned po zdvořilostní výměně jmen vznesen dotaz: „Co to miminko?“ Díky tomu Tomeček svolá tým k poradě. Tomáš (a my s ním) poznává počítačového specialistu Rudu, o němž se dozvíme, že nepožívá příliš sociální inteligence, ale jako profesionál je nepostradatelný. Ihned po seznámení prezentuje výsledky svého úkolu. Poznáváme tak tým výrazných osobností, které jsou stejně důležité, jako vyšetření případu.

213512120200001_03
Expozitura není ohledně informací o postavě tak věcná. Hodačovou poznáváme ve chvíli, kdy s maskovaným mužem provede únos. Neznáme identitu její, jejího partnera ani jejich oběti. Následně se dozvíme, že se jmenuje Tereza Hodačová, je jí 28 let a figuruje v nějakém spiknutí. Následuje flashback, určující, že Hodačová pochází z rodiny intelektuálů, kteří nesouhlasí s jejím nebezpečným povoláním. To je nám posléze odhaleno – Tereza je kriminalistka, která je dočasně převelena na krajské oddělení Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Když pro srovnání své dosavadní práce s elitním útvarem používá příměr kladenská herečka x Hollywood, říká tím, že sice je regulérní zkušenou kriminalistkou, ale z pohledu jejích nových kolegů je pouhým začátečníkem. Během jejího delšího vnitřního monologu vyplyne, že spíš než z práce jako takové jí činí potěšení možnost práce s policejní elitou.
Co se týče poznávání týmu, to už neprobíhá v rovině vyšetřování. Tereza Hodačová přijede na expozituru, kde se seznámí s Otou Kofčínem (Jan Dolanský). Dozvíme se (prostřednictvím Terezina voice overu), že je motorkář a má klukovský úsměv. Následuje flashforward, ukazující Otu, jak mučí podezřelého. Terezin voice over dodá, že také umí kousat a z osobních důvodů nemá rád narkomany. Následuje seznámení s Aničkou Hajnovou (Zuzana Bydžovská), počítačovou specialistkou. Terezin voice over informuje o tom, že Anička chodila se zástupcem šéfa oddělení Brousilem (Jan Novotný), který ji opustil kvůli mladší partnerce, což zřejmě vedlo k tomu, že si Anička pořídila psa.  O Brousilovi je nám dále řečeno, že se rád chlubí v médiích a rád se utvrzuje v tom, že je šéf. Dále se Tereza seznámí s Vladimírem Oravou (Pavel Zedníček), o němž se nedozvíme nic. Tereza se omezí pouze na to, že „se uměl usmívat skoro tak sympaticky, jako Ota Kofčín, jenže s těma úsměvama je to u policajtů takový vachrlatý.“ Poslední, koho Tereza pozná, je Dan Chládek (Robert Jašków), který se k Tereze chová od začátku nepřátelsky. Teprve poté následuje scéna, kdy Brousil seznamuje celý tým s případem.
V případě Expozitury jsou pracovní i osobní linie striktně oddělené. Na rozdíl od Kriminálky Anděl nesplývají pracovní osobní linie dohromady, nýbrž se postupuje stylem „pět minut případ, pět minut osobní život.“

Expozitura_paseraci

U Případů 1. oddělení není „nováčkův“ pohled důležitý. Tým poznáváme již v první epizodě, kde se nám představí v profesní rovině. Martin Pražák (Filip Blažek) vede na začátku prvního dílu v doprovodu jiných policistů spoutanou bezdomovkyni na služebnu, kde se setkává s kolegou Andělem (Petr Stach). Jejich povahové rysy určuje přístup k práci. Cestou míjí kolegu Plíška (Bolek Polívka), jenž poznamená, že za jeho časů se pachatelé přiznávali přímo na chodníku. Díky tomu víme, že Plíšek je policista letitých zkušeností, který rád uplatňuje staroškolské osvědčené postupy. Pražák vyjádří úmysl tvrdě dostat přiznání bezdomovkyně k vraždě svého druha. To vypovídá o jeho drsné povaze a nekompromisnímu postoji. Anděl se však výslechu ujme a vymámí z bezdomovkyně přiznání odlehčenější cestou – scéna výslechu je téměř komediální. Díky tomu a jeho předešlým ironickým poznámkám si vytvoříme dojem žoviálního vtipálka. Na to přijde do místnosti rozladěný šéf (Miroslav Hanuš), jenž se rozčiluje, že Anděl nebere telefon. V kanceláři stojící kolega Sršeň (Miroslav Vladyka) šéfovi přizvukuje, načež sklidí Pražákův odsuzující pohled. Sršeň zřejmě nebude v kolektivu příliš oblíbený. Při sledování celé epizody a dalších částí seriálu se všechny tyto hypotézy potvrdí. Zatímco v Expozituře stálo profilování postav mimo pracovní linii samotnou, v Kriminálce Anděl stálo oboje v jedné rovině. V Případech 1. oddělení  obě roviny splývají. Postavy jsou definovány podle své práce. Na rozdíl od Kriminálky Anděl, kde jsou mezi pracovními úkony představeny důležité charakteristiky postav, jsou nám postavy Případů představovány prací samotnou.

611707
Ve třetí epizodě s názvem Doživotní chyba se představuje postava Ondřeje Kavalíra, který má podobný handicap jako Tomáš Benkovský z Kriminálky Anděl. Jeho otec je známý policista, rovněž známý velitele oddělení, a díky tomu má od počátku stigma protekčního spratka. Benkovský i Hodačová jsou podbízeni jako sympatické postavy díky osobnostním rysům – Benkovský se snaží dokázat, že je dobrý policajt a dobře se doplňuje s parťákem Oliverem. Hodačová má zase nezvyklý smysl pro solidaritu, čímž mezi zcyničtělými kolegy vyčnívá.  O Kavalírovi si však divák udělá obrázek na základě jeho pracovních výkonů. Když se na místě činu v epizodě Klíčový důkaz  snaží ochutnat bílý prášek, aby zjistil, zda to jsou drogy, nebo nechápe souvislosti, vysvětlované Plíškem na pitevně, je vykreslen jako nepříliš zkušený a schopný začátečník. V epizodě Doživotní chyba zásadně ovlivní vyšetřování a téměř je kvůli němu zatčen nevinný člověk. To jej poté staví do negativního světla. Způsob, jakým chybu udělá, tj. jednáním na vlastní pěst a nerespektováním autorit, je v Expozituře i v Kriminálce Anděl uveden jako pozitivní rys; Benkovský neposlechne, že má zůstat na stanici a účastní se výjezdu. Tam se může ukázat jako schopný vyšetřovatel. Hodačová v první epizodě zabrání gangsterovi Dodovi (Maroš Kramár) v bití prostitutky. Byť je jí akce kolegou Chládkem vyčítána jako ohrožení vyšetřování, získává divácké sympatie. Kavalír však svým jednáním ohrozil nevinný život, proto je podán jako nesympatická postava. Linie s nováčkem se navíc v Případech liší i tím, že zatímco v Expozituře i v Kriminálce Anděl sledujeme vyšetřování z pohledu protagonistů, vyšetřování v epizodě Doživotní chyba je nazíráno z pohledů ostatních členů týmu. Krok, který Ondřej podnikne (ukázání místa činu domnělému pachateli a donucení k přiznání) je nám skryt do posledních šesti minut epizody, stejně jako fakt, že má na oddělení protekci. Optika kolektivu je zde mnohem důležitější, než optika jednotlivce.

Zatímco v seriálech Tv Nova Expozitura a Kriminálka Anděl se upřednostňuje vyvažování osobní i pracovní linie, v Případech 1. oddělení  oboje splývá. Vše je podřízeno vyřešení případu, dosažení pracovního úkonu, kde není podstatný zločin sám o sobě, ale práce na jeho objasnění. V Expozituře představují případy atrakci, vyvažující osobní linie hrdinky. V Kriminálce Anděl představují případy téma, ke kterému se vyjadřují postavy. Případy přistupují ke zločinům věcně, jako k práci, která se musí odvést. Tím vytváří nový typ atrakce – téměř čistě pracovní linii.

Září 3, 2015

  • Napsat komentář

    Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *