Režisér, který pohnul parlamentem
Zemřel Jan Němec, jeden z nejdůležitějších českých filmových tvůrců.
Režijním debutem Jana Němce byl krátký snímek Sousto z roku 1960, v němž se dvojice vězňů snaží dostat k vagonu s jídlem, aby se posilnili na útěk před hrůzami koncentračního tábora. Motiv úniku z transportu využil o čtyři roky později ve filmu Démanty noci. Ten vyniká především specifickým užitím střihu a prolínáním reality s představami a flashbacky jednoho z dvojice mladíků, prchajících lesem. Podílel se také na povídkovém filmu Perličky na dně, pro nějž natočil miniaturu Podvodníci. V roce 1966 natočil svůj druhý celovečerní film, O slavnosti a hostech. Byť film nevyužíval formální expresivnosti Němcova debutu, fungoval coby podobenství k tehdejšímu režimu. A fungoval tímto způsobem tak dobře, že se film stal předmětem interpelace v parlamentu. Tím jeho konflikt s režimem ale neskončil – v srpnu 1968 natočil průběh okupace vojsk Varšavské smlouvy, z čehož vznikl dokument Oratorium za Prahu. Film odvysílala rakouská televize. Za protivládní postoje byl roku 1974 nucen emigrovat, což mu nepřímo umožnilo například vyučovat filmovou režii na Berkeley a na Yale.
Po návratu do Čech natočil pár rozpačitě přijatých filmů – V žáru královské lásky, bizarní adaptaci ještě bizarnější knihy Utrpení knížete Sternenhocha, a romantické drama Jméno kódu Rubín. V roce 2010 natočil snímek Heart Beat 3D podle podle předlohy Václava Havla. Jeho posledním připravovaným snímkem zůstává film Vlk z královských Vinohrad.
